Švédská teorie lásky
Magdaléna ŠipkaMagdaléna Šipka hodnotí dokumentární snímek Švédská teorie lásky, který nechtěně zhmotňuje předsudky o švédské společnosti. Progresivní sociální systém se ve skutečnosti vůbec nemusí vylučovat s tradicí.
Dokumentární esej Švédská teorie lásky (2015) režiséra Erika Gandiniho je názorově neobyčejně koherentním dílem. Hlavní poselství je nám naservírováno hned během několika prvních minut. Film se nás snaží přesvědčit, že reforma a posilování švédského sociálního státu od roku 1972 vede v důsledku k větší osamělosti jedinců a individualizované společnosti. Jako kulisy této výpovědi slouží inseminační kliniky, matky samoživitelky, úředníci, kteří řeší pozůstalost lidí, kteří zemřeli v osamění.
Celým dokumentem nás provází graf, který Švédsko zachycuje v extrémní pozici. Graf určují dvě linie. První sleduje ekonomickou vyspělost, kterou opisuje výrazy „společnost zaměřená na přežití“ versus „společnost zaměřená na sebeprojevení jedince“.
Druhá vede od tradičních hodnot k hodnotám sekulárně-racionalistickým. Švédsko je na tomto grafu zaneseno jako země s nejvyšší hodnotou ekonomické vyspělosti a důrazu na sekulárně-racionální hodnoty.
Ve zcela opačné pozici se nachází v rámci tohoto grafu africké státy. Část dokumentu se odehrává právě v Africe. Sledujeme zde švédského doktora, který pracuje v místní nemocnici a snaží se nalézat „alternativní lékařské vybavení“, jelikož stále zápasí s nedostatkem prostředků.
Celý dokument tak jako by vyprávěl příběh o „těch zlých penězích“, které tedy v této variantě člověka nekorumpují, ale uvrhnou ho nutně do samoty garsoniéry a znemožní mu zažívat teplo ekonomicky-závislých lidských vztahů. Kromě osamělých výprav za sportem do lesa, tak tomuto osamělému jedinci nezbývá, než mechanicky houpat své děti ze zkumavky nebo jít spolu s ostatními „singles“ pátrat po spoluobčanech ztracených uprostřed drsné švédské krajiny.
Zajímavé je, že v dokumenty, který tak tvrdošíjně prohlašuje, že se zaobírá „teorií lásky“ se vlastně se zachycením lásky setkáme minimálně. Vykukuje na nás tak něžně, nenápadně z několika málo záběrů. Rodina je zachycena pouze na černobílých fotografiích na začátku dokumentu a životního partnera má pouze superhrdina celého filmu — doktor působící v Africe.