Muži, kteří poučují ženy
Johanna NejedlováNěkteří lidé mají sklon neustále poučovat druhé, aniž by nutně skutečně věděli více. Není to ale jen otázka osobnostních rysů. Muži mají sklon poučovat častěji. Proč?
Představte si, že se pracovně setkáte s někým, s kým jste ještě nikdy nekomunikovali. Ten člověk je například provozní podniku, ale z nějakého důvodu vám začne vysvětlovat, jak by měl vypadat videospot, který připravujete. Zmiňovaný muž vás téměř nepustí ke slovu a dokáže vám vysvětlit, co přesně k práci potřebujete a co všechno můžete udělat mnohem líp.
Než se nadějete, řekne, že vám sežene kameramana a techniku, přestože o kamerách neví vůbec nic. Je to vlastně takový váš zachránce. Problém je v tom, že vy zrovna žádné zachránce nepotřebujete a v tom, co děláte, se ten člověk vůbec nevyzná. K tomu všemu vám ještě říká holčičko, přestože je vám téměř třicet. Angličtina má pro tyhle případy moc hezké slovo — mansplaining.
Výraz proslavila spisovatelka Rebeka Solnit, která později vydala knihu s názvem Men explain things to me. Na jednom večírku se zmínila o fotografovi Eadwarovi Muybridgeovi. Než stihla doříct, co měla v úmyslu, byla přerušena mužem, který ji začal poučovat o tom, kdo zmiňovaný fotograf je, i o tom, že o něm brzy vyjde nová, důležitá kniha.
Přátelé Rebeky se snažili muže několikrát přerušit. Když se jim to konečně podařilo, oznámila Rebeka muži, že knihu, o které se ji snaží poučit, píše ona sama. Jde o typický příklad mansplainingu — tedy situace, kdy se muž snaží něco vysvětlit ženě, přičemž automaticky předpokládá, že toho ví o věci samé víc než ona. Vychází ze složeniny anglického muž — man a explain — vysvětlit. Jedná se tedy o specifickou formu poučování a patronizování.
"Muži mají sklon poučovat častěji."
Na tohle pozor, v Americe za takové výroky už i vyhazují z práce. :-)
Ale vážně a k věci. Myslím, že autorka připisuje špatnou vůli chování, které v 95% případů ve špatné vůli vůbec není. Já mám pro mainsplaining dvě alternativní vysvětlení.
Jedno je, že tím prostě muži dávají na odiv svojí inteligenci. Ano, občas je to trapné. Je docela dobře známo, že muži svojí inteligenci nadhodnocují a ženy podhodnocují. Myslím, že je to podobné jako u pestrého zbarvení ptáků - racionálni je svojí inteligenci najevo nedávat, ale muži musí, protože nějak musí přitahovat partnerky.
Druhé vysvětlení je, že se prostě muž snaží nějak pomoci nebo řešit nějaký problém. Je také docela známá věc, že muži dávají svou empatii najevo pokusem řešit problém, a někdy to ženám nevyhovuje.
Kromě toho, jistě existují i další vysvětlení, která vyplývají z dobré vůle. Autorka by se měla zamyslet, jestli to ti muži vlastně nemyslí nějak dobře, a prostě to přejít.
Asi bych to celé opominul, kdyby z toho na závěr nevzešla špatná rada. Autorka radí v podstatě použít ironické věty, které podle mého názoru spíš konflikt eskalují.
Já bych (jako muž) doporučil mužský přístup (budete se divit, ale terčem mansplainingu bývají i muži). Prostě to vysvětlování utnout s tím, že tyhle věci znáte, a věcně diskusi posunout do míst, kde to neznáte. Myslím, že hodně mužů, kteří to myslí dobře, ocení věcný přístup daleko víc než ironii.
(Jinak pro jistotu - začátek mého příspěvku je ironie, a slovo "mansplaining" nemám rád, protože zbytečně zveličuje rozdíly mezi muži a ženami. Vlastně i celý můj příspěvek mluví o rozdílech, ačkoli reálně individuální rozdíly jsou mnohem větší.)
Konečně, k těm poradám - na to je také dobré vysvětlení: https://en.wikipedia.org/wiki/Law_of_triviality
Ale z mojí zkušenosti je to doména obou pohlaví.