Politika se mění i generačně
Lukáš JelínekDo vysoké politiky vstupuje mladá generace. Můžeme od mladých politiků a političek očekávat erudici, empatii, ideové zakotvení? A dokážou se vyvarovat chyb svých předchůdců?
„Pětatřicátníci, chlapci jako květ...,“ zanotoval si v úterý na sociální síti Matěj Stropnický. Chvíli jsem myslel, že jde o reakci na výběr nového ministra zahraničí, než mi docvaklo, že expředseda Zelených takto jen slaví svoje narozeniny (všechno nejlepší do zámku i podzámčí!). Ale téma pro tento sloupek už bylo na stole.
V Černínském paláci má usednout Tomáš Petříček. V resortu práce a sociálních věcí pár týdnů úřaduje Jana Maláčová. Už delší čas je ministrem zdravotnictví Adam Vojtěch. Blízko oné věkové kategorie se pohybují i exministři Robert Pelikán či Karla Šlechtová. Další jména bychom našli v rozličných dresech ve Sněmovně.
Jistě, mladší generace politiků pronikala do vyšších pater i v minulosti. Petra Buzková, Stanislav Gross, Ivan Langer, Ivan Pilip... Jenže ti to brali mimo jiné přes stranické sekretariáty. Přijali výzvy svých stran, schůzovali, kandidovali, klestili si cestičku politickým prostorem. V partajích jim kdekdo klepal na rameno, snadno se stali oblíbenci i svých voličů.