Poslanecká sněmovna bude v úterý 4. dubna naposledy hlasovat o novele zákona o ochraně přírody, která mění pravidla péče o české národní parky. Novela je kompromisem a znamená dílčí krok k lepší ochraně přírody a krajiny národních parků.

Pokud získá po prezidentském vetu podporu minimálně sto jedna poslanců, bude definitivně schválena. Novelu připravilo ministerstvo životního prostředí již v roce 2014 a vláda ji předložila k projednání Sněmovně o rok později. K rozhodnutí se tedy spělo tři roky.

„Novelu zákona o národních parcích by i přes nesouhlas části senátorů a prezidenta měli poslanci jednoznačně schválit. Jde o dobrý dílčí krok k lepší ochraně nejcennějších ostrovů naší přírody a Sněmovna už pro něj hlasovala dvakrát. Existuje však riziko, že se část sněmovních podporovatelů zákona příští týden hlasování nezúčastní a potřebných 101 hlasů se tak nenajde,“ řekl expert na ochranu přírody hnutí DUHA Martin Voráč.

Jeho pochyby jsou na místě. Přestože Sněmovna již dvakrát novelu zákona v podobě, v jaké ji předložilo ministerstvo životního prostředí, schválila, během projednávání se mnozí poslanci k záměru posílit ochranu přírody stavěli značně skepticky.

Ale kde tam máme ty lidi?

„My z občanů a z lidí, kteří žijí na území Národního parku Šumava děláme občany — brouci, ryby, zvířata — šesté kategorie,“ domnívá se poslanec Igor Jakubčík (ČSSD). „My tady neustále říkáme, že prostě musíme bojovat za lidi, musíme bránit lidi proti tomu, eventuálně proti tamtomu. Ale z obyvatel Šumavy děláme občany šesté kategorie. Řadíme je na šesté, možná sedmé místo.“

Jakubčík své kolegy ve Sněmovně vyzýval, aby si uvědomili, že na Šumavě také žijí lidé. „Tito lidé taky tvoří národ. Také tvoří populaci České republiky. Takže prosím, chraňte i tyto lidi. Nechraňte jen přírodu a krajinu. Protože už i ten název je zavádějící: ochrana přírody a krajiny. Ale kde tam máme ty lidi? Kde tam máme ty obyvatele?“ tázal se Sněmovny během svého vystoupení.

Poslanec sociální demokracie se zřejmě obává možnosti vyhlašovat tak zvaná klidová území. Ta se budou v národních parcích vyhlašovat pro regulaci vstupu návštěvníků jen tam, kde je to nezbytné pro ochranu rostlin a živočichů citlivých na pohyb lidí.

Zatímco dosud byl vstup zakázán na celém území prvních zón, po přijetí novely bude omezen pouze tam, kde by lidé prokazatelně ohrozili vzácnou přírodu. I do klidových území bude však možné vstoupit po cestách, které se stanoví podle odborných posouzení správy národních parků.

Vymezení klidových území i přístupných cest navíc podle zákona bude muset být dohodnuto s Radou národního parku, ve které budou zastoupeny všechny obce a kraje, na jejichž území daný národní park leží.

V případě, že by správa parku vyhlásila klidová území neodůvodněně velká, soud by takové rozhodnutí mohl zrušit. Obce tak mají silný nástroj k ovlivnění výsledku. A poslanec Jakubčík se „zabetonování Šumavy lidem, kteří tam žijí“, nemusí bát. Ve skutečnost je zákon mnohem benevolentnější, než je standard ve vyspělejší Evropě, a než by odpovídalo potřebám přírody.

Divočina je hezká věc, určitě

„Divočina je hezká věc, určitě, podporujeme ochranu krajiny, ale tak, aby sloužila lidem,“ řekl předseda rozpočtového výboru Sněmovny Václav Votava (ČSSD). Poslanec Vladislav Vilímec (ODS) zase soudí, že „oblast Šumavy se potýká se skutečně reálnými problémy a další omezování životních podmínek lidí a rozšiřování nepřístupné divočiny povede jen k dalšímu zchudnutí této oblasti.“

Ochrana národních parků lidem skutečně slouží a rozhodně kvůli ní nechudnou. Nezaměstnanost v obcích Národního parku Šumava je až o 3,3 % nižší než v okolních oblastech Šumavy. Pět z deseti nejbohatších obcí v České republice — z celkem 6250 obcí — dle příjmu na jednoho obyvatele zasahuje svým katastrem do národního parku, z toho jsou tři obce šumavské.

Obce s katastrem v Národním parku Šumava jsou dle příjmu na hlavu průměrně dvakrát, a ty s většinou katastru na území národního parku dokonce třikrát, bohatší než ostatní obce v České republice. Ze socioekonomických statistik i mnoha zahraničních příkladů plyne, že se obcím v národních parcích ekonomicky daří, protože vzácná příroda je vábničkou pro turisty.

„Navíc lze důvodně očekávat, že hodnota vzácné a zachovalé přírody národních parků jakožto turistického magnetu se bude i do budoucna stále zvyšovat. Místní obce tak o své ekonomické zisky nepřijdou ani v budoucnu,“ říká Petra Horká z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Poslanci sociálních ani občanských demokratů se proto schválení novely zákona nemusejí obávat. Lidem neublíží. Naopak jim zajistí poklidný a důstojný život, na jaký mnoho obyvatel České republiky zatím — i vinou jejich politiky — nedosáhne.

Přírodě je třeba trochu pomoci

„Chceme-li mít na Šumavě skutečně divočinu v celé její kráse a také i pestrosti druhů, tak podle mého názoru nám nezbývá než přírodě k tomu pomoci, bránit devastaci lesa masivními přírodními zásahy, jako jsou různé polomy nebo z nich plynoucí kůrovcové kalamity,“ domnívá se poslanec Jan Zahradník (ODS). Nicméně věci znalí odborníci jsou vzácně jednotní a odmítají jakékoli kácení v pralesovitých porostech. Neshodnou se pouze, zda zasahovat na malých okrajových plochách smrkových monokultur.

Zkušenosti ovšem ukazují, že ani v případě kůrovcových kalamit zdaleka neuschnou všechny stromy. Naopak vykácení často brání přirozené obnově lesa, při níž částečně suché porosty poskytují ochranu nové generaci stromů i půdě. Současně zpomalují odtok vody a poskytují domov řadě ohrožených živočichů. Příroda si zkrátka dokáže nejlépe poradit sama.

„Již dnes se ekoaktivistům podařilo prosadit divočinu na třiadvaceti procentech Šumavy. No a co je výsledkem?“ pokládala řečnickou otázku poslankyně Alena Nohavová (KSČM) a vzápětí si sama odpověděla: „Úbytek zeleného lesa, v důsledku čehož zároveň dochází ke změnám vodního režimu, mizí vzdušná vlhkost, vysychá les, ale i studny obyvatelům Šumavy. Poslední poměrně suchá léta situaci na Šumavě zhoršila a o vodu přišel i pramen Vltavy, což všichni ekoaktivisté, přestože to viděly tisíce návštěvníků, vesele popírají, a to s odůvodněním, že je ucpaný.“

Pramen Vltavy však nevyschl, jak se domnívala poslankyně Nohavová. Pouze se ucpala trubka do studánky, která je symbolickým pramenem řeky. Do nádržky zkrátka neproudila voda. Když byla následně roura vyčištěna, studánka se znovu naplnila vodou.

Podle experta na ochranu lesů Hnutí DUHA Jaromíra Bláhy, evropsky oceňovaného znalce šumavského přírody, navíc nemá vodní režim lesů příliš spolčeného s často zmiňovaným kůrovcem. Nejvíce jej „narušují cesty, těžba a vytváření holin. K udržení vody v šumavských lesích by nejvíce prospělo zrušení nepotřebných cest v území ponechaném přírodě,“ poznamenal Bláha.