Komunální a senátní volby se konají v čase dosud trvající kocoviny z výsledků loňských sněmovních a letošních prezidentských voleb. Depresi prohlubuje fakt, že nejsou žádné vážné důvody, proč by nadcházející volební klání mělo představovat nějaký zásadní předěl, nadějný zvrat nepříznivých trendů.

Kdo chce, může se radovat z toho, že ČSSD ztratí postavení nejsilnějšího klubu v Senátu, ale je to radost krátkozraká. Protože senátní klub nejstarší české strany je v podstatě poslední výspou solidní sociálnědemokratické politiky, který to projevil i vehemencí, s níž kladl odpor vstupu do Babišovy vlády. Je možné, že mnozí ze senátorů k tomu měli i osobní pohnutky. ČSSD totiž letos obhajuje třináct mandátů — většinu klubu; a v roli polštářku na Babišově sesli samozřejmě voliče neláká.

Mnozí z úctyhodných sociálních demokratů tak letos senátní mandát ani neobhajují. Někteří možná proto, aby se vyhnuli porážce, ale někteří dost možná i proto, že by se současnou podobou ČSSD neradi spojovali své jméno. Vzhledem k trapnému průběhu koaličních jednání s Babišem i otřesné sestavě sociálnědemokratického vedení, do nějž si delegáti sjezdu pokládali za možné zvolit i rusko-srbského šovinistu Jaroslava Foldynu, není se čemu divit.

To je osud, který sociální demokracii potkal i na komunální úrovni. Velká pozornost se věnovala exodu sociálních demokratů v Brně. Leč podobně se značkou ČSSD, která se vinou pandemie prospěchářství stala toxickou, naložili sociální demokraté i v jiných místech. A letos tak kandidují jako nezávislí.

I. Jak velký debakl ČSSD utrpí?

Otázka, jak velký debakl ČSSD utrpí, je tedy prvním tématem voleb. Nahlas se mluví o tom, že by se vůbec nemusela dostat do zastupitelstva v Praze ani v Brně. Vzhledem ke stavu obou městských organizací by to byl zasloužený výsledek. V Brně, kde před osmi lety triumfovala se ziskem přes třicet procent a kde ještě před čtyřmi lety měla slušnou pozici, je dnes na její vítězství vypsán kurz 1:200.

Poměry v jiných krajských městech mohou být někde podobné, v Ostravě možná ještě dokonce horší, jinde snad stále ještě o dost lepší. Právě mohutnými rozdíly ve výsledcích v různých místech se voliči už delší čas pokoušejí sociálním demokratům dát zprávu o tom, kdo je jako představitel sociálně demokratické politiky akceptovatelný a kdo už ne.

Sociální demokracie nemá závažné nedostatky v programu. Její potíž tkví v tom, že jej až na výjimky reprezentují zcela nevěrohodní lidé. Tací, kteří se jí zmocnili v době, kdy značka znamenala bonus, jistotu slušného volebního výsledku. A dnes se jí za každou cenou drží s nadějí, že jim dovolí ještě pořád aspoň příštipkařit, že za pár hlasů přinesených místní či krajské většině, obsadí ještě aspoň jednou pár slušně placených židlí.

Letošní komunální volby rozhodnou o další trajektorii strany. Bude-li debakl příliš mírný, je pravděpodobné, že spousty z prospěchářů ve straně vytrvají v naději, že by snad mohla následovat dráhu ODS a zase se přes deset procent vyšvihnout. V jejich jednoduchých hlavách se to hned přepočítává na „placená uvolněná“ místa.

Vzhledem k rozsahu exodu skutečných sociálních demokratů by průměrný výsledek kolem deseti procent znamenal, že obroda strany už zkrátka nebude možná, že si kontrolu uchová prospěchářská garnitura. A případné obrození už pak nebude uskutečňovat s kým.