Přestože kalendář říká, že polovina prvního prázdninového měsíce je nenávratně v trapu a školou povinnou mládež zakrátko čeká návrat do školních lavic, po tradiční okurkové sezoně není ani vidu, ani slechu. Ministerský předseda Andrej Babiš skládá vládu, takže o legraci je už tři čtvrtě roku postaráno.

Jeho věrná ochránkyně Taťána Malá, jež nechtě zpopularizovala téma mikroklimatických podmínek v chovu králíků, se coby podvodnice po pouhých třinácti dnech poroučela z křesla ministryně spravedlnosti. Vlažný přístup k vysokoškolskému studiu o pár dní později dohnal i jejího kolegu ze Strakovky, sociálního demokrata Petra Krčála.

Rezignaci obou ministrů nelze než přivítat. Opisovat se nemá. Učitelé to ostatně říkají žákům od samého počátku povinné školní docházky. Odchod Malé a Krčála z ministerských funkcí svědčí o jisté politické kultuře tam, kde bychom ji už nečekali. Politik nachytaný při nepravosti má přiznat barvu a dát svou funkci k dispozici.

Radovat se je ovšem předčasné, neboť v čele státu nerušeně dlí velkopodnikatel v kolosálním střetu zájmů, který slibuje záplavy blaha pro všechny, ale ve skutečnosti myslí pouze sám na sebe.

↗

Jana Maláčová neoddiskutovatelně patří k progresivnímu, liberálnímu a evropskému proudu uvnitř sociální demokracie. Proto překvapuje, že se rozhodla převzít uprázdněné křeslo ministryně práce a sociálních věcí v nedůvěryhodné vládě Andreje Babiše. Koláž DR

Právě postava trestně stíhaného oligarchy nejlépe vypovídá o stavu politické kultury v zemi, kde je hodina pracovní síly levnější než dva půllitry piva. Babiš ale na rozvalu pravidel správy státu nepracuje sám. Bez pomocníků by většinu nestloukl. Vedle moci a vlivu chtivých komunistů se může opřít i o sociální demokraty tvářící se, že vstupem do vlády zachraňují republiku, zatímco činí pravý opak.

Není to tak, že snahou naplnit alespoň díl vlastního programu lze zdůvodnit účast v jakémkoliv kabinetu za jakýchkoli podmínek. I současné mimořádně slabé vedení sociální demokracie se ostatně tvářilo, že to ví. Jednání s Babišem již jednou ukončilo, poté si stanovilo několik podmínek, aby nakonec do vlády vlezlo, i když se mu premiér s prezidentem ve všem podstatném vysmáli.

Mnohokrát bylo řečeno, že sociální demokraté poníženou účastí v Babišově kabinetu poškozují nejen sebe samé, ale i stát. Někteří členové si to uvědomují, a proto stranu opouštějí. Jiní nešetří kritikou a nechtějí mít s novým kurzem v podobě nedůstojného plahočení se ve prospěch větší slávy úhlavního nepřítele nic společného.

Proto lze považovat za překvapení, že temným silám, které dnes mají v kdysi silné a sebevědomé partaji vrchu, přispěchala na pomoc Jana Maláčová, jež se uvolila převzít po Krčálovi ministerské křeslo. Maláčová totiž neoddiskutovatelně patří k progresivnímu, liberálnímu a evropskému proudu uvnitř sociální demokracie.

Patří k proudu, jenž si v rozporu s většinovým přesvědčením nemyslí, že chudoba je volba. Že bydlení je věcí zásluh. Že ženy jsou dobré leda k péči o potomstvo. A že se nemá pomáhat uprchlíkům z válkou zpustošených zemí. Maláčová v tomto ohledu zastává mnohem pokrokovější názory než čekatel na ministerské křeslo Miroslav Poche.

Coby politička evropského rozhledu, s četnými — ať už studijními, nebo pracovními zkušenostmi ze zahraničí — představuje to, co se místním sociálním demokratům ve srovnání s jejich západními kolegy nedostává. Není tedy důvod pochybovat, že by Maláčová v klidnějších politických časech mohla být dobrou ministryní, na kterou by se ještě dlouho vzpomínalo.

Dnešní angažmá ve veskrze nedůvěryhodné vládě ji ovšem jen poškodí. Jistě se jí může něco podařit — dlouhodobě neřešených problémů v sociální oblasti vidno nepřeberně — ale bez ohledu na případné dílčí úspěchy vždy zůstane tou, která se spolu se sociální demokracií podílela na úpadku zdejší politické kultury.

Nedůslednost, respektive neochota zásadově čelit politice ohrožující demokratický charakter státu, dříve nebo později dostihne každého. Babiš s námi ovšem nezůstane na věčné časy, ač si to možná sám myslí. Jeho pád s sebou stáhne i všechny ty, kteří mu šli ochotně na ruku a bez rozpaků mu kryli proradná záda. A domněnka, že voliči dnešní miliardářovy pomahače jednou zahrnou přízní, je stejně bludná jako sliby, že po transformaci země v součást holdingu Agrofert bude líp.