Feminismus nespočívá v tvrzení, že muž a žena jsou stejní. Nejsou. Kategorie stejnosti ve skutečnosti patří do argumentační výbavy opačného, antifeministického tábora, podle něhož jsou „stejné“ všechny ženy i všichni muži mezi sebou. Feminismus tvrdí přesný opak: mezi dvěma ženami může být ve skutečnosti víc rozdílů než mezi ženou a mužem.

Feminismus je tak široký pojem proto, že se jeho politické cíle dotýkají snad všech oblastí našeho života. Proto je boj za rovnost žen a mužů tak složitý a zdlouhavý. Společenské struktury, ve kterých se patriarchální vzorce reprodukují, jsou propojené a závisejí na sobě navzájem. Pokud se rozhodnete bojovat za změnu jedné instituce, narazíte na odpor všech ostatních, se kterými je nějak spojená: chcete-li například víc žen na univerzitách, budou přece chybět v domácnostech, chcete-li pak doma víc tatínků, bude přece chybět jejich příjem…

Začarovaný kruh nás dovedl do situace, která neprospívá vůbec nikomu. A obvyklé recepty obhájců takzvané „tradiční rodiny“ nás z něj rozhodně nevysvobodí. Svět, ve kterém stačí jeden příjem na chod celé domácnosti, je tentam. Nejen muž, ale i žena musí dnes přispívat do rodinného rozpočtu.

↗

Tradiční rodina fungovat může. Ale stejně jako se z ženy stala alespoň zčásti pracující, musí se z muže stát alespoň zčásti pečovatel. Foto Maxpixel

Česká společnost jako by však tenhle fakt nezaznamenala. Ze všech, kteří v současnosti čerpají rodičovský příspěvek, tvoří muži pouhá dvě procenta. V domácnosti financované jedním platem bylo takové číslo pochopitelné. Dnes, kdy si česká žena odhákuje celou rodičovskou, a přesto na ni čeká trh práce, musíme nad takovým číslem kroutit hlavou.

Populace navíc stárne, což je samo o sobě dobrá zpráva — dožíváme se vyššího věku. Se stářím však přichází po dětství naše druhá etapa závislosti. Péči, kterou potřebuje starý nebo nemohoucí člověk, přitom v České republice vykonávají z 80 procent opět ženy.

Tyto české ženy, které zvládnou samy odnosit, porodit a vychovat děti, pak se s přetrhanou pracovní drahou perou na českém pracovním trhu s platovou nerovností 22 procent, aby pak pečovaly o svoje i partnerovy rodiče, jsou za všechen ten neviditelný společenský přínos po zásluze potrestány: české seniorky jsou mezi Evropankami nejvíce ohroženy chudobou.

„Zásluhový“ důchodový systém v sobě totiž nechává přežít logiku starého světa, světa jediného živitele, ve kterém nebylo zapotřebí finančně ohodnotit péči — byla chápána jako doplňková, podpůrná složka mužského světa, jejíž obstarávání tvořilo vrozený životní úděl každé ženy.

Pokroky, které boj za rovnost žen a mužů zaznamenal v minulém století, se často týkaly právě oblastí, které jako by ženu vytrhávaly z její tradiční role matky v domácnosti: víc žen s univerzitním vzděláním, víc žen v rozhodovacích pozicích, víc manažerek, víc političek. To všechno vytvořilo mnoha lidem obraz feminismu jako hnutí, které chce rozbít rodinné vazby, které chce zbavit ženy jejich mateřského poslání a učinit z nich stejné žraloky kapitalismu jako z posledního byznysmena. To vše jen proto, že ženy, které se konečně vydaly naplnit svůj potenciál v oblasti, kterou si samy vybraly, v domácnosti nikdo nenahradil — snad s výjimkou jiných žen, chův ze třetího světa.

Obraz stabilní rodiny však vypadá jinak. Společnost, která chce přestat plýtvat kreativním potenciálem svých žen, musí zároveň přestat plýtvat „pečovatelským“ potenciálem svých mužů.

Ženy nechtějí dítě tam, kde jsou na všechno samy

Nedávno zveřejněná studie IDEA (Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu) nabízí některé odpovědi na otázku, kterou si klademe všichni — na které si však snad odpoví jinak: proč ženy v Evropě nechtějí mít víc dětí?

Těžko bychom hledali nějakou ucelenou celoevropskou představu o tom, jak má vypadat rodinná politika. Studie Doepkeho a Kindermanna pracuje s daty z 19 evropských zemí včetně České republiky. Data ukazují, že nízká porodnost souvisí s neshodou partnerů mít či nemít dítě. K takové neshodě pak podle statistik dochází tím spíš, čím víc pečuje o dítě sama žena. A ta „neshoda“ je tím častější, čím méně otců se s ženou chystá dělit o péči.

Politika rodičovské, daňových úlev či veřejného školství přinesla žádaný efekt zvýšení porodnosti jen v Belgii, Francii, Švédsku či Norsku. Jinde — včetně České republiky — se to z nějakého důvodu nepovedlo. Ukazuje se, že porodnost nezávisí jen na výši dotovaných nákladů na péči, ale taky na jejich rozdělení mezi matku a otce.

V zemích s nízkou porodností se muži téměř nepodílejí na péči, v zemích s vyšší porodností naopak muži pečují více. Ženy zkrátka nechtějí děti, protože jsou na všechno samy: zatímco muži pracují, ženy obstarávají kromě práce i všechno ostatní. Návrat k modelu tradiční rodiny s mužem v práci a ženou u plotny je prostě špatná odpověď na správnou otázku.

Model tradiční rodiny s mužem-živitelem a matkou-pečovatelkou se mohl stát „tradičním“ jenom díky tomu, že mu hrála do karet ekonomika: v době, kdy jeden příjem zajistil rodinu, dalo se argumentovat, že „to tak má být“. V situaci, kdy už jeden příjem nestačí, se přece i konzervativně založený člověk musí ptát, za jakých podmínek může ta jeho „tradiční rodina“ fungovat. Tak tedy: stejně jako se z ženy stala alespoň z části pracující, musí se z muže stát alespoň zčásti pečovatel.

Vypadá to, že pečující otec nepředstavuje žádnou moderní záležitost městských liberálů, ale podle dostupných statistik především jedinou skutečně spolehlivou cestu, jak dnes vybudovat stabilní rodinu. Největší brzdou evropské porodnosti tak není feminismus, ale antifeminismus.

Lidovečtí konzervativci chtějí návrat k modelu, kde je žena deset let v kuse s dítětem a muž se honí za kariérou — čímž děti zůstanou ironií osudu bez onoho vzývaného „mužského vzoru“. Clintonovští liberálové chtějí, aby se za kariérou hnali pro změnu všichni a o děti se staraly chůvy ze třetího světa. My bychom měli takovou volbu odmítnout a vydat se třetí cestou: učinit péči plnohodnotnou a rozdělit ji rovnoměrně mezi oba partnery.

Co kdybychom pomalu začali chápat feminismus třeba taky jako boj za zanedbávanou důstojnost chudých babiček?