Hledá se český Corbyn. Nebo spíš Fico?

Filip Outrata

Česká sociální demokracie prošla otřesem. Představuje pro ni ale výraznou příležitost k oživení a zaujmutí nového směru. Je řešením odchod do opozice, sázka na výraznou osobnost nebo důsledná restrukturalizace?

Sněmovní volby měly své vítěze i poražené. Tím, kdo prohrál nejvíc, byla ale bezesporu sociální demokracie. Žádná jiná strana se nepropadla na třetinu předchozího zisku. Příčiny dramatického propadu byly, jsou a budou analyzovány. Zároveň s hledáním příčin se téměř hned po ohlášení volebních výsledků začalo živě diskutovat o tom, kam by se ČSSD měla vydat, aby se dostala ven z krize. Jaký obraz zatím tyto hlasy ukazují a jaké vyhlídky pro sociální demokracii naznačují?

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Do opozice a s novým vedením!

Velmi záhy po volbách, hned druhý den poté, vznikla petice žádající odchod ČSSD do opozice. Podobné hlasy se ozývaly i z krajských organizací (například Vysočina) a od některých představitelů strany, třeba od hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického, starosty Ostravy-Poruby Petra Mihálika nebo předsedy Senátu Milana Štěcha.

Že strana směřuje do opozice, potvrdili o něco později i volební lídr Lubomír Zaorálek a stranický předseda Milan Chovanec. Jsou ale i jiné pohledy. Expředseda Jiří Paroubek, který se po šesti letech vrací do ČSSD, zvažuje přínosy pokračování dosavadní koalice. Zdá se nicméně, že jsou to ojedinělé hlasy.

Společně s požadavkem odchodu do opozice zaznívají výzvy k odchodu celého stranického vedení, tedy celého Politického grémia, v současnosti čtrnáctičlenného orgánu zahrnujícího předsedu, místopředsedy, předsedy poslaneckého a senátorského klubu a europoslanců, premiéra Sobotku, předsedu Senátu Štěcha, předsedu Ústřední kontrolní komise Váňu a ekonomického ředitele strany Martina Starce. Má se tak stát na sjezdu, který se pravděpodobně bude konat v dubnu. Podle brněnské organizace ČSSD se má předseda strany volit přímo.

Úřadující předseda Chovanec je také pro přímou volbu předsedy a navrhuje, že do čela strany by mohl být zvolen i nestraník. Podle platných stanov ale mohou na post předsedy místopředsedů kandidovat jen ti, kdo jsou již alespoň čtyři roky držiteli stranické legitimace.

Princip, podle něhož záleží do velké míry na počtu let strávených ve stranickém dresu, je v ČSSD rozšířený už od úrovně místních organizací. Aktuálně stanovy neumožňují zvolení například hejtmana Vysočiny Jiřího Běhounka, který není členem ČSSD, ale ani plzeňského hejtmana Josefa Bernarda, který je členem teprve od roku 2015.

Jednou z nadějí na nový vzestup ČSSD je pro mnohé šéf největší odborové centrály v zemi Josef Středula. Foto archiv DR

Je tedy otázka, nakolik bude vedení zvolené na dubnovém sjezdu (pokud se nakonec nebude konat o něco dřív) skutečně nové. A i pokud bude nové nejužší ústřední vedení (předseda a místopředsedové), ani zdaleka to nemusí platit o krajské úrovni. Odstoupit by podle jeho předsedy Miloslava Ludvíka mělo vedení pražské ČSSD. Naopak na Vysočině krajská konference zvolila staronového předsedu Petra Krčála a pochválila se za nejlepší výsledek ze všech krajů.

Ten nejlepší výsledek činil 9,37 procenta (v roce 2013 to bylo 23,01) a vysočinská ČSSD skončila tak jako ta celostátní šestá, jen velmi těsně před sedmými lidovci. Přesto se podle krajského předsedy Krčála strana jako celek sice nachází v hluboké krizi, ale „tady na Vysočině má pevné a zdravé jádro“. Bude míra sebereflexe v dalších krajských a okresních organizacích na podobné úrovni? Na tom do velké míry záleží další vývoj v ČSSD.

Hledá se český Corbyn. Nebo spíš Fico?

Výzva „Lepší ČSSD je možná“, jejímž prvním počinem byla zmíněná petice za odchod ČSSD do opozice, vyzývá k obrodě strany po vzoru britských labouristů vedených Jeremym Corbynem. Deklarovaným cílem signatářů je „přeměnit českou sociální demokracii v silné sociálně demokratické hnutí schopné čelit nástupu vlády oligarchů, nebezpečnému populismu a pravicovému radikalismu.“

To je důležitý a vlastně jediný skutečně sociálnědemokratický cíl a je dobře, že ho nově vzniklá platforma formuluje a předkládá. Otázkou ovšem je, nakolik je v dnešní, a vlastně již dlouhodobé, situaci ČSSD takovýto cíl dosažitelný. Rozhodně je ale potřebné se o něco takového alespoň pokusit. Záleží na tom, kolik sociálních demokratek a demokratů na všech úrovních se bude angažovat a pokusí se aktivně za tuto vizi zasazovat. Vzdávat se předem rozhodně nemá smysl.

Jinou otázkou ovšem je, jak najít českého Corbyna, osobnost, která by novému směru dala tvář. Je v dnešní české sociální demokracii někdo alespoň vzdáleně podobný? Někdo, jehož levicové zaměření by bylo uvěřitelné, podložené mnohaletým úsilím, neúnavnou prací v pozici outsidera? A nabízí se ještě další, nepříjemná otázka: má vůbec smysl hledat českého Corbyna? Není pro úspěch ČSSD lepší a realitě přiměřenější cestou hledání českého Fica?

Jeremy Corbyn v čele Labour Party zatím jedny volby prohrál (byť s výsledkem lepším, než se očekávalo). Robert Fico v českým poměrům mnohem podobnější společenské realitě vyhrál už čtvery parlamentní volby za sebou. Dnes, s ohledem na výsledek českých voleb a dlouhodobou situaci v Polsku a Maďarsku, mohl předseda slovenské sociální demokracie označit Slovensko za proevropský ostrov ve střední Evropě. 

Analytik sociální demokracie Oto Novotný se domnívá, že ČSSD nepotřebuje lídry Ficova formátu (byť Fica nehodnotí zdaleka negativně), ale spíš typu Corbyna nebo Bernieho Sanderse. Obecně takové lídry, kteří stojí „v čele sociálních demokracií, jež nemusí být momentálně volebně nejúspěšnější, ale neustupují, nelavírují před politickým svinstvem.“ Takové, kteří dokážou prosazovat tradiční sociálnědemokratické hodnoty, přejímají program kulturní levice a „dokážou statečně čelit nacionalistickým a xenofobním pokušením“.

Zní to ušlechtile a zásadově, ale vtírá se otázka, zda takový postoj až příliš nepřipomíná osud Zelených v letošních českých volbách. Pokud někdo z lídrů našich politických stran byl svým zásadově levicovým postojem lídrovi britských labouristů blízko, byl to dnes již bývalý předseda Zelených Matěj Stropnický. Jako osobnosti nejpodobnější Corbynovi v řadách ČSSD navíc Oto Novotný jmenuje trojici Sobotka, Dienstbier, Štěch, což je i podle něj samého „zoufale málo“.

Čekat na zachránce zvenčí nestačí

Jednou z nadějí na nový vzestup ČSSD je pro mnohé šéf největší odborové centrály v zemi Josef Středula. Středulovi se nepochybně podařilo vtisknout českým odborům novou, mnohem lákavější a přijatelnější tvář, a především zvýšit povědomí o tom, že a proč jsou odbory ve společnosti důležité. I sama ČSSD se k odborům uchýlila již před volbami, když v bezradnosti převzala heslo středulovské ČMKOS „Konec levné práce“ jako svůj stěžejní volební slogan.

Středula by skutečně mohl přinést do stagnující ČSSD potřebnou dynamiku a dát jí novou, přitažlivější tvář. Není jisté, zda by o vedení sociální demokracie měl zájem, je ale v každém případě dobré uvažovat o něm jako o jedné z reálných alternativ. Mnoho dalších možností se totiž jak se zdá nenabízí. Není k dispozici ani všeobecně uznávaný levicový intelektuál — jakási obdoba Petra Fialy na levici. Svého času a zřejmě i dnes by jím mohl být Jan Keller, který by pravděpodobně dokázal oslovit část příznivců ČSSD přecházejících k ANO či SPD. Pro jiný typ voličů by naopak byl jen těžko přijatelný.

S jistotou je možné říci, že čekat na spasitele zvenčí sociální demokracii nezachrání. I zmíněný Petr Fiala dokázal konsolidovat ODS jen díky tomu, že se zcela nerozložila, a dnes se může prezentovat jako příklad stabilní, tradiční demokratické strany. Povede si ČSSD při příštích sněmovních volbách alespoň stejně úspěšně? Může samozřejmě dopadnout i výrazně lépe, ovšem pouze za předpokladu, že na všech úrovních, počínaje tou nejnižší místní, v ní zůstanou věrohodní a aktivní sociální demokraté.

Osobnost zvenčí v čele strany sama o sobě ČSSD z krize nevyvede, a pochopitelně ani ti její představitelé, kteří se dnes stylizují do role disidentů utlačovaných Bohuslavem Sobotkou a jeho vedením a hlásí se o podíl na vedení strany, jako bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola. Pokud česká sociální demokracie nebude živá, nepomůže jí už vůbec nic. Snad se otřes z nynějšího dramatického propadu skutečně stane příležitostí k oživení.

    Diskuse
    November 1, 2017 v 12.52
    Jakub Patočka, Oto Novotný
    Myslím, že sociální demokracie nyní potřebuje do svého čela odvážného, razantního a v domácí i zahraniční politice orientovaného opozičního politika. Opozičního politika, který se nebude bát ani Zemana, ani Babiše, ani Okamury, ani Fialy či Kalouska, ani Pirátů, ani vlastní strany. Pokud někoho takového nenajde, tak v příštích volbách už nemusí dosáhnout ani 5 %. Jak sleduji dva výše jmenované, tak si myslím, že pokud by se pro to rozhodli, tak by si s tím poradili. Teď jde ještě o to, jestli by to zvládla ta strana. Pokud si zvolí někoho, kdo vyhovuje všem, ...
    FO
    November 1, 2017 v 13.44
    M. Šimsovi
    Při vší úctě, opravdu si myslíte, že by třeba Oto Novotný byl dobrým předsedou strany? Podle mě to bytostný analytik, ne typ aktivního politika. Opravdu si to nedokážu představit. Nehledě na to, že by se sám téměř jistě nikdy do toho nepustil. Připadá mi, že právě i takovéto úvahy jsou důkazem o skutečné bezradnosti okolo ČSSD a jejího personálního obsazení.
    DK
    November 1, 2017 v 13.55
    Nejsympatičtější sociální demokrat,
    kterého znám, je Filip Outrata. Pane Outrato, nechcete to předsednictví vzít?

    A teď vážně: otázka, které mě na pana Outratu napadla:
    Kdybyste se hypoteticky nyní rozhodl pokusit se pomoci po volebním výprasku straně vstupem do aktivní politiky, dali by vám spolustraníci šanci?
    FO
    November 1, 2017 v 14.8
    Milá paní Kubíčková,
    tak to moc děkuji. Jen ale musím dodat, že v "aktivní politice" jsem, třebaže na té nejnižší možné úrovni, v místní organizaci (a také v jedné z odborných komisí).

    Ale abych na vážně míněnou otázku také vážně odpověděl: samozřejmě jako člověk nějak politicky aktivní si kladu otázku, jak bych asi uspěl třeba v poslanecké či ministerské roli já.

    A zároveň se sám sebe ptám i na to, zda bych byl ochoten vyměnit život neznámého soukromníka za tuto poloveřejnou existenci s omezeným soukromím, vystavenou tolika rozmělňujícím vlivům. Nebylo by to jednoduché rozhodování.
    November 1, 2017 v 15.24
    Pan Outrata by byl asi úspěšnějším předsedou strany než Jakub Patočka. Ten by se sice nebál ani Zemana ani vlastní strany, ale strana by se bála jeho. S razantností bývají také problémy.
    November 1, 2017 v 15.33
    Outsourcing předsednictví ČSSD
    je trochu divný nápad. Středula by ovšem pro ten účel do strany vstoupil, ale i tak by to byl signál zoufalství.

    Giovanni Medici sice například přijal kněžské svěcení až po zvolení papežem, ale kardinálem byl od sedmnácti, to tehdy šlo, když jste měli vlivného tatínka.

    Moc dobrá volba to asi nebyla, formát na to, aby se vypořádal s Lutherem, asi Lev X. neměl.
    PK
    November 1, 2017 v 15.37
    V zoufalé situaci by všechy dobré návrhy měly být brány vážně
    Za pravicový protějšek Oty Novotného je jistě možno považovat Petra Fialu, politologa, vysokoškolského profesora, který překvapivě zachránil ODS.

    Ale řeknu jedno jméno, které je pro mnohé stále červeným hadrem. Měl jsem jedno období, kdy jsem koketoval s úvahami o volbě ČSSD. Poté, co strana však odmítla zvolit tohoto člověka byť jen místopředsedou, moje koketování s těmito úvahami skončilo. Tehdy jsem to taky tady v DR otevřeně komunikoval - a se zlou jsem se potázal.

    Celá situace vyvrcholila nedávno, kdy Sobotka tohoto člověka zradil a na nátlak "jistých kruhů" ho vyhodil z vlády, přestože mu byl za mnohé osobně zavázán.

    Tímto člověkem je samozřejmě Jiří Dienstbier.
    DU
    November 1, 2017 v 21.7
    Český Corbyn má šanci na menší zisk než český Fico
    Český Corbyn má naději získat v příštích volbách kolem 10-15%. Jsou to ty prvorepublikové, Horákovy hlasy pro ryzí ČSSD. Tyto by při dobré politice byly ovšem stabilní.

    20-30% hlasů má šanci získat jen český Fico. Ale k tomu je delší cesta, odhaduji až tak druhé volby z následujících.

    Jiří Dienstbier má problém se sebereflexí a jako sebenekritický i neschopný politik nemá budoucnost ani pro soc. dem., ani pro nic jiného.

    FO
    November 1, 2017 v 21.38
    Jiří Dienstbier
    je nepochybně výrazným, známým a částí společnosti respektovaným politikem. Není spojen se skandály, není arogantní a je vyprofilovaný. V čele strany by nepochybně mohl pomoci k lepšímu zisku než byl ten aktuální.

    Jsou tu ale skutečnosti, které nemluví v jeho prospěch. Předně nemá zdaleka tak širokou podporu ve veřejnosti, jak by bylo záhodno. V prvním kole prezidentské volby 2013 získal coby oficiální kandidát ČSSD něco málo přes 16 procent. Není to úplně málo, ale není to ani nějak výrazně dobrý zisk. Od té doby podle mě ztratil, a to nejen proto, že ho premiér Sobotka vyhodil z vlády. Nevýrazný byl - podle mne - i jako ministr, a byl ve vládě docela dlouho.

    Navíc si Dienstbier v ČSSD nikdy nevybudoval širší podporu. Kdo si dnes vzpomene na iniciativu Živá sociální demokracie, která vznikla v době, kdy byl jestli se nepletu JD ještě místopředsedou. Byl to pokus něco v ČSSD změnit, ale vyzněl zcela do ztracena.

    To samozřejmě nemusí a určitě není jen vina Dienstbiera, ale svědčí to mimo jiné o tom, že zřejmě on není tou osobností, která by dokázala ČSSD rozhýbat a změnit.
    PK
    November 1, 2017 v 22.0
    Věděl jsem, že někdo si pospíší
    nakydat na Jiřího Dienstbiera hnůj. Nepřekvapuje mě, že je to David Unger, který mimo jiné před několika dny ukázal svoji kompetenci a důvěryhodnost tím, že zcela vážně srovnával Andreje Babiše s německou spolkovou kancléřkou Angelou Merkelovou.

    Opět jste propásl výbornou příležitost mlčet, pane Ungere.
    + Další komentáře