Kdybys byla muž, byl by z tebe politik

Gaby Khazalová

Statistiky ukazují, že obsazování předních míst kandidátek ženami samo o sobě nestačí: preferenční hlasy totiž udržují u moci ty, kteří se už v politice prosadili, tedy zpravidla muže. Problém přežívá ve svobodné volbě voličů.

„Výborně Lízo! Kdybys byla muž, byl by z tebe vědec…“ — Možná nijak oslnivý, neboť ani muži nedisponují žádnou esencí vědy. A stejně se to má i s politikou. Ženy jen častěji nemají možnost svou případnou neschopnost prokázat — na kandidátkách v letošních krajských volbách tvořily třicet procent.

Po volbách jsem se utěšovala nad prohlášením několika svých přátel mužů, kteří využili své preferenční hlasy ke kroužkování výhradně ženských kandidátek. Také jsem se pozastavila nad tím, že sama jsem tak neučinila: volila jsem osobnosti bez ohledu na pohlaví.

Podle datové analýzy Českého rozhlasu ženám takzvané kroužkování uškodilo. Příkladem za všechny je Plzeňský kraj: jedničku i dvojku koalice lidovců, zelených a nestraníků nahradili muži z 13. a 19. místa kandidátky. Mnozí budou namítat, že zmíněné dvě ženy mohly být „špatné političky“. Pokud se však podíváme na top desítku s nejvíce preferenčními hlasy, najdeme v ní pouze jednu ženu, Danu Drábovou, žebříčku pak vévodí Jiří Čunek. Data ukazují, že mnohem více než o „dobrou politiku“, jde o známé tváře. A těch je mezi muži logicky více, neboť je způsob sestavování kandidátních listin favorizuje.

Statistika dokládá, že i když se některá strana rozhodne obsadit přední místa ženami, nemají tyto ženy automaticky vyhráno. Jak uvádí Český rozhlas, „preferenční volba u moci udržuje ty, kteří se už v politice prosadili“. Je to běh na dlouho trať: musíme pomoci ženám v politice, aby se zviditelnily — i proto je nezbytné zavést povinné kvóty pro obsazování kandidátek.

Představme si ale ten ideální stav kvótové politiky (ať už ho dosáhneme „přirozeně“, nebo regulací), kdy za plentou vybíráme ze stejného počtu mužů a žen. Takový stav trvá již několik let například v Belgii — přesto se tu do parlamentu či zastupitelstev opakovaně nedostává odpovídající počet kandidátek. Studie ze zemí, kde jsou kvóty dány zákonem nebo je všechny strany dobrovolně dodržují, ukazují, že problém přežívá ve „svobodné“ volbě…

V dalším hypotetickém scénáři by se rovnovážného stavu mohlo dosáhnout, pokud by ženy volily ženy a muži volili muže. Ani tak tomu ale není: zatímco ženy jsou výrazně častěji ochotny kroužkovat mužské kandidáty, muži tak v opačném gardu nečiní. Důvodů je několik, přičemž dat je vzhledem k nízkému počtu zemí s aplikovanými kvótami nedostatek.

Do rozhodování vstupují proměnné jako míra vzdělání nebo stranická identifikace. Muže si vybírají častěji voliči pravicových konzervativních stran, naopak levicově progresivní voliči jsou ochotní kroužkovat i ženy. Muži ale především pro většinu lidí působí kompetentněji pro politickou funkci: voliči je nevybírají na základě identifikace pohlaví, ale protože jim kandidáti přijdou jako lépe uzpůsobeni k orientaci v maskulinním světě politiky.

Pro politické strany je potom méně výhodné obsazovat ženami první příčky kandidátek, neboť výhra žen je statisticky méně pravděpodobná. Strategie osvojit si mužskou roli, přechytračit svého protivníka tím, že přijmeme jeho východiska, není pragmatické rozhodnutí, ale zoufalý pokus menšiny o přijetí většinou. Jako bumerang se pak vrací v politických debatách, kampaních na ulici i každodenním životě: „Na co si hraješ, vždyť jsi jenom žena…“ Každá sexistická urážka takové ženě znovu a znovu připomíná, že její příběh o vlastní „emancipaci pomužštěním“ je jen stěží uvěřitelný.

Emancipace pomužštěním nestačí: šovinismus se v takovém případě vrací jako bumerang. Foto rjblog.com

Odpůrci kvót mluví o zásahu do svobody, právu „nerozlišovat“ podle pohlaví a možnosti vybrat si zkrátka to nejlepší. Pokud takové argumentaci čelíme už v otázce kvót, jak se potom vyrovnáme s tím, že velká část mužů svou svobodnou volbou posílá ženy kroužkováním na nižší pozice, na čemž by ani těžce vybojované kvóty nic nezměnily?

Měli bychom se připravit na debatu, v níž možná budeme nuceni hájit radikálnější regulaci, než jsou kvóty: jeden preferenční hlas ženě, jeden muži. Už dnes ale musíme vést kampaň, která současným ženám v politice poskytne co možná největší podporu a dostane je výš. Bez ohledu na to, jakými jsou političkami. Neboť jen ve stavu rovnosti budeme moci kroužkovat „opravdu svobodně“ a vybrat si mezi „těmi nejlepšími bez ohledu na pohlaví“.

Počet žen na kandidátkách stoupá — v letošních volbách jich bylo historicky nejvíc. Otázka je jakým tempem a za jakou cenu. Jásot liberálních feministek a feministů nad vzestupem „političek s ostrými lokty“ (politické verze vysoce postavených manažerek) se stal mainstreamem, který zamlžuje přežívající genderovou nerovnost. Za samozvanou emancipací několika vyvolených se schovává útlak těch nejohroženějších žen, které obstarávají zneuznané role matek, pečovatelek, pracovnic v domácnosti.

Rok 2038 má být chvílí, kdy se podle ředitelky Fóra 50 dočkáme rovného zastoupení žen a mužů v politice. Způsobů, jak si ukrátit dvacetileté čekání, je hned několik: můžeme být skvělými matkami nebo úspěšnými zaměstnankyněmi, můžeme přemítat nad tím, zda si na pláži zahalit tělo nebo se opalovat nahoře bez, můžeme si říkat emancipované nebo se nechat osočovat z útočného feminismu. Můžeme si zkrátka užívat schizofrenní svobodu ve světě, kde role a pravidla, podle nichž můžeme jednat, určují muži.

    Diskuse
    IH
    October 13, 2016 v 16.11
    Volit zase své zástupce (a zástupkyně)
    Zvýšení podílu žen v politice podporuji. Volič ovšem nesmí ztratit svobodu preferovat konkrétní politiky podle vlastního výběru.
    V době, kdy mnoho chudších lidí volí strany, jednorázově zakládané mimořádně bohatými lidmi, je třeba rehabilitovat volby jako ustavování orgánů nejen reprezentativních, ale také reprezentujících. Podíl žen ve volených funkcích se dá snadno zjistit a je sledován, podíl dělníků, mladých nebo obyvatel venkova sleduje stěží kdo, ac že je zřejmě velmi nízký, málokomu vadí. Spíše naopak.
    Upřímně řečeno, jestliže sociálně slabý člověk vybírá k výkonu moci lékaře, právníky a podnikatele, činí hůře, než kdybyby bohatý podnikatel, advokát či doktor volil tramvajáka nebo dokonce bezdomovce, neboť ti by s novým platem a sociálním statusem asi celkem přijali liberální pohled na svět.
    Jedním z jevů výše popsaného druhu je, že ženy nerady volí ženy. Přitom mají větší výběr potenciálních zástupkyň, než mají reprezentantů svého stavu třeba dělníci. Jinou volbu obou těchto kategorií voličů, jakož i dalších, není ovšem možné nařídit ani zařídit. Je na nich však třeba pracovat. Nejen na té jedné, týkajících se žen.
    FO
    October 13, 2016 v 22.1
    Nešťastné i nebezpečné úvahy
    "Měli bychom se připravit na debatu, v níž možná budeme nuceni hájit radikálnější regulaci, než jsou kvóty: jeden preferenční hlas ženě, jeden muži. Už dnes ale musíme vést kampaň, která současným ženám v politice poskytne co možná největší podporu a dostane je výš. Bez ohledu na to, jakými jsou političkami."

    Tohle je opravdu nešťastná formulace, a zřejmě i myšlenka, která je za ní. Ve jménu toho, co je považováno za vyšší dobro (zvýšit podíl žen v politice za každou cenu) se jednak uvažuje o dost výrazném omezení svobodné volby jako takové (nutnost přidělovat preferenční hlasy rovnoměrně mužům a ženám) a zároveň se naznačuje, že je potřeba preferovat a podporovat ženy-političky, "dostat je výš", bez ohledu na to, jakými jsou političkami - tedy i když jsou špatné, neschopné...

    To mi přijde dost nebezpečné uvažování. Jak by si autorka takovou podporu žen-političek představovala?
    JN
    October 13, 2016 v 22.37
    Jde přece o rovnoprávnost VŠECH genderů. Není možné upřednostňovat v politice jen dva nejviditelnější z nich, tedy ženy a muže.
    To je ostudná diskriminace. Jestliže někdo může být dobrým rodičem v rámci moderní homoparentální rodiny, pak takový člověk jistě může být i dobrým politikem a nesmí být diskriminován jen z důvodu svého genderu.

    Kvóty je tedy třeba vytvořit pro všechny gendery, ne jen pro ženy a pro muže. Všechny gendery by přece měly mít spravedlivé zastoupení politice. Jestliže budeme nadále upřednostňovat pouze muže a ženy, dopouštíme se prostě diskriminace.
    TT
    October 14, 2016 v 12.26
    Ach jo,
    JN, zase další fťyp? Už byste se mohl přestat ztrapňovat a zaplevelovat diskuzi trolením.
    JN
    October 14, 2016 v 17.43
    Panu Tožičkovi - etický kodex diskusí: "Diskusní fórum nemá sloužit ke vzájemnému urážení, ..." (Není to poprvé.)
    Reagujte, prosím, věcně, pane Tožičko: V čem konkrétně spatřujete to ztrapňování a v čem konkrétně spatřujete porušení logiky genderového přístupu?

    Domnívám se, že požadavek na ustanovení kvót pro všechny gendery zní dnes možná trochu neobvykle, není však o nic více trapnější a o nic více radikálnější než poukaz na to, že "problém rovnoprávnosti přežívá ve svobodné volbě voličů".
    FO
    October 14, 2016 v 20.50
    Mě by třeba zajímalo,
    co si Tomáš Tožička myslí o návrzích autorky na povinné genderové preference a zejména o tom "dostávání výš" političek, ať jsou jakékoli...
    MP
    October 14, 2016 v 23.7
    Jiřímu Nushartovi
    Dobře, že ten kodex čtěte. Možná si to neuvědomuje, ale některé Vaše pokusy o humornou glosu jsou o to urážlivější, oč méně jsou vtipné.
    JN
    October 15, 2016 v 1.3
    Snažím se, pane Profante, reagovat na vyřčené, nikoliv na mluvčího.
    Možná se mi to ne vždy daří. Problém ale může být i v tom, pokud se člověk s nějakým myšlenkovým směrem, teorií, ideologií nebo třeba náboženstvím příliš sám ztotožňuje. Zpochybňující vyjadřování o tomto předmětu pak možná může chápat jako zpochybňování sebe samého.

    Pokud se kdokoliv bude vyjadřovat ve stylu Charlie Hebdo například o křesťanství, ačkoliv se sám považuji za křesťana, myslím, že mě to nemůže zasáhnout v tom smyslu, že bych se na takového člověka urazil a začal bych pociťovat vztek a nenávist. Proto mě překvapuje, když se mi zdá, že Vy takto osobně chápete mé vyjadřování o "genderu".
    MP
    October 15, 2016 v 12.40
    Filipovi Outratovi
    V té myšlence Gaby Khazalové žádné nové nebezpečí není. Prostě jen důsledně domýšlí kvóty.

    Kvóty samy jsou velmi riskantní řešení a v určitém ohledu smlouva s ďáblem. Opravňuje je jen absence jiných řešení a to není právě silné opravnění.

    a) Nemůžete nikomu dát svobodu, pokud si ji nedá sám. Povinné kvóty v politické straně ovládané "mužskými strukturami" nutně znaměnají zdvojení míst pro vlivné muže uvnitř této struktury -- k jeho vlastnímu zastoupení se přidá ženské nepotické alterego (často bezostyšně opravdu milenka či neteř): žena bez vlastních politických ambicí a zájmů, připravená výměnou za požitky z funkce plnit očekávání protektora.
    Dokonce se tímto zdvojováním často snižuje šance na úspěch ženy, která by se chtěla v politice prosadit vlastní silou. Napřed se musí najít místa pro nepotky.
    b) Každá politická instituce funguje sebezáchovně. Kvóty se nerozplynou samy od sebe, až nebudou potřeba.

    Na druhé misce vah je fakt, že sám kvantitativní nárůst žen v politice narušuje a eroduje ony "mužské struktury". Vyprávěla mi jedna komunální politička, jak bylo potřeba, aby podíl žen v gremiu, ve kterém fungovala, dosáhl čtyřiceti procent -- teprve potom přestala mužská majorita projednávat některé klíčové otázky v sauně a oznamovat na veřejném hlasování jako hotové.
    A je tu také skutečnost, že nikoliv každá nepotka chce zůstat poslušnou politickou zombií svého protektora. Některé se rychle emancipují.

    Osobně si nejsem jist, která miska vah je těžší, ale kdybych byl žena a toužil po politické kariéře (dvě ireálné podmínění), nejspíš bych do té smluvy s ďablem šel.

    Nadáme-li preferenční hlasy pohlavím a bude-li mít volič např. dva mužské a dva ženské, posílí se efektivita instituce kvót, kvalitu ženských zvoleňkyň filtrovaných "mužskou strukturou" partaje to pravděpodobně nezmění.

    Mimochodem, představa, že by odstranění kvót nějak posílilo obecnou kvalitu sboru českých politiků či že by se pak méně dostávali za každou cenu "výš" politici pochybné kvality, působí poněkuď úsměvně.
    MP
    October 15, 2016 v 14.27
    Ale ne, pane Nusharte,
    mě Vaše výroky neurážejí. Nejsem žena, gay ani dítě z netradiční rodiny. A byť to pro Vás je možná překvapení, to všechno jsou askriptivní určení, prostě si to člověk nevybral. A až na ty nejprve jmenované si člověk s takovou značkou užije ponižování dost i bez Vaší přatelské shovívavosti. V tom prvním případě je složitější, machismem vyjádřeným ve Vašich vtípcích o genderovém studiu, ze kterého příjde Vaše žena bůhví s čím na hlavě a Vy to budete muset zaplatiti, urážíte jen lidství v sobě. (Ono by to ještě mohlo urážet Vaší ženu, ale je už evoluční dovedností manželek některé věci vnímat jen v případě nezbytí či potřeby :-)
    + Další komentáře