Vláda získala důvěru. Co s tím? Měšťácká opozice má směr jasně daný. Směřuje k opakování vaječných dýchánků z druhé poloviny nultých let. Myslím si, že pro jakýkoli kritický postoj k vládě se jedná o pozici špatnou a předurčenou k debaklu. Vládu je potřeba kritizovat a hlídat, ale jinak. Vezměme to ale popořadě.

Plnou parou back?

Vlnu odporu, která se vzedmula po nešťastném zásahu policie na CzechTeku v roce 2005, dokázala tehdejší pravicová opozice rozdmýchat do malé občanské války proti ČSSD, seniorům a čemukoli levicovému. Své symbolické vyvrcholení pak našla v přemlouvání báby. Vychýlila tak politickou debatu z mantinelů ostře vedené diskuse do soutěže v tom, kdo dokáže křičet hlasitěji.

Pravice pod patronátem disidenta Kalouska dokázala vytvořit dojem akutního ohrožení, ne nepodobný tomu, který v posledních letech zachvátil například voliče SPD. Jen se tehdy nestrašilo Syřany, ale Řeky, kteří nám sice nepřicházeli sníst úrodu, znásilnit ženy a zakázat řízek, ale zato nám chtěli prostřednictvím levice sebrat všechny peníze, zadlužit nás a rozvrátit naši krásnou prosperující vlast.

↗

Měšťácká opozice směřuje k opakování vaječných dýchánků z druhé poloviny nultých let, které zahájily éru zániku klasické politiky. Foto Wikipedia

Jde samozřejmě o volnou analogii. Oba případy moderované masové hysterie mají společné především dva momenty: Jejich objekt neexistuje a jejich cíl je zmást voliče. Když věříte, že za týden nebudete mít na suchý rohlík, souhlasíte s tím, že se vám dnešní příděl zmenší na polovinu. Když jsou veřejné rozpočty v krizi hrozící jejich zhroucením, musíme se přece všichni uskromnit. Když se na nás řítí hordy skřetů z Mordoru, není čas se zabývat omezováním občanských svobod a masivním rozkrádáním státu, ze kterého si nová šlechta (z nějakého mně neznámého důvodu se jí říká oligarchie) vytrhává už ne podniky, ale celá odvětví.