ČSSD hledá cestu ke změně
Filip OutrataOd drtivé porážky ve sněmovních volbách uplynul již více než měsíc. Jak vypadá reflexe stavu ČSSD a hledání cest, jak ven ze současné krize?
Následující text se zaměří především na srovnání dvou z pokusů o to najít cestu z krize, totiž na prohlášení jihočeské sociální demokracie nazvané Start pro restart a manifest iniciativy Lepší ČSSD je možná. Srovnání doplní některé jednotlivé texty a názory.
Diskuse o směřování ČSSD, o změnách nutných k tomu, aby překonala dnešní propad i dlouhodobou stagnaci, je mnohem širší a začíná na úrovni místních organizací. Není ovšem jisté, co z této diskuse skutečně bude mít dopad na změnu fungování strany, její politiku i personální obsazení. V médiích se pak celá diskuse, z níž jsou často slyšet jen názory a výkřiky těch nejznámějších osob typu Jiřího Paroubka, může oprávněně jevit jako dryáčnické překřikování a osobní prezentace neukojeného ega toho či onoho.
To ale nic nemění na tom, že jde o vážnou věc — o krizi demokratické politické strany, jež je pevnou součástí českého politického systému. Ten zajisté může i případný úplný kolaps ČSSD a její cestu ve stopách jiné kdysi pevně etablované strany, národních socialistů, přežít. Zřejmě ale ne bez důsledků, kterými by mohlo být (další) oslabení sociálního rozměru, vzrůst sociálního i jiného napětí ve společnosti, stejně jako obecné zesílení autoritářských tendencí.
I ti, kteří „socialistům“ příliš nefandí, dokonce i ti, kteří se z jejich neúspěchu nyní spíše těší, by tak měli pozorně sledovat, jakým způsobem se sociální demokraté vyrovnávají s drsnou porážkou a jaké představy mají o budoucím směřování své strany. Nyní již ale ke konkrétním hlasům z nitra české sociální demokracie.
Start pro náš restart
„Start pro náš restart“, tak se jmenuje prohlášení jihočeské sociální demokracie, které zaznělo na jednání Ústředního výkonného výboru ČSSD v Hradci Králové 19. 11. a na své facebookové stránce je sdílí Jiří Zimola. Návrh má podobu desatera, jednotlivé body jsou nadepsané jednoduchými a dobře znějícími hesly (porozumění, skromnost, rozhodnost, tolerance, jednota, otevřenost...), mluví o návratu ke kořenům, k obyčejným lidem s jejich starostmi.
Konkrétně to znamená především skoncovat s „experimenty“, mezi něž prohlášení zařazuje některé kroky končící vlády, například „registr smluv, veřejné zakázky za nejnižší cenu, zákaz kouření v hospodách, EET, inkluze, pamlsková vyhláška“. Poctivá politika v tomto pojetí znamená nedělat nepopulární opatření, rozhodně ne taková, se kterými by potenciálně mohli nesouhlasit voliči. Dalším rozměrem politické poctivosti je držet svůj postoj, zde jsou jmenovány církevní restituce, proti nimž sociální demokracie halasně protestovala, aby se je nakonec ani nepokusila zastavit.
Jihočeský návrh restartu vidí jako důležité téma vztah mezi právy menšin a většiny. „Vymezme se proti extrémním formám pozitivních diskriminací. Podporujme partnerství homosexuálů a třeba i adopci dětí těmito páry. Podporujme kariéry žen, ale neubližujme jim umělými kvótami na jejich zastoupení v politice či byznysu. Braňme je před těmi, kdo je vydírají nebo zneužívají, ale ostře odmítněme nesmyslné vlny současného feminismu, kdy přirozená mužská zdvořilost a galantnost při otevírání dveří, obdarování květinou nebo pomoc s nákupní taškou je vnímána jako úchylka a div ne trestána vězením!“
Podpora EET nebo zákazu kouření v restauracích není ten zásadní problém. Pokud to sebevědomá strana, která ví, co chce, dovede prodat, voliči ji ocení i za nepopulární kroky. Naopak, voliči trestají nesebevědomé strany, které neví kudy kam. A takovou stranou uplynulá léta ČSSD byla.
Je otázkou, zda v postmoderní době dokáže strana jako ČSSD uspět bez nepřítele. Dosud tím nepřítelem byla Klausova a později Topolánkova ODS. Když padla ODS, začala padat i ČSSD. Ale naděje na zisk 20-25% nyní leží na zemi a neměl by být problém je do příštích voleb zvednout.
Národní socialismus, který ČSSD nasála v 90. letech, je podle všeho již na konečném ústupu.
A ti, co na to nebudou mít žaludek a odejdou. Pomalé a smutné odumírání.
Je ovšem nemalá otázka, která názorová frakce by se nakonec ukázala být tou silnější: frakce mravní obrody, anebo frakce konzervativců a partajních byrokratů.