Konec Nového prostoru, jak ho známe

Časopis Nový prostor prodávaný lidmi z ulice poskytuje čtení, které člověk za svých padesát korun jinde nedostane. Jeho redakci dnes hrozí kompletní propouštění.

Minulý týden jsem dostala z redakce časopisu Nový prostor, s nímž jsem poslední léta spolupracovala, mail překvapivého znění:

Milé autorky a milí autoři NP,

dne 22.11. nám ředitelka NP Dagmar Kocmánková oznámila, že ukončuje spolupráci s redakcí. Stalo se tak, přestože se po delších jednáních podařilo mezi vydavatelkou a redakcí dosáhnout shody na další spolupráci (a odeslali jsme vánoční číslo do tiskárny), v zásadě bez uvedení důvodu.

V tuto chvíli Vám tak nemůžeme zaslat žádné další termíny uzávěrek NP ani nevíme, zda s vámi bude za Nový Prostor někdo komunikovat.

Děkujeme, že jsme s Vámi mohli léta vytvářet časopis, který se výrazně odlišoval od mediálního mainstreamu a v němž jsme snad nejen my spatřovali smysl. Vaší spolupráce si moc vážíme.

S pozdravem,

Tomáš Havlín
Libuše Bělunková
Zuzana Brodilová
Tomáš Malík
Ondřej Slačálek


Nový prostor soustavně čtu už od okamžiku, kdy začal u nás vycházet, to bylo v roce 1999. Už předtím tady ale byl časopis Patron, jehož obsah jsem nebrala příliš vážně, ale v Českém rozhlase Plzeň jsme mu věnovali velkou pozornost, anoncovali obsah každého čísla a soustavně upozorňovali na jeho existenci. Nebylo to snadné, na jeho distributory v Plzni nebylo spolehnutí, ale tehdejší šéfredaktor Českého rozhlasu Plzeň nepolevil.

Musím říci, že musel z výše šéfovské autority překonávat nejen nepořádnost lidí kolem vznikajícího časopisu, ale i nechuť kolegů, zejména pak toho, který byl sám na prahu vyhazovu, topil se v dluzích a exekuce na něj koukala ze všech koutů. Byla to nečekaná zpráva o špatné situaci ve společnosti, pokud jde o solidaritu v těch letech, díky za ni.

Na plzeňském Hlavním nádraží prodával Nový prostor pan Miroslav, konzervativní věřící katolík, někdejší součást plzeňské bohémy (pamatovala jsem se něj od stolu v Besedě, kde sedával.) Byl to hodný člověk, alkoholik, z hloubi duše obdivoval Václava Klause a nesnášel ekology, a pokud takové téma v čísle bylo, při prodeji s ním polemizoval. Pro mě další taková studie toho, jak lidé na sociálním dně zastávají názory, které jsou přímo proti jejich zájmům.

Pan Miroslav dokázal být ve svých polemikách s číslem tak vehementní, že svého zákazníka přiváděl do prekérních situací – nádražní rozhlas už hlásil, že vlak je připraven k odjezdu, a člověku bylo nějak hloupé utnout prodejci větu v půli a utéct. Nutno ovšem říci, že pan Miroslav tvořil spolu s vietnamskou květinářkou a paní v pekárně malý svět plzeňského nádraží, odlišný od jiných měst a vlastně mile důvěrný. Po rekonstrukci nádraží (docela zdařilé, nutno říci) tenhle svět zmizel, skoro to vypadá, že naše nádraží si prodejce Nového prostoru ve svých budovách nepřejí, už nevím o žádném.

Pan Richard, prodejce z Florence. Stará redakce zřejmě nečekaní končí, budoucnost unikátního časopisu je nejistá. Foto Facebook NP

Cituji z Wikipedie: „Nový prostor je tzv. ‚street-paper‘, tedy časopis prodávaný bezdomovci a jinými sociálně znevýhodněnými lidmi, kteří získávají část (polovinu) prodejní ceny pro zabezpečení svých potřeb, získání nebo obnovení pracovních návyků a znovuzačlenění do společnosti a pracovního života. První noviny založené na podobném principu byly bezdomovci prodávané Street News v roce 1989 v USA v New Yorku. Jejich cílem bylo podpořit mnoho nezaměstnaných a bezdomovců v tomto městě. Prvním prodejcem, později editorem a sloupkařem byl bezdomovec Lee Stringer. Tradiční americké Street Newspapers jsou psané bezdomovci a o tématech jim blízkých.“

Tak to bylo s obsahem Nového prostoru i u nás, ale myslím, že to nebyla správná strategie – časopis si přece nekupují bezdomovci ani lidé sociálně vyloučení, ti se naopak od bezdomovců distancují (viz příhoda z rozhlasu). Byly doby, kdy byl obsah notně punkový, dokonce plný pravopisných chyb, tehdy jsem si časopis kupovala jen kvůli panu Miroslavovi, kterého na nádraží nešlo obejít.

Pak se stala na čas šéfredaktorkou filmová dokumentaristka Erika Hníková a úroveň obsahu se okamžitě zvedla. Jeden čas byl v čele i Fabiano Golgo, který psával i do tohoto našeho Deníku Referendum (kde je mu konec?) – ale po celou dobu psal úvodní fejetony Jan Jirák, dnes profesor a teoretik mediální komunikace na Karlově a Metropolitní univerzitě v Praze.

Bez ohledu na úroveň momentální redakce a ostatních textů, neochvějně, byť někdy se daly číst a brát vážně v celém čísle jen jeho fejetony. Získal mou úctu a sáhl mi do svědomí v tom smyslu, že člověk, rozhodne-li se pomáhat, má tak činit bezpodmínečně, i když se třeba tou pomocí trochu zesměšňuje nebo se k těm, s nimž spolupracuje, nehodí. Jana Jiráka časem vystřídal Jan Stern, Jirákovi však patří čest za to, že časopis neopustil v dobách, kdy se potřeboval zavést. A to se podařilo, Nový prostor poskytuje vydatné čtení, člověk, když si ho koupí, rozhodně za svým padesát korun dostane, co by jinde nedostal.

Redakce pod vedením Tomáše Havlína dokázala z Nového prostoru vytvořit relevantní součást českého mediálního prostředí. Zavedli pravidelné recenze, rozhovory, neopustili ani tématiku bezdomovectví a sociální vyloučenosti, ale věnovali se také mezinárodní situaci i problémům české společnosti. Jednotlivá čísla měla své téma a bylo docela zábavné sledovat, jak nápaditě je téma vytěženo.

V Novém prostoru se psalo trochu jinak než v mainstreamových médiích a o trochu jiných věcech, číst Nový prostor znamenalo doplňovat si obraz světa a společnosti od zasvěcených a nezávislých autorů. Psalo se tu o jiných filmech, jiných knížkách, jiných divadelních inscenacích, nikdy jsem nepřeskočila recenze Marty Harasimowicz o divadle nebo Jiřího Ptáčka o výtvarném umění.

Nový prostor je, pokud jde o čtenáře, omezen na obyvatele velkých měst – ale řekla bych, že redakce s tím dobře pracovala. V jednotlivých číslech jsou jak články trochu ulítlé, tak, a zejména, texty seriózní, argumentačně podložené, kultivované. Obojí k Novému prostoru patří. Časopis má dobrou jazykovou úroveň a po obsahové stránce nemá u nás konkurenci. Spolupracovat s Novým prostorem jsem si kladla za čest a vzácnou publikační příležitost.

Nevím, co se mezi vydavatelkou a redakcí stalo, zdálky se mi zdá, že, jak už to tak bývá, si redakce počínala „až příliš“ nezávisle, jinak řečeno přerostla paní vydavatelce přes hlavu a ona se rozhodla najít si povolnější tým.

Před českou společností ale vyvstal vážný problém: všechny ty vlivové ilustrované týdeníky, ať seriózní jako Respekt, nebo revolverové jako Reflex, financují různí miliardáři. Ostře levicově kritický týdeník ovšem žádný miliardář financovat nebude, rovněž do něj nebude zadávat reklamu třeba automobilový nebo kosmetický průmysl, když jeho čtenáři nepatří mezi potenciální zákazníky. Nový prostor poskytoval pro „jiné“ psaní skromnou, ale přece jen zajištěnou platformu. Mám obavy, zda se v současné atmosféře nesolidarity, strachu a volání po pořádku najde jiná. A co je také znepokojivé, je pocit, že je člověk rukojmím a vězněm té situace.

V případě běžného periodika může člověk na protest list přestat kupovat, může k tomu i hlasitě vyzývat ostatní čtenáře, může to i udělat vyhozená redakce. V tomto případě to však nejde, protože Nový prostor je časopis i pro ty, který jej potřebují.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petrasek Milan - penzista

Pane Slačálku, dovoluji si vás požádat Pondělí, 5.Prosince 2016, 18:43:47

o pokus nastínit, co se odehrává za dveřmi redakce a polstrovanými dveřmi kanceláře paní ředitelky a mahagonovými dveřmi ................., a nastínit jak a kdo někdo tentokráte polevil podporovat jiné psaní.
Dnes, kdy je ironizovaným prototypem západní civilizace výlupek perfektní syntézy peněz, sexu a šoubyznysu, již nejde o ožehavou otázku viny.
Možná rizika chladné kalkulace ..............bych dodal.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Přípodotky Úterý, 6.Prosince 2016, 00:57:47

Prodej Nového Prostoru je naprosto normální práce, polovina ceny pro prodejce není žádná almužna, ale zcela přiměřená odměna za jeho práci. Uvědomil jsem si to, když jsem u žádného z prodejců nesehnal knihu „Příběhy (z) ulice‟, a tak jsem si ji koupil v knihkupectví — u prodejců stála 200 Kč, v knihkupectví 300. Z debat s nakladateli a knihkupci na setkáních fanoušků sci-fi a fantasy vím, že z ceny knihy zůstává nakladateli zhruba třetina, druhou přibližně třetinu tvoří rabat knihkupce, a tu třetí si bere distributor — prostředník mezi nakladatelem a knihkupci. Vydavatel Nového Prostoru distribuuje časopis a tu a tam i další publikace sám ve spolupráci s prodejci, a tak si koncovou cenu dělí půl na půl — což znamená, že vydavatel z toho má stejně, jako kdyby dával tiskovinu do běžné distribuce, prodejci z toho mají stejně, jako kdyby provozovali knihkupectví, a čtenář platí oproti klasické distribuční síti o třetí díl ceny méně. Jestli jsou prodejci Nového Prostoru vůbec nějak zvýhodněni, tedy snad jedině tím, že DPH z koncové ceny asi odvádí vydavatel, ne oni (a s největší pravděpodobností neplatí ani daň z příjmu, což se ovšem zakládá čistě na tom, že jejich příjem nepřekračuje nezdanitelné minimum).

Nový Prostor stojí o deset korun více než Respekt, ale jednak není dotován zisky z Bakalova loupežného podnikání a za druhé je skutečně lepší — nebo aspoň do konce letošního roku byl. Například téma čísla pro Respekt znamená téma jednoho článku, na který redakce považovala za vhodné čtenáře upozornit, zatímco Nový Prostor věnuje tématu čísla vždy nejméně tři články, které k tématu přistupují z různých stran a úhlů pohledu.

Fabianu Golgovi je konec v Brazílii:
http://blisty.cz/art/81936.html
Od puče proti Dilmě Ruseffové se vrátil k psaní pro Britské listy:
http://blisty.cz/authors/27-fabiano-golgo#tabs-2

Časopisem obsahově blízkým právě končící podobě Nového Prostoru je A2: http://www.advojka.cz/

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pokud by Nový prostor přestal vycházet, Úterý, 6.Prosince 2016, 10:45:0

nebo se změnil v nějaký takový nový "Reflex" (prodávaný stejnými lidmi, ale svým obsahem ostře kontrastující se životem těchto prodejců), byla by to velká škoda.

Jinak si dovoluji podotknout, že se mi zdá býti docela normální a v naprostém pořádku, když pan Miroslav z plzeňského nádraží zastává názory, které my nezastáváme a které se nám zdají být v rozporu s jeho zájmy. Domnívám se, že i když my máme jiné názory než pan Miroslav, pan Miroslav by se z tohoto důvodu neměl stávat předmětem našich studií a naší "blahosklonné shovívavosti".

Z pohledu pana Miroslava se totiž může naopak zdát, že i naše názory jsou v rozporu s našimi zájmy. Předpokládám, že pan Miroslav na nás ale z výšin své morálně-intelektuální věže blahosklonně neshlíží. Doufám, že je gentleman.

(((Nesdílím zde zmíněné názory pana Miroslava.)))

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ostře kriticky smýšlejícího levičáka poznáte podle toho, Úterý, 6.Prosince 2016, 12:27:43

že je chytřejší než Vy.

Ostře kriticky smýšlejícího pravičáka poznáte podle toho,
že kdybyste nebyli blbí, mohli jste se mít stejně dobře jako on.

Alena Zemančíková - Brno

Úterý, 6.Prosince 2016, 18:57:33

Vážený pane Nusharte, tu vaši větu o mé blahosklonnosti nemůžu nechat jen tak, protože nic takového ve svém textu nedávám najevo a ani nic takového necítím - ani vůči panu Miroslavovi z Hlavního nádraží v Plzni, ani vůči nikomu jinému v nouzi. Přesto si nemůžu pomoct, ale obdivovat jako člověk těžko se protloukající asociální postavu jako Václav Klaus, jeho činy a slova, považuji za podivuhodný úkaz, hodný studia ( jsem ostatně od divadla a nedokážu se studiu lidí ubránit, patří to k mé profesi, nebo možná profesionální deformaci, to nevím, ale bez studia lidí žádnou hru napsat nejde).
S panem Miroslavem jsem se docela přátelila, možná dokonce, že mi svoje názory sděloval tak vehementně právě proto. Nikdy jsem toho ale nezneužila, k ničemu, dokonce ani k napsání žádné hry kromě jedné rozhlasové na téma morality O Komkoli a smrti, kdy hrdina, alegorický Kdokoli, potká žebráka a pohlédne jeho prostřednictvím do tváře sám sobě. Což je středověký motiv.
A na okraj věci bych podotkla, že každý text nutně nemusí mít jen jeden plán sdělení, v této rubrice a na některá témata si můžeme dovolit i sem tam nadsázku či metaforu, ostatně se to zhusta děje, o ironii nemluvě.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Zemančíkové Středa, 7.Prosince 2016, 00:43:32

I já považuji (bez jakékoliv ironie) za podivuhodný úkaz, že vůbec kdokoliv (nejen těžko se protloukající člověk) může obdivovat Václava Klause. Takový jev je podle mě velmi nepravděpodobný, dokonce bych (s lehkou ironií) řekl, že by při respektování všech známých zákonitostí vlastně vůbec neměl nastat. Přesto se zhusta vyskytuje a musel jsem se s tím nějak vyrovnat.

Příčinou může být:
a) nějaká porucha lidí, kteří Václava Klause obdivují
b) mylné přesvědčení v mojí hlavě o tom, jak věci mají fungovat

Už jsem se ale naučil chápat, že obdivovatelé Václava Klause nemohou pochopit, jak vůbec mohou existovat lidé, kteří Václava Klause neobdivují. Takový jev je podle nich velmi nepravděpodobný, ba téměř nemožný.

Příčinou podle nich může být:
a) nějaká porucha lidí, kteří Václava Klause neobdivují
b) mylné přesvědčení v jejich hlavách o tom, jak věci mají fungovat

Jelikož neexistuje žádná metoda jak objektivně zjistit, kdo z nás je normální, shodli jsme se s mými ideovými odpůrci - obdivovateli Václava Klause, že správná odpověď je v obou případech "b".

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Aby můj předchozí příspěvek nepůsobil nevěrohodně, Středa, 7.Prosince 2016, 08:38:26

musím dodat, že nemohu pochopit, jak vlastně mohou existovat lidé, kteří nemají rádi Václava Havla. Zdá se mi skoro nemožné, aby existovali i takoví lidé. Jedním z nich byl i můj otec, kterého jsem měl rád.

Příčinou může být:
a) ..........................
b) ...........................

Pokud bychom to dnes s mým otcem mohli probrat, myslím, že bychom se shodli na možnosti "b", na tom, že svět vnímáme prizmatem naší osobní zkušenosti zkresleně a každý jinak, na tom, že v těchto věcech nelze vznášet nároky na objektivitu a posuzovat podle toho "normalitu" člověka a správnost jeho myšlení.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Jsem proti multikulturalismu, ale jsem pro tento "malý multikulturalismus" Středa, 7.Prosince 2016, 09:33:15

respektování odlišných životních zkušeností a z nich vyvěrajících odlišných názorů.

Myslím, že pokud bychom nedokázali vnitřně přijmout tento "malý multikulturalismus", zůstane ten velký multikulturalismus jen prázdnou floskulí

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Nakonec by to možná mohla být vyburcovávaná nenávist Středa, 7.Prosince 2016, 12:39:28

některých lidí (kteří mají pocit, že smýšlejí pokrokově) k "malému multikulturalismu" (tedy ke schopnosti respektovat názor, který nesdílím), co by mohlo být tou příčinou (jednou z mnoha) krize demokracie.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

A omlouvám se Vám, paní Zemančíková, Čtvrtek, 8.Prosince 2016, 00:15:13

za to nařčení z blahosklonnosti. Máte pravdu, že nic takového ve Vašem textu není, vzniklo to až v mé fantazii, jako zkreslené vnímání, tedy mylné přesvědčení v mojí hlavě.

Ivan Datko - Praha

Zalozeni druzstva na vydavani NP Neděle, 11.Prosince 2016, 10:54:28

Podle mne by časopis jako NP měl být vydáván něčím jako družstvem, možná by tahle událost mohla k tomu vést. Fungování jako družstvo kde vlastníky by byla široká skupina lidí, čtenářů a třeba i prodejců by mohla garantovat lepší transparentnost a nezávislost. Nevím co to obnáší založit družstvo které by bylo schopné vydávat časopis.

Mela by stavajici redakce NP vůbec zájem hledat nějaké alternativní reseni tyhle situace? Zda se mi ze na tom muze hodne zalezet. Nebo se spis rozptyli po redakcích podobných periodik? Ono to zalozeni družstva by nemelo jen efekt pomoci konkretně NP ale spis i hledáni moznosti fungováni ruznych nezavislych projektu v dnesnich poměrech.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.