Menstruace nebývá právě populárním konverzačním tématem. Navzdory tomu, že ženy omezuje v plném pracovním nasazení. A to v situaci, kdy společnost hodnotí vrcholový pracovní výkon velmi vysoko — nejen symbolicky, ale i finančně. Ukazuje na to i porovnání průměrných platů v pečujících profesích s platy manažerskými.

Mluvit o menstruaci veřejně a nezřídka i soukromě je přitom nadále považováno za nepatřičné a ženy i muži se běžně uchylují k různým zastíracím manévrům a slovním odbočkám typu bolesti břicha nebo hlavy. Celý cyklus a debata o něm jsou zkrátka vnímány jako něco asexuálního, nadbytečného a vzbuzujícího stud. Odklízí se proto bezpečně do pomyslného šuplíku s prášky proti bolesti.

V posledních týdnech však i toto téma zarezonovalo českým mediálním prostorem, a proniklo tak ze soukromí na veřejnost. Stalo se tak v souvislosti s návrhem ministryně Schillerové (nestr. za ANO) na snížení DPH na menstruační potřeby. Intimní přešlo v politické.

Jak uvedla MF Dnes nebo Blesk, Schillerovou kromě příkazu premiéra Babiše inspirovala skotská zkušenost. Podle zákona, jejž Skotsko přijalo minulý měsíc, budou menstruační potřeby volně k dispozici ve veřejných budovách škol, úřadů nebo univerzit a obecně na veřejných toaletách.

Skotská zkušenost

Úsilí o zmírnění finančních výdajů na menstruační potřeby ve Skotsku iniciovala labouristická poslankyně Monica Lennon už v roce 2016, jeho přijetí pak urychlila nastupující koronavirová pandemie. Ta přispěla i ke zrodu českého návrhu na snížení DPH.

Přijaté opatření má ulevit nejchudším rodinám a vyřešit problém takzvané menstruační chudoby. Z širšího pohledu ale představuje také významný symbolický krok k rozšíření a uznání dalších ženských práv a svobod.

Podle BBC skotský zákon umožní nejchudším ženám ušetřit až osm liber měsíčně, přičemž v průzkumu, jehož se účastnilo 2000 respondentek, 25 % uvedlo, že s ufinancováním těchto základních hygienických potřeb dlouhodobě zápolí. V českém kontextu z čistě ekonomické perspektivy lze říct, že například rodina živící tři dospívající dcery by ušetřila zhruba 210 až 300 Kč za měsíc. Rozhodujícím faktorem je přitom samozřejmě délka a intenzita cyklu, ne každá žena totiž menstruuje pouze čtyři dny. Zatím by se ale ženy musely spokojit jen se sníženým DPH.

Symbolická perspektiva a další rozšíření ženských práv a svobod, které by opatření přineslo, je však neméně důležitou rovinou problému.

Někdo si možná řekne, že mluvit o právech a svobodách v souvislosti s menstruačním a reprodukčním cyklem je přehnané. Tělesnost a svoboda spolu ale souvisejí velmi úzce. Uvědomí si to asi každý, kdo byl delší dobu tělesně nebo zdravotně limitován. Minimálně mateřství potom představuje značný zásah do tělesnosti každé ženy a menstruace je jeho nezbytnou podmínkou. Nestojí alespoň za úvahu ptát se, zda by ženy spolu s těmito omezeními měly nést ještě finanční břímě?

Podle mnohých kritiků zákona, které cituje například server MF Dnes, by platit měly. Mezi nejčastější námitky přitom patří „spravedlivý“ požadavek na proplacení pánských potřeb na holení. Na něj se však dá snadno odpovědět nejen tím, že holicí potřeby dnes využívají muži i ženy, ale také tím, že zatímco muž se může pohodlně rozhodnout, že se nějakou dobu holit jednoduše nebude, žena se své menstruace vzdá jen těžko. Gentlemanské návrhy na náhradu dámských vložek mechem asi v civilizované společnosti netřeba komentovat.

Podobnými diskusemi se dále otevírá otázka, nakolik je menstruace mužským tématem, a zda jsou někteří muži ochotni tento proces chápat jako něco víc než jen jako otravnou pauzu mezi obdobím sexuální aktivity.

Problém se ale dá také obrátit. Společně s Monikou Lennon pak můžeme říct, že pokud jsou na veřejných toaletách volně k dispozici toaletní papír a mýdlo, proč bychom tam neměli najít také vložky a tampony. Menstruace je přece normální fyziologický proces a její tabuizace neprospívá ničemu.