Dopis bývalé redakce Nového prostoru: Chyba v matrixu?
Redakce DRZveřejňujeme otevřený dopis bývalé redakce časopisu Nový Prostor, reagující na vyjádření ředitelky Kocmánkové a osvětlující čtenářům, co se vlastně z jejich pohledu stalo.
Milé čtenářky, milí čtenáři!
K našemu odchodu z Nového Prostoru jsme se původně nechtěli veřejně vyjadřovat; jednak nechceme poškodit jeho prodejce, jednak existují mnohem závažnější témata než odchod jedné, byť dlouholeté redakce (tisíce lidí na ulici, které opět zastihly mrazy; systémové řešení bytové nouze se stále odkládá a mnoho dalších). Mlčení přerušujeme kvůli dvěma překvapením. Prvním bylo víc než tisíc podpisů, které se na naši podporu objevily pod otevřeným dopisem platformy Krisa, druhým reakce na tento dopis ze strany ředitelky Nového Prostoru.
Děkujeme všem, kdo dopis podepsali, i jeho autorům. Byl pro nás nečekaným vyjádřením solidarity a milým oceněním naší práce. Zároveň jsme si uvědomili, že dlužíme vysvětlení, co se vlastně v Novém Prostoru stalo.
Překvapilo nás, když ředitelka Nového Prostoru Dagmar Kocmánková v poněkud výsměšné a povýšené reakci na otevřený dopis napsala, že Nový Prostor není „sdíleným statkem svého druhu“, jelikož takový pojem náš právní řád nezná. Nový Prostor přitom stojí a padá s masově projevovanou lidskou solidaritou, a je tedy rozhodně „sdíleným statkem“ (což není právní, ale rozšířený a výstižný pojem), který by bez uvědomělé snahy pomoci tisíců čtenářů neexistoval a nedával smysl.
Bohužel, musíme po dosavadní zkušenosti říct, že požadavek dopisu, aby původní redakce byla znova přijata, není reálný. Ačkoli bychom všichni moc rádi nadále spolupracovali jako redakce, s Dagmar Kocmánkovou už po posledních zkušenostech zkrátka pracovat nemůžeme a nechceme, ztratila naši důvěru i respekt. Nový Prostor nám přirostl k srdci, pracovat pro něj byla radost, ale vrátit se do redakce bychom mohli jen v případě, pokud by organizaci nešéfovala současná ředitelka a rozpletl se tím umrtvující uzel příbuzenských vazeb v její správě.
Jak se napravovala chyba v matrixu
Postupujeme způsobem "jeden krok dopředu a tři nazpátek". Trošku něco dobrého se podaří, tj. vznikne hodnotný časopis věnovaný bolestným osudům posledních z posledních, těch, pro něž panující establishment úřadující v palácích se stamilionovými náklady není schopen zajistit ani střechu nad hlavou s trochou tepla, a ono to někomu vadí. A on ten někdo, kdo žádnou nouzí netrpí, si to své proti těm posledním z posledních prosadí.
Stejné je to i s našimi nezaměstnanými. Ústavní soud zruší nucené práce nezaměstnaných, jimiž je trestala sociálně bezohledná vláda pravice za jejich nešťastné postavení, a následující vláda, v níž dominuje levicová strana hlásící se k myšlenkám sociální spravedlnosti, ty nucené práce okrádající člověka o jeho důstojnost zavede.
Čím to asi všechno je? Asi tím, že před milováním svého bližního dáváme přednost milování sebe samotného. Člověk by plakal.
Děkuji bývalé redakci za jejich poctivé a úctyhodné úsilí o společné dobro.
Jiří Vyleťal