Volební porážku ČSSD můžeme bez skrupulí nazvat debaklem. Současný stav ale není nic, co by nečekaně spadlo z nebe. Jde o dlouhodobý setrvalý trend, který lze vysledovat už od roku 2006, kdy ČSSD s 1,7 milionu voličů zůstala druhá na pásce, až k dnešním 370 tisícům voličů. Sociální demokraté budí dojem vrávorajícího boxera, který čeká na poslední úder před samotným sesutím se k zemi. Je ještě šance, že zvedne ruce, zastaví odpočítávaní a zápas o budoucnost dovede do vítězného konce?

Nebezpečí spočívá v tom, že v těžkých chvílích se bojovník pere nejvíce sám se sebou a přestává vnímat okolí. ČSSD by neměla zapomínat, že život jde dál a revize špinavého prádla zajímá vždycky víc novináře než voliče. Agenda, kterou sociální demokraté vždy zvládali dobře řešit, nepočká. Sociální stát nezmizel, je stále v ohrožení a nyní více než kdy jindy. Přetrvává propojení velkého byznysu s politikou a zvyšování nerovnosti ve společnosti. Stále se na nás valí nové dokumenty z daňových rájů (Panama Papers, Paradise Papers, LuxLeaks), kam si bohatí ukrývají kapitál, aby ho nemuseli danit.