Jan Kněžínek jistě patří k nejkvalifikovanějším ministrům vlády Andreje Babiše. Opozice ho sice po odchodu dvoutýdenní ministryně spravedlnosti Taťány Malé označila za dalšího Babišova „králíka z klobouku“, ani opoziční politici, pokud ho znali, ale nezpochybňovali jeho kompetenci v oblasti legislativy. Až do předvčerejška byl ostatně věcně odpovědný za činnost Legislativní rady vlády. Tedy sboru právníků, který má na starosti připomínkování všech vládních návrhů zákonů a který často s legislativci resortů o jednotlivých návrzích opakovaně svádí tuhé — odborné a věcné — střety.

Z Úřadu vlády jistě bude Kněžínka znát i Andrej Babiš — jako dlouholetého spolehlivého vysokého úředníka. A díky tomu — a jistě i díky jeho nepochybné kompetenci v oblasti legislativy — si Babiš Kněžínka nakonec do funkce ministra vybral. Ne jako představitele politiky, ale jako úředního vykonavatele svých politických pokynů.

Kdyby Andrej Babiš vedl skutečné politické hnutí, měl by nyní ve vládě ministry a ministryně zastupující významné regiony nebo názorové proudy. Lidi schopné vyjednávat, orientovat se v soustavně se měnící situaci, dosahovat většiny v rozmanitém sboru lidí, veřejně vystupovat, zevšeobecňovat. Politiky.

Neměl by kolem sebe specialisty, jakým je nově Jan Kněžínek, jakým ale jsou třeba i Dan Ťok coby bývalý ředitel velké stavební firmy a dnešní ministr dopravy nebo vysokoškolský pedagog a ministerský náměstek Robert Plaga coby dnešní ministr školství. Měl by kolem sebe politiky schopné řídit stát a svébytné osobnosti schopné pracovat pod veřejnou kontrolou i veřejným tlakem.

Sám premiér Babiš by ale byl nejspíše často bezradný, kdyby kolem sebe měl lidi se samostatným politickým zázemím a všeobecnou politickou kompetencí. Sociální demokraté proti němu tuto výhodu mít budou, a i když to snad nebude jejich výhoda jediná, bude zřejmě nejdůležitější.

Odborností politika je totiž politika. Odborností politika není ani spravedlnost, ani doprava, ani školství. Ani Andrej Babiš, ani další propagátoři odbornosti a odbornictví v politice to jistě alespoň tuší. Neříkají totiž, v čem by měl být ten který ministr odborník, tedy specialista.

Kněžínek je jistě zkušený legislativec, je ale odborník i na soudy, státní zastupitelství, vězeňství, mezinárodní ekonomiku nebo ochranu lidských práv? A i když připustíme, že Daň Ťok je odborník na dopravní stavby — všichni řidiči to dennodenně posuzují v různých kolonách — je i odborníkem na řízení letové provozu, regionální železnice, osobní a nákladní lodní dopravu nebo správu státních firem? Podobné otázky si pak u každého dalšího z ministrů může klást každý sám.

Hesla Babišova marketingu vyzdvihující týmy profíků, makání a odborníky v politice umně skrývají, že Babišova klika chce převzít politickou moc. Že být na nějakou věc specialistou nemá nic společného se správou státu. A že člověk, který není cvičený myslet všeobecně, je coby politik z definice nezpůsobilý.

Na jednání vlády totiž i ministr dopravy hlasuje o daních, ministr vnitra o čistotě ovzduší, ministr kultury o výstavbě jaderných elektráren a ministr zemědělství o mandátu pro zahraniční vojenské mise. Jejich specializace je jim tak na jednání vlády, jejímiž členy jsou zejména, k ničemu ještě o trochu více než při běžném řízení svěřeného resortu.