Stačí se projít po Praze, promluvit s několika novináři i aktivními občany a získáte dojem, že se sociální demokracii narodil nový lídr — Tomáš Petříček. Naposledy jsem opakované sympatie vůči ministru zahraničí zaznamenal na úterní debatě Respektu v Knihovně Václava Havla.

Oranžovým se to dlouho nestalo, aby pražští aktivisté a intelektuálové tak pěkně hovořili o jejich politikovi. Dvojnásob to je zajímavé v době, kdy ČSSD chřadne a pohybuje se jen kousek nad pětiprocentní hranicí preferencí.

Tomáš Petříček si to uznání zaslouží. Je autentickým středolevým politikem, který seriozně uvažuje o politice a společnosti a záleží mu na co nejlepší pozici ČSSD. Spolu s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou reprezentuje novou generaci politiků, a to nejen z hlediska věku.

Mají špičkové vzdělání, zkušenosti ze zahraničí i veřejné sféry. Hovoří několika jazyky a s přehledem se pohybují na akademické půdě i v neziskovém sektoru. Mají solidní předpoklady oslovit právě tu skupinu voličů, kterou sociální demokracie v posledních deseti letech postupně ztrácela.

Když Petříček nastupoval do funkce, přikyvoval premiérovi i prezidentovi, kteří na něj delegovali ekonomickou diplomacii či vztahy s mimoevropskými zeměmi. Uplynulo jen pár týdnů a začal se hlasitě vyjadřovat k evropskému dění a za jednu ze svých priorit označil hájení lidských práv ve světě — byť v detailnějších rozhovorech akcentuje především práva sociální.

Ačkoli se jeho reálné kroky od kroků jeho stranického kolegy Lubomíra Zaorálka, jenž řídil Černínský palác za Sobotkova kabinetu, neliší, vždyť oba se drží oficiální Koncepce zahraniční politiky ČR, řazením slov a tichým hlasem získává přízeň tam, kam živelný a tvrdohlavý Zaorálek nedosáhl.

Několikrát se též od Miloše Zemana a Andreje Babiše odstínil: ve vztahu k Číně, Rusku, Maďarsku a Izraeli. Když se jej však novináři pokoušejí dotlačit ještě k výraznějším výrokům, uhne jinam nebo zvolí jalový slovník rozeného diplomata. Nevyhýbá se ani kompromisům. Namátkou když musel hájit negativní postoj vlády a ČSSD ke Globálnímu paktu o migraci, který ještě v létě jeho předchůdce v úřadu Jan Hamáček v parlamentu hájil.

Petříček totiž jede slalom, který není vůbec snadný. Mine jednu branku — a prezident s premiérem zesílí tlak na jeho odchod z vlády. Mine druhou — a zřekne se jej Lidový dům. Když ale nebude chybovat, v kabinetu zůstane a může si třeba myslet i na křeslo místopředsedy ČSSD.

K tomu mu ovšem sympatie kavárníků nestačí. S nimi by mohl kandidovat leda do vedení TOP 09. Potřebuje podporu členů a příznivců sociální demokracie. Ty by měl zaujmout Petříčkův důraz na solidaritu a rovnost, hodnoty, k nimž se vždy hlásil. Může být též tím, kdo do ČSSD přináší inspiraci západními sociálními demokraciemi. Předseda Hamáček to všechno ví, a proto nad Petříčkem drží ochrannou ruku.

Obzvlášť náročná mise čeká ministra zahraničí mezi pražskými voliči. Z minulosti nemají se sociální demokracií nejlepší zkušenosti. Chvíli to táhla s ODS, chvíli s TOP 09, chvíli s ANO. Především chtěla být vždy „při tom“, v první řadě v městských firmách. Podzimní volební výprask ji vyprovodil nejen takřka ze všech pražských zastupitelstev, ale zbavil ji též ekonomického vlivu.

To je šance začít znovu, od píky, nejlépe i v obměněné sestavě. Skupina, do níž patří Petříček, ale zjevně i jemu blízký Miroslav Poche, jemuž donedávna na morálku hákliví Pražané nevěřili, zřejmě uvažuje o vyprofilování metropolitních lídrů, kteří dříve nebo později budou atraktivní pro elektorát stojící za moderní levicí ve Vídni, Mnichově či Berlíně.

V zásadě jde o správnou a racionální úvahu. Vztahuje se k ní ale i řada komplikovaných aspektů týkajících se ať už minulých hříchů pražských sociálních demokratů, nebo vnitřních poměrů v dnešní ČSSD. Za pozornost mimo jiné stojí poslední palba na Petříčka od partajního exmístopředsedy Jiřího Zimoly.

První měsíce Tomáše Petříčka ve funkci dopadly lépe, než četní sýčkové očekávali. Nakolik má ale v české politice budoucnost, nakonec lépe než jednotlivá vyjádření nebo taktické manévry prokážou konflikty, které bude ochoten podstoupit — s hnutím ANO, Hradem, ale i pravicovou opozicí, o domovské ČSSD ani nemluvě. Atraktivní levicový politik se bez bojovnosti a schopnosti promlouvat k masám neobejde.