„My jsme jim to říkali pořád, ať to dělají jinak, aby byl časopis zajímavější pro víc lidí“, řekla mi paní, od které si pravidelně kupuji Nový Prostor, když jsem si před pár dny kupoval první letošní číslo. Měla na mysli dnes již bývalou redakci. S novým číslem, prvním od redakce nové, byla spokojená. Podobná reakce, jak jsem vypozoroval, zřejmě nebyla ojedinělá. Přesnější údaje o názorech prodejců ale nemám, nedělal jsem si žádný výzkum, a nemohu proto činit jednoznačné závěry.

Následující text je srovnáním prvního čísla „nového“ Nového Prostoru s posledním číslem „starého“ z pozice čtenáře, který zůstal časopisu věrný za všech redakčních obsazení a vždy si v něm našel alespoň něco zajímavého. A pak také zamyšlením nad dosavadním sporem o Nový Prostor, který má mnoho rovin a nejde v něm jen o to, jaká bude konkrétní podoba jednoho časopisu.

Tak trochu jiný časopis

Nový Prostor je v každém případě časopis neobyčejný. Obvyklé cíle jiných tištěných médií — předat určité informace nebo poselství, uživit redakci a dát vydělat vydavateli — spojuje se základním úkolem pomáhat konkrétním lidem bez domova, kteří se prodejem časopisu živí. Žádný jiný časopis neposkytuje ve svém obsahu prostor lidem, kteří ho prodávají. Články i kratší informace o prodejcích a rozhovory s nimi byly na stránkách NP vždy, za každého redakčního obsazení.

Spor, který proběhl, a dosud probíhá, o poslední změnu redakce časopisu, odráží silný vztah, který v průběhu let vznikl mezi současnou redakcí a pevným okruhem čtenářů. Redakce pod vedením Tomáše Havlína (šéfredaktorem byl dlouhých pět a půl roku) si Nový Prostor představovala jako alternativu k mediálnímu mainstreamu. Tak to říká ve svém článku jedna z autorek bývalé redakce Alena Zemančíková.

Rozvádí to i zatím nejčerstvější ohlas, otevřený dopis bývalých redaktorů vysvětlující okolnosti změny redakce. Ten detailně popisuje komplikovaný a zmatený průběh redakční změny, vymezuje se vůči některým výrokům ředitelky občanského sdružení Nový Prostor Dagmar Kocmánkové, obhajuje zpětně jejich koncepci časopisu a uvažuje o vzniku nového streetpaperu vedle Nového Prostoru.

Vytvářet alternativu k mediálnímu mainstreamu je potřebné a lze velmi dobře pochopit, proč byly a jsou některé reakce na konec dosavadní redakce tak pobouřené. Dosavadní podoba NP měla nezpochybnitelnou kvalitu — kromě redakce do časopisu přispívali odborníci z mnoha oborů, od politologie a historie po folkloristiku, měla jasný profil, řekněme radikálně levicový, což však neznamená, že čtenářům byly předkládány pouze ideologicky zaměřené a vyhrocené texty. Konec takto vyprofilovaného časopisu je v každém případě ochuzení české mediální scény.

Na druhé straně ale není těžké pochopit ani to, že z pohledu prodejců — tedy těch, jimž by časopis měl sloužit především — není hlavním cílem snažit se o nějakou alternativu k mediálnímu mainstreamu, ale prodat co nejvíc výtisků, zajímavých pro co nejvíc lidí. Což nutně nemusí znamenat, že časopis je součástí mainstreamu, ale mělo by to znamenat, že nebude ve svém zaměření příliš menšinový. Nového Prostoru se v dosavadní podobě prodalo okolo 15 000 výtisků každého čísla. Může nová, mainstreamovější podoba zajistit prodej většího počtu? Možná ano, jisté to ale zdaleka není.

Ve zmíněném článku Aleny Zemančíkové je řeč o panu Miroslavovi, prodejci a „konzervativním katolíkovi“, který s obsahem časopisu často polemizoval, obdivoval Václava Klause a nesnášel ekology, což autorku udivovalo, protože tak podle ní zastával názory, které byly přímo proti jeho zájmům. Je velmi pravděpodobné, že podobně je tomu i u jiných prodejců a stejně tak i u  kupujících. Škála jejich názorů jistě zahrnuje nejen ty levicové a liberální, ale také pravicové a konzervativní.

Ideální z hlediska prodejce by byl takový Nový Prostor, který by si koupili jak anarchisté, tak konzervativní katolíci. A pokud možno i mnozí další. Časopis, který by nebyl příliš názorově vyhraněný na žádnou stranu, a zároveň by byl pro každého něčím něčím zajímavý a poutavý. Je však něco takového vůbec možné? Smysluplnější než pokoušet se hned odpovědět na takovou otázku je srovnat poslední číslo v podání staré redakce a první číslo v podání redakce nové.

Starý a nový Nový Prostor

Začněme tím, co se nezměnilo. Přes proklamovanou změnu vzhledu je velmi podobná vnější úprava, nezměnil se rozsah. Zůstal pravidelný fejeton Jana Sterna, komiksový strip Arnošti a křížovka. To není mnoho. Podstatnější je asi to, že zůstal koncept hlavního tématu každého čísla — v posledním „starém“ NP to byly pohádky, v prvním „novém“ odpady. Obě témata jsou zajímavá, s potenciálem zaujmout širší okruh čtenářů.

Zůstal také prostor vymezený prodejcům. Tady ale výčet podobností končí a přichází první důležitý rozdíl: v nové verzi časopisu je prodejcům věnováno podstatně víc, konkrétně dvojnásobně místa. To je změna podstatná. Dá se říci, že v nové podobě časopise jsou blok věnovaný hlavnímu tématu čísla a blok věnovaný prodejcům stejně velké, v dřívější podobě byly texty o prodejcích výrazně menší částí celku. Argumentace ředitelky Kocmánkové se v této věci jeví jako odůvodněná.