Nedivím se Janu Hamáčkovi, že se mu nechtělo zveřejňovat kandidáty na ministry za ČSSD před hlasováním spolustraníků o účasti v Babišově vládě. V minulosti to nebývalo zvykem. Jména byla na předsedovi a nejužším grémiu. Nyní se musí potýkat nejen s polemikou nad angažmá ve Strakovce, ale i nad muži, pro něž se rozhodl. Ba co víc: kdo by měl reprezentovat ČSSD, již víme, ale ANO své nominace tají.

Andrej Babiš se svěřil, že už ví, kdo dostane padáka, ale před patnáctým červnem to neprozradí. My známe dvojici, která to zabalila sama — Roberta Pelikána a Martina Stropnického. Jaroslava Němcová nejspíš přijde o svůj resort, stejně jako Ilja Šmíd, Jiří Milek a Lubomír Metnar. Nahnuté to je i s Danem Ťokem a Karlou Šlechtovou.

Nakonec nemusí z dnešní Babišovy sestavy zůstat kámen na kameni. Nijak slavná není — jenže co přijde po ní? Docela drásající nejistota, když králíky z klobouku bude opět tahat sám Babiš. Obavy mnohých sociálních demokratů, s kým se jejich strana může ocitnout na jedné lodi, jsou pochopitelné.

Na příkladu tří ministrů a jedné ministryně, s nimiž se dost možná už příště nesetkáme, navíc můžeme sledovat, jak se v ANO odchází a (ne)vypovídá loajalita.

Robert Pelikán obhospodařoval spravedlnost. Soudci ani státní zástupci z něj nadšení nebyli. Poctivě se však věnoval exekucím a později i agendě lidských práv. Pokaždé, když musel hájit Babiše, se u toho tvářil velmi nešťastně. Ale vydrželo mu to dlouho. Končí proto, že se názorově rozchází s poslaneckým klubem ANO. Kdysi jako jeden z mála střízlivě pohlížel na migraci, později zjistil, že jeho kolegové vidí jinak i SPD a její parlamentní roli. Ministr si řekl své a je připraven se vrátit do advokacie.

Dan Ťok seděl na dopravě. Skoro doslova. Provoz u nás víc stojí než frčí. V očích ČSSD a KSČM mu láme vaz mýto. On sám se zdráhá spolupracovat s komunisty či Okamurou. ANO je na něj příliš pragmatické hnutí. Přesto je na odchodu pouze napůl. S oponenty se přít nehodlá, ale nechce se mu ani jen tak vyklízet pole. Možná též tuší, jak jej budou hodnotit jeho nástupci. On také svého předchůdce Antonína Prachaře nechválil (a naopak). V kauze mýto se Ťoka Babiš zastal. Ale možná to byl jen dárek na rozloučenou.

Na rozdíl od Ťoka není Martin Stropnický ani nedůsledný, ani rozpolcený. Post ministra zahraničí opustí. A už si rovnou zařídil další štaci: velvyslanectví v Izraeli. Může to souviset s tím, že již opět bude diplomat, ale také s tím, že jím ještě definitivně oficiálně není. Každopádně zajímavě tancuje mezi vejci. Nelíbí se mu česká politika a fungování Sněmovny. V té přitom sedí pátým rokem. Kromě toho je místopředsedou ANO, tedy člověkem s mimořádně vysokým postavením i zodpovědností.

V tragických obličejích Stropnický konkuruje Pelikánovi. Ve vysoké politice trpěl, v resortu obrany prý tlačil lokomotivu do kopce. Vděk žádný. Po chuti mu není KSČM ani SPD, ale spolustraníky nesoudí. V náklonnosti takového Jaroslava Faltýnka k Tomiu Okamurovi vidí důkaz, že ANO není hnutí ani jednoho muže, ani jednoho názoru. Andreje Babiše se zastává dál. Miliardář jej vrátil do vysoké politiky a on mu pomohl „opravit“ zemi, jak říkal ve volebním klipu. Trestní stíhání premiéra? Podle Stropnického se po verdiktu soudu ukáže, jak jsme se všichni mýlili. Zastává se Babiše i v pomalém skládání vlády. Vinu vidí u těch, co dávají ANO košem.

Ministryně obrany Karla Šlechtová na to jde jinak. Ne snad že by pány trumfla v odvaze. To by nesměla naříkat, že kampaň proti ní vedou Lidové noviny, patřící do holdingu, který Babiš na čas upíchl do svěřenského fondu. Ovšem aby si udržela křeslo, nebojí se riskovat. Tím byla známá vždy. Není žádné ořezávátko. Je schopná a cílevědomá. Používání VIP salonku ruzyňského letiště byl hloupý kiks, stejně jako focení psa na hrobu neznámého vojína. Podobně se onehdy v Brně vrhala na italského motocyklového závodníka.

Dělat ministryni Šlechtovou baví a ráda dává na odiv, že jí je. Čímž její talent zastíněn není. Průvan, o jaký se postarala na obraně, když ji převzala po Stropnickém, je velkolepý. Na extremisty je jednou ostrá jako břitva, podruhé je bere mlčky na vědomí, v tom umí taktizovat. Chápe ale, že její nejsilnější zbraní je svěřený resort. Proto se jednoznačně proti KSČM staví za účast ve vojenských misích (v tom táhne za jeden provaz se Stropnickým), a dokonce napadá programové prohlášení rodící se vlády, že neplní závazek daný NATO ohledně financování obrany. Kdyby Šlechtová musela skončit, může to odůvodnit právě tímto rozporem. Aspoň nějaké rázné gesto.

Jedno ale mají tito budoucí bývalí ministři za ANO společné. Když není úniku, povědí ledacos, jen na velkého hybatele nedají dopustit. Podepisují snad v ANO konkurenční doložku, v níž stojí, že když je nejhůř, lze na odchodu kritizovat partnery, poslance ANO, ba i hnutí samo, jen ne Babiše? Či je důvod loajality až za hrob jiný? Považují končící ministři kritiku Babiše za nevděčnou? Nespravedlivou? Nebezpečnou?

Příště už asi bude na billboardech Andrej Babiš sám. Tak dobrou sestavu kluků a holek z plakátu již dohromady nedá. Přesto, anebo tím spíš, můžeme být napjati, koho se chystá do své druhé vlády vedle sociálních demokratů posadit.