Jan Zahradil při své frustraci z toho, jaké si ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček vybírá spolupracovníky, ignoroval právní úpravu a její obsah. Ačkoli by se personální postupy ve státní službě daly (a měly) kritizovat z různých pozic, vyčíst ministrovi, že využil zákonný institut přesně k tomu, k čemu je určen, je poněkud pomýlené.

Jan Zahradil ve svém tweetu popsal jmenování Radka Hlaváčka politickým náměstkem ministra zahraničních věcí jako „zamořování“ ministerstva jeho kamarády eurofanatiky a míru svého vyjádření podtrhl veřejně oblíbenou floskulí o tom, že média o této ostudné praxi mlčí. V následujících reakcích pak doplnil své vyjádření o názor, že se jedná o pokračování personální linie Lubomíra Zaorálka, která se míjí s hlavním proudem v ČSSD, a že je fascinující, jak pražská buňka této strany mává celou českou zahraniční politikou.

Ministr Petříček ve svých reakcích mimo jiné upozornil, že zákon o státní službě rozeznává dva druhy náměstků a že na ty politické, kterým je i Hlaváček, jsou uplatňována politická kritéria. Úroveň Zahradilova vyjádření označil za hysterickou.