V Praze sociální demokracie zcela mizí z komunální politiky. Nebude mít zastoupení ani v jedné z městských částí. Nejlepším dosaženým výsledkem bylo 4,44 procent (Praha 14), nejhorším 1,87 procenta (Praha 7). Jedině na Praze 2 byla ČSSD součástí koalice, která se do zastupitelstva probojovala, ovšem ze čtyř zvolených není ani jeden sociální demokrat (tři zelení, jeden lidovec).

Výše dosaženého výsledku příliš nezáleží na ideovém zaměření. Prakticky stejný neúspěch si připsala sociální demokracie v Praze i například v řadě měst Ústeckého kraje, kde rovněž nebude mít zastoupení (například Most, Litoměřice, samo Ústí nad Labem). Současné oznámení o rezignaci pražského předsedy Petra Pavlíka a místopředsedy strany Jaroslava Foldyny to výmluvně dokládá.

Naopak zvítězit dokázala ČSSD ve Vyškově vedená protisobotkovským Karlem Goldemundem a zároveň i v Bohumíně v čele s prosobotkovským Petrem Víchou. V zájmu spravedlnosti je třeba dodat, že Víchovo vítězství v Bohumíně bylo přece jen o dost výraznější.

Z toho plyne, že ani tento volební debakl nebude možné v rámci ČSSD interpretovat jednoduše jako důsledek politiky zaměřené příliš na tu či onu stranu (zjednodušeným slovníkem debat na internetu jako trest za „fašizaci“, či naopak přílišné „sluníčkářství“). Sociální demokracie propadla až na výjimky po celé republice. Jednoznačně je tak možné říci pouze to, že ČSSD doplatila na nedůvěryhodné osoby kandidátů, na nepřítomnost nových a přesvědčivých osobností, na nedostatek obsahu a invence v kampani.