Sperma je v krizi. Feministky útočí na posvátné pozice mužské hegemonie. Nejpozději do dvou let dojde na hromadné kastrace. Protože svobodný trh zboží a služeb má řešení na vše, vyrojily se jako houby po dešti příručky o tom, jak být správným mužem. Rozmáhají se různé kurzy, jejichž účastníci se v sobě snaží své mužství objevit. Když chytnete nějakou slušnou akci, můžete své mužství objevit třeba i se slevou.

Muži, kteří prozřeli, pak většinou pojmou neodbytnou potřebu evangelizovat všechny své dosud neprobuzené bratry. Každý, kdo se vzpouzí, klade otázky nebo si nedej bože dovolí posměšek, musí být neutralizován, uzemněn a umlčen. Mužská renesance je křehká a je třeba ji opatrovat a bránit před každým nepřátelským útokem zfeminizovaného světa, který postmodernímu muži tak tragicky neporozuměl a odcizil se mu. Noví muži se tak shlukují do smeček, ve kterých se nad sebou dojímají a výstražně vrčí na vše vnější, cizí, na vše, co by mohlo jejich mužnost zpochybňovat.

Nemyslím si, že gender je černobílý. Nemyslím si dokonce, že tím hlavním a největším nepřítelem je tradiční rodina a patriarchát, hlavně proto, že mi není jasné, co tyto pojmy znamenají a zda vůbec něco znamenat mohou. Patriarchát v pravém smyslu slova na západě už neexistuje, stejně jako „tradiční rodina“. Společnost se nerozpadla.

Zároveň je však naše společnost všechno, jen ne rovnoprávná a nesexistická. I když se pozvolna mění zažité genderové role, nemění se ekonomické podmínky a východiska společnosti. Že je bez jejich revoluční proměny jakákoli hluboká systémová změna genderových rolí nerealizovatelná, je fakt, který se zpravidla nachází za hranicemi liberálních safespaců, ve kterých se i dnes vede v prvé řadě svatá válka proti manželství.