Volební porážku ČSSD můžeme bez skrupulí nazvat debaklem. Současný stav ale není nic, co by nečekaně spadlo z nebe. Jde o dlouhodobý setrvalý trend, který lze vysledovat už od roku 2006, kdy ČSSD s 1,7 milionu voličů zůstala druhá na pásce, až k dnešním 370 tisícům voličů. Sociální demokraté budí dojem vrávorajícího boxera, který čeká na poslední úder před samotným sesutím se k zemi. Je ještě šance, že zvedne ruce, zastaví odpočítávaní a zápas o budoucnost dovede do vítězného konce?

Nebezpečí spočívá v tom, že v těžkých chvílích se bojovník pere nejvíce sám se sebou a přestává vnímat okolí. ČSSD by neměla zapomínat, že život jde dál a revize špinavého prádla zajímá vždycky víc novináře než voliče. Agenda, kterou sociální demokraté vždy zvládali dobře řešit, nepočká. Sociální stát nezmizel, je stále v ohrožení a nyní více než kdy jindy. Přetrvává propojení velkého byznysu s politikou a zvyšování nerovnosti ve společnosti. Stále se na nás valí nové dokumenty z daňových rájů (Panama Papers, Paradise Papers, LuxLeaks), kam si bohatí ukrývají kapitál, aby ho nemuseli danit.

Kapitalismus současnosti založený na zvětšující se nerovnosti mezi bohatými a chudými se otevřeně chlubí svým nelidským charakterem. Otázka daňových rájů se nestává jen lokálním tématem, ale i globální výzvou, na kterou sociální demokraté napříč Evropou prostě musí reagovat. Vždyť na tomto systému tratí především veřejný sektor, a tím my všichni. Stát musí být schopen zajistit lidem zdravotní péči, bezpečnost, vzdělání. To ale bez financí, které si nejbohatší díky svým možnostem ukrývají před zraky berních úřadů kdesi u rovníku, prostě nepůjde.

Předmětem zájmu musí být i posun sociální politiky v době digitalizace. Průmyslová revoluce nyní lidem práci spíše ulehčuje, ale z dlouhodobého hlediska je začne připravovat o pracovní místa. Dle dostupných analýz by se měl poměr mezi nově vzniklými místy ku zaniklým v rámci izolovaného procesu digitalizace pohybovat v poměru 2 ku 5. Sociální demokracie by tak místo oslavování digitální doby měla napnout svou pozornost k řešení sociálních problémů, které to s sebou přináší, a soustředit se na předkládání řešení problémů spojených s prací 4.0 a společností 4.0 jako celku.

A paradigma vlastního bydlení pro každého? Zapomeňme, zajistit musíme především dostupné nájemní bydlení. A to jak pro mladé, tak i seniory či lidi v nouzi, což aktuálně díky enormnímu spekulativnímu skupování volných bytových kapacit není možné. Dokončit bychom měli zákon o sociálním bydlení, aktivně tlačit na urychlenou přeměnu stavebního zákona. Ten by měl více pomáhat s investiční výstavbou než de facto jen zrychlovat stavby skleníků na zahradách, jak je tomu dnes.

Neexistence efektivní legislativy v české kotlině, kdy výstavba běžného bytového domu může díky složitému procesu získání potřebných povolení trvat až 10 let, je neúnosná. Ve vyřizování stavebního povolení držíme „pěkné“ 127. místo ze 185 porovnávaných zemí. Což konstatovala nejnovější statistika Doing Business, kterou pravidelně zveřejňuje Světová banka.

Tohle je namátkou jen zlomek témat, jimž by se sociální demokracie měla věnovat více než sebemrskačskému zpytování a hledání adeptů na rituální vraždy. Svět se zkrátka točit nepřestal a sociální demokrate, div se, lidé nás stále potřebují.