Přemluv bábu, zaplať složenku
Josef ŠlerkaPředstava, že státní dluh je anonymní a občanů se de facto netýká, popírá význam zastupitelské demokracie. Pokud jsou za něj zodpovědní politici, jsou to právě ti, které jsme si zvolili.
Česká předvolební kampaň běží pěkně zostra. Přemluv bábu, zabij bábu a teď naposledy Zaplať složenku. Musím přiznat, že zatímco Přemluv bábu mi přišlo hloupé, u složenky jsem se pobavil. Lepší zkratku pro fakt, že dluhy země nakonec zaplatíme my všichni rovným dílem, si nelze představit. Odpovídá to ostatně přístupu TOP 09. Jako konzervativní strana staví zájem celku, v jejím případě vlastenecké zájmy, nad zájmy individua, a pokud vás vlast volá, tak se nedá nic dělat.
Zajímavé byly ovšem reakce lidí v diskusích na zpravodajských serverech. Často se v nich ozval hlas, co že si to ten Kalousek dovoluje, když on sám byl ministrem financí ve vládách, které ten dluh pomáhaly vytvářet, a že by ho koneckonců měli přeci jen zaplatit politici, kteří za něj mohou. Příkladem může být jakýsi pan Barák v debatě na serveru lidovky.cz. „Kdo vedl tento stát v minulých letech, tak ho také zadlužil, tak ať platí, je to státní dluh a ti ve vedení státu ho nasekali, my dole ne, je to sebranka, co dluh využívá.”
Tenhle argument mne ohromil. Zaprvé jeho zastánci nepochopili význam zastupitelské demokracie, v níž delegujeme svá práva rozhodovat na poslance. Zadruhé ukazuje na licoměrnost našeho uvažování, kterou krásně ironicky shrnul Tomáš Kafka na Twitteru: „Ty Řekové jsou ale debilové, zadlužili se, tak ať si to zaplatí! Cože? Jakých 121 tisíc, Kalousku? To utratili politici, ne já!" Nepochybuji, že také v Řecku žije spousta pánů Baráků, kteří jsou přesvědčeni, že za státní dluhy můžou politici, jenže tak to není. Za to, že jsme politiky neohlídali, za to, že jsme se nechali vodit za nos, za to, že jsme debilové, si můžeme sami a sami si to také zaplatíme.
S tou první osobou množného čísla v souvislosti s placením je to však myslím trochu jinak. Dluh sice zaplatíme všichni (například zvedne-li se DPH), ale ne všichni stejně. Já chápu požadavek uvedeného pána diskutéra (a mimochodem i bouřících se Řeků) tak, že ti, jimž byla svěřena důvěra v péči o věci veřejné (zde o finance), nesplnili to, co slibovali, a navíc profesionálně selhali, protože i po příchodu hospodářské krize prosazovali politiku hájící zájmy (zjednodušeně) bohatých. Proto mají nést oni, bohatci a příslušní politikové, větší tíhu při splánení dluhu. Možnosti, jak na to, tu jistě jsou: daň z luxusních nemovitostí či luxusního zboží, odstaranění stropu daňové progrese, milionářská daň, atd.
Jiná otázka je, zda je taková politika na místě, ale má zkušenost je, že v rozhovoru s lidmi, kteří z počátku říkají to stejné, jako pan Barák, většinou dojdeme k tomu, že větou "ať to zaplatí, ten, kdo dluhy nadělal," míní výše popsané.
S pravděpodobností hraničící s jistotou si proto dovoluji tvrdit, že v posledku a určitou formou zaplatíme dluh přeci jen všichni. Stěžejní by měla dle mého soudu být debata o oné formě, respektive míře.