Wonder Woman je paradoxní postava feministické popkultury. Jedná se o charakter radikální feministky, který ovšem vzešel z příběhů snadno označitelných za sexistické. Wonder Woman — nebo také Diana Princeová — si během svých prvních let na stránkách komiksu prošla krušnými časy. Roku 1939, kdy víceméně vznikl superhrdinský komiks, bychom v obrázkových sešitech jen těžko hledali ženské hrdinky. Všechny ženy to v příbězích o maskulinních a všemocných hrdinech dotáhly maximálně na posty jejich sekretářek nebo na povrchní objekty jejich zájmu.

Jenže počátek superhrdinského komiksu je spojen i se začátkem druhé světové války. Ta svět jen utvrdila v tom, co po té první začínal tušit: když odejdou muži na frontu, ženy dokáží zastat jejich práci. Takové prozření dalo vzniknout řadě feministických hnutí — a taktéž první ženské superhrdince. Wonder Woman.

Ta se poprvé na stránkách komiksu objevila roku 1941. Měla být feministickým vzorem tehdejší doby. Byla to drsná Amazonka, která levou zadní zpřeláme čelist kdejakému svalovci. Samotné provedení se ale vydalo poněkud jiným směrem.

Chopil se jej totiž dr. William Moulton Marston. V jeho rukou se feministická bojovnice stala nepříliš svéprávným objektem sexuálních fantazií. Na každé druhé stránce tak byla hrdinka svázaná, občas před muži klečela, plazila se nebo jimi byla bičována. Čísla komiksů o „úžasné ženě“ připomínala spíše ilustrované porno časopisy. Za založením DC Comicsu ostatně stojí muž, který si na obchod vydělal vydáváním lechtivých pulpových magazínů.

Dr. Martson posléze upustil od psaní komiksů, nicméně jeho náhradník neposkytl o moc zajímavější pojetí ženských postav. Dennis O'Neil postavil Wonder Woman do pozice, v níž byla jen pouhou smrtelnicí — celý den chodí po buticích a nechává si radit od mužů, v jakých šatech je nejvíce sexy.

Takové zacházení nezůstalo bez odezvy. Brzy se ozvaly hlasy z feministických kruhů. Novinářka a jedna z výrazných osobností tehdejšího feministického amerického hnutí Gloria Steinemová v jednom ze svých článků ostře zkritizovala O'Neilovo uchopení Wonder Woman. Nezůstala ale jen u toho. Dokonce vedla kampaň za navrácení silných ženských figur, které znala z dětství, tedy z dob války.

DC Comics se chtěl bránit. Rozhodl se jednat prozřetelně a místo bezvýchodného dohadování si zvolil heslo „když je nemůžeš porazit, přidej se k nim“. Wonder Woman konečně začala zastávat takovou roli, o níž Steinemová snila. Feministický superhrdinský komiks byl na světě. Nastaly časy sofistikovanějších postav a další silné ženy v superhrdinských kostýmech na sebe nenechaly dlouho čekat.

Ty jsi muž

Jenže nic netrvá věčně. Svět ovládl film a s ním se začaly objevovat adaptace úspěšných komiksů. Ženy se namnoze staly opět sekundantkami, které mají za úkol nanejvýš ukázat, „co mají ve výbavě“ a zbytek nechat na mocných chlapech. Vždyť to oni přeci vládnou světu.

Byli to opět lidé z DC Comics a Warner Brothers, kteří se rozhodli pro změnu. Do produkce nasadili Wonder Woman a při výrobě snímku se použili svou vlastní historií ověřené postupy. Do režijního křesla usadili Patty Jenkinsovou, zručnou režisérku, která stojí například za televizním filmem Pět žen.

↗

Původně byla postava Wonder Woman souborem stereotypů. V novém kontextu se místo předsudků objevují feministická témata. Repro DR

Jenkinsová se svého úkolu chopila více než zodpovědně. Ve filmu představuje společnost Amazonek: antických bojovnic, které měly chránit lidstvo. To je ale zklamalo, a tak nad lidmi zlomily hůl a ukryly se z jejich zraků do společnosti bez mužů, v němž vládne matriarchát. Absolutní feminismus byl dosažen. Tedy do chvíle, než jejich poklidný život narušil ztroskotaný pilot Steve Trevor.

„Ty jsi muž,“ oslovuje ho Wonder Woman při jejich prvním setkání. V průběhu filmu zaznívají z její strany sexistické narážky namířené vůči mužům. Nešetří jimi především v té části filmu, v níž se rozhodne opustit svůj svět, aby opět plnila pradávný úkol Amazonek: pomohla lidstvu. Po boku Steva Trevora odchází bojovat v zákopech první světové války.

Wonder Woman tak odchází ze společnosti, kde je na muže nahlíženo jako na pouhé dárce spermatu. Přichází naopak do kultury, kde mezi lidmi stále vládne představa, že ženy mají vařit a plodit děti, politiku a válčení mají raději nechat na kompetentnějších lidech, tedy mužích.

Režisérka Patty Jenkinsová srovnává oba extrémy a poukazuje na směšnost obou vyhrocených společností. Nezůstává ale jen u toho. Přes ústřední dvojici Diany Princeové a Steva Trevora ukazuje, že žena a muž si mohou být rovni. Bojovat bok po boku, stejně tak usínat, mluvit o totožných tématech a v neposlední řadě se stejně vroucně milovat. Film je tedy kritický jak k šovinismu ze strany mužů, tak k tomu ze strany žen.

A ještě v jednom spočívá síla celého filmu: je dobrý. Jak zaglosoval publicista Václav Urbánek: „Ženský chcou nejdřív rovnoprávnost a teď k tomu i točit lepší komiksárny. Co bude příště?!“ Wonder Woman bychom mohli s klidem označit za to nejlepší, co Warner Brothers vyprodukovali v rámci sdíleného vesmíru komiksových hrdinů DC Comicsu. Film obsahuje společenské přesahy a zároveň zábavně převypravuje dávné mýty. Jen občas se ozve mainstreamový patos a zbytečně pompézním scény — daň za velkorozpočtovou podívanou.

Z větší části je ovšem snímek o superhrdince Wonder Woman překvapivě civilní a v rámci blockbusterů i komorní. Zručně předvádí rovinu novodobého mýtu, ale i linku válečného dramatu. Samozřejmě je Wonder Woman ve srovnání třeba s realisticky syrovým Fury z druhé světové války jen slabým odvarem. Film ale nikdy nebyl zamýšlen jako depresivní válečný počin.

Jenkinsové se podařilo ujmout popkulturní postavy, která vznikla z obehraných stereotypů, a přetvořila ji v sofistikovanou a sebevědomou hrdinku. Přepracovala kulturní symboly a podařilo se jí jim vtisknout nové významy. A těmito významy tematizuje roli žen, ale i mužů ve společnosti, v níž společně žijí. A to na komerční velkofilm není málo.