↗

O vánoční akci Piráti pomáhají nesly Pirátky z Vysočiny do azylového domu kromě vánoček a sprchových gelů také menstruační kalíšky — ale pouze dva. Tehdy se zrodil nápad na kampaň Až na krev. Foto Pirátky Vysočina

Právě v tuto chvíli na světě menstruuje 800 milionů žen. Celých 500 milionů z nich přitom nemá přístup k adekvátním hygienickým potřebám a podmínkám — trpí takzvanou menstruační chudobou.

Nejde zdaleka jen o problém globálního jihu: podle britského průzkumu si v roce 2017 nemohla dovolit menstruační potřeby každá desátá dívka. Skotský parlament proto vloni v listopadu schválil zákon, který zaručuje bezplatný přístup k menstruačním potřebám.

O tom, jak vážná je menstruační chudoba v České republice, data neexistují. Stejně tak u nás dosud neexistovala ani celostátní kampaň, která by se snažila prolomit nejenom menstruační chudobu, ale i menstruační tabu. Nejenže si některé ženy pravidelně vycpávat spodní prádlo například srolovaným toaletním papírem — navíc se o tom stydíme mluvit.

To se rozhodly změnit pirátské političky z Vysočiny, které v únoru zahájily kampaň Až na krev. V rámci ní organizují sbírku na menstruační kalíšky pro matky samoživitelky a plánují i besedy či podcasty. O pohnutkách i cílech žen, které na kampani pracují, jsme hovořili s krajsou zastupitelkou Evou Novákovou, třebíčskou zastupitelkou Viktorií Vidlákovou a s Barborou Pokornou.

Co bylo impulsem k zahájení kampaně Až na krev?

Eva Nováková: Když jsem vyrůstala, nikdo mi o menstruaci nic neřekl. Styděla jsem se říct si o peníze na vložky a tampony, potajmu jsem si na ně šetřila. Holky z chudých rodin, kde je menstruace tabu, dodnes zažívají totéž. Známá, která učila na škole v Jihlavě, mezi studentky tampony tajně distribuovala bez vědomí ředitelky. To je přeci šílené, že tohle děláme tajně.

Před osmi lety jsem začala sledovat iniciativu Free the tampons. Podle jejich výzkumu se pětaosmdesáti procentům žen stalo, že začaly menstruovat mimo domov, aniž by u sebe měly menstruační potřeby. Poukazovali na to, že není normální, že tampony a vložky nejsou běžně dostupné na veřejných toaletách nebo ve školách či na pracovištích. Zároveň upozorňovali, že když zaměstnavatelé menstruační potřeby poskytnou, investice se jim vrátí. Jejich zaměstnankyně se nebudou cítit v práci nervózní, nebudou muset odbíhat pryč, aby potřeby sehnaly.

Řekla jsem to tenkrát šéfce v práci. Okamžitě to zavedla a za iniciativu mi poděkovala. Pak jsem pracovala ve firmě Bosch, kde pracuje pět tisíc lidí. Snažila jsem se to tam také zavést. Myslela jsem na dělnice, které mají pauzu deset minut a potřeby si nemají kde koupit. Bosch sídlí na kraji města, kde není žádný obchůdek. Než se mi to ale podařilo prosadit, odešla jsem.

Nechala jsem alespoň na záchodě krabičku s tampony s popiskem „Vem si a příště třeba doplň“. Uvědomovala jsem si ale, že jde jen o jednorázové potřeby a že to není nejlepší řešení. Je to jenom část řešení.

Viktorie Vidláková: Už dřív jsem si u regálu s vložakami a tampony říkala: Proč je to tak drahý? Nemluvě o rozdílu mezi Tampaxem a nějakou no name značkou. Nechápu, proč by se u hygienické potřeby, kterou potřebuje každá žena, mělo platit za značku.

Pocházím z malé vesnice, kde jsem měla za kamarády samé kluky, protože žádná holka v mém věku tam nebyla. Kolikrát se mi stalo, že jsme někam jeli a já jim říkala: Kluci, já potřebuju na záchod, nemohli byste mi zastavit někde na benzince? A oni, že mi zastaví někde u silnice. Tak jsem na ně vybalila: Víte co, já jsem to teď dostala a potřebuju si vyměnit tampon. Ztichli a pak prohlásili: Hele nemusíš nám říkat všechno. Postupem času si na to ale zvykli, což pro mě znamenalo úspěch.

Jednou na střední jsem si zapomněla tampony přehodit z batohu do jiného. Ve škole jsem panikařila, ptala se na tampon ostatních holek, ale žádná neměla. Byl to strašný zážitek. Na střední jsme nemohli odejít, kdy jsme chtěli, neměli jsme tam kantýnu, kde by se tampony prodávaly. Je jedno, z jaké sociální vrstvy dívka je. Každá z nás se může ocitnout v nouzi.

Barbora Pokorná: Já jsem začala tato témata řešit víc po porodu. Kojila jsem na veřejnosti, což hodně lidí odsuzovalo. Zarazilo mě, že sexualita je pro naši společnost jako téma přijatelná, zatímco kojení nebo menstruace ne.

Eva Nováková: Když jsme o Vánocích organizovali kampaň Piráti pomáhají, sbíraly se pro samoživitelky dárečky jako sprcháče nebo balzámy na rty. Kolegyně mezi ně přidala dva menstruační kalíšky. Uvědomily jsme si, že to je super — a že dva nejsou dost.

Součástí kampaně je sbírka na menstruační kalíšky pro samoživitelky. Co když je samoživitelky nebudou chtít? Kalíšky nejsou ženami používané tak moc jako klasické potřeby.

Eva Nováková: Mám kalíšek už patnáct let. Druhů menstruačních potřeb je mnoho, ale myslím, že pro většinu prostředí, kde se lidé pohybují, jsou kalíšky jednodušší než třeba menstruační kalhotky. A jsou i levnější. Chápu, že kalíšek není vhodný pro všechny. Všechny z nás, které ho používají, mohly být ze začátku vyděšené. Právě proto chceme sbírku doplnit informační kampaní. Jsme domluvené s jedním azylovým domem, kde zájem mají a kalíšky chtějí a chystáme se v něm uspořádat pro ženy besedu. Domlouváme se s dalšími sociálními službami a terénními programy. V tuto chvíli máme vybráno na osmdesát kalíšků.

Barbora Pokorná: Když někdo nebude kalíšek chtít, samozřejmě mu jej nevnutíme.

Viktorie Vidláková: Naše kolegyně k Vánocům dostala šicí stroj a chce začít šít vložky, které budeme moct v kampani využít. Zaměřily jsme se ale primárně na kalíšky, protože s nimi máme zkušenosti a nemůžeme si je vynachválit. Jsme nicméně otevřené. Pokud s námi budou chtít spolupracovat menstruační kalhotky, klidně budeme spolupracovat s menstruačními kalhotkami.

Plánujete vedle sbírky a vzdělávací kampaně další aktivity?

Eva Nováková: Není to kampaň promyšlená od začátku až do konce. Věnujeme se jí dobrovolnicky, punkově, nápady se rodí postupně. Menstruaci nicméně považujeme za téma, které je třeba dostat do veřejného prostoru. Jedna věc je chodit s tématem menstruace do škol, dětských domovů, azylových domů. A pak jsou tu média, která zasahují širokou veřejnost. Chceme dělat podcasty a otevřeně o tématu mluvit na základě vlastních zkušeností.

Viktorie Vidláková: Můžeme natočit video o tom, jaké zkušenosti máme s kalíškem my. Nejsem jediná, kdo si ze začátku říkal: Panebože, co to je? A pak jsem se do kalíšku zamilovala.

Eva Nováková: Pod hashtagem #ažnakrev by se kampaň mohla rozšířit do dalších krajů.

Celostátní kampaň za prolomení menstruačního tabu zatím v České republice chybí. Cílíte tedy na to stát se celostátní iniciativou, která téma menstruace otevře?

Viktorie Vidláková: Šla jsem do kampaně s tím, že bude mít celostátní dosah. Mám radost, že o téma mají zájem Pirátky z ostatních krajů a chtějí se zapojit.

Eva Nováková: Všechny jsme političky. Pro mě je menstruace i politické téma. Dostupnost menstruačních pomůcek na školách lze řešit na různých úrovních politiky. Dokážu si představit, že téma bude mít celostátní zastřešení, ale nebude ku škodě, když každý kraj pojme řešení po svém. V celostátní rovině je téma DPH, které je na menstruační potřeby vysoké — jednadvacet procent.

Ještě v roce 2018 před minulými komunálními volbami jsem se přitom Pirátek ptala, jestli je pro ně menstruace politické téma. Některé se tehdy se divily. Každá ženská si přeci dokáže sehnat vložky. Doufám, že v příštích komunálních volbách se vložky a tampony do škol objeví v programu některých místních sdružení.

Potýkáme se však rozdělením mužského a ženského světa. Bavila jsem se o tom s místním politikem, který má na starosti školství — a ten to jako téma nevidí. Padesát procent studujících trpí tím, že někdo jejich potřebu vlastně vůbec neuzná.

Jdete cestou kalíšků pro potřebné. Zároveň jsou čím dál častější kampaně za bezplatné vložky či tampony, které jsou neekologické. Neprotiřečí si to? Nebo jde zkrátka o to zpřístupnit všem, kdo menstruují, menstruační potřeby jejich volby?

Eva Nováková: Neprotiřečí. Ba naopak se to doplňuje. Používám sice kalíšek, ale nenosím ho s sebou všude a nevím, kdy začnu menstruovat. O tyto situace jde primárně, ne o to, aby mi někdo pokrýval celou potřebu. Ženy by se neměly nikdy dostat do situace, kdy jim nezbývá, než si umotat si svůj vlastní tampon z toaletního papíru. Pokud k tomu nuceny jsou, znamená to pro ně stres a stud, což v důsledku snižuje jejich výkon na pracovišti i ve škole.

Viktorie Vidláková: My jsme v Boschi neměli ani koše přímo na záchodě. Člověk musel zabalit tampon — někdy prosákne, někdy ne, není to sympatické — a jít ho vyhodit až k umyvadlu. Hygienické sáčky tam taky chyběly a mně z toho bylo špatně. I to je chyba.

Setkaly jste se i s negativními reakcemi na kampaň?

Eva Nováková: Vyloženě negativními ne. Spíš ve stylu „klidně si to dělejte, ale mě to nezajímá“. Někteří to nadále vnímají jako záležitost ženy, o kterou se nemá starat stát. Tomu trochu rozumím, ale jsou situace, které žena nemůže ovlivnit.

Barbora Pokorná: Já čekala, že lidé budou říkat, že jsme nechutné. Reakce mě mile překvapily. Na Instagramu na mé příspěvky o kampani dokonce reagovali víc kluci než holky.

Kdybychom měli shrnout ideální vizi, k jejímuž naplnění směřujete, bylo by to tedy snížení DPH na menstruační potřeby, dostupnost menstruačních potřeb na veřejných toaletách, detabuizace menstruace a šíření osvěty o ekologických potřebách mezi víc a víc žen?

Viktorie Vidláková: Ano. Mezi víc a víc žen i mužů. Mezi společnost jako celek.

Barbora Pokorná: Hlavně chceme téma to detabuizovat. Vždyť jde o věc, která je s lidstvem od samého počátku a my se pořád chováme, jako by nebyla.

Eva Nováková: Menstruace by zkrátka neměla být trauma. V žádném ohledu.

PETRA DVOŘÁKOVÁ

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.