Poslední tajemství komunistů (a několik poznámek k volbám)

Rozmanité volební výsledky jsou cenné, poněvadž skýtají všem stranám užitečnou zpětnou vazbu: Nečas skončí, ČSSD už nedostane nic zadarmo a komunistům zbývá už pouze jedno jediné poslední tajemství.

Jakub_cb

Jakub Patočka

22.10.2012 13:09

121431_mediafax_roman_hruby

Jiří Dolejš prohrál, ale prozrazení posledního tajemství komunistů se přesto nezadržitelně blíží. Foto Roman Hrubý, Mediafax

Související

Na letošní podzimní volby se bude zřejmě s odstupem vzpomínat jako na určitý předěl ze dvou důvodů. Tím prvním je fakt, že ve dvou krajích zvítězila KSČM, její vzmach navíc podtrhlo šokující vítězství místopředsedy Jiřího Dolejše v prvním kole senátních voleb v jednom z pražských obvodů.

Tím druhým je historický debakl ODS. Před čtyřmi lety získala sice ještě o jednoho senátora méně, ale ačkoli narozdíl od letošního roku nezvítězila ani v jednom z krajů, její celkový výsledek ve volbách byl tehdy podstatně přijatelnější. ODS ještě nikdy nebyla v celostátních volbách až třetí.

Jak hned po krajských volbách upozornily jemnější analýzy dat, vyvozování dalekosáhlých důsledků čistě z procentuálních výsledků není tak zcela na místě. Volební výsledky vykazují příjemnou rozmanitost, která umožňuje mnohem jemnější interpretce, než jakou dovolovala tak zvaná oranžová tsunami před čtyřmi lety.

V tomto smyslu nelze než beze zbytku souhlasit se závěrečnou větou vynikajícího článku politologů Kateřiny Vráblíkové a Ondřeje Císaře: „Výsledek krajských voleb je bezesporu demonstrací demokratické síly českých občanů.“ Máme za to, že nic přesnějšího o volbách nikdo nenapsal a věta beze zbytku platí rovněž o výsledku voleb senátních.

Po druhém kole senátních voleb lze shrnout, že do výsledku podzimních voleb se promítly čtyři stěžejní trendy, které budou i dál působit na českou politiku: odmítnutí vlády Petra Nečase, nesamozřejmost podpory ČSSD, nárůst tolerance vůči KSČM a konečně s ním spojené odblokování české politiky otevírající prostor dalším pohybům i alternativám; kladným i záporným.

Z ODS zbývá Pospíšil, Kubera a půl Prahy
Tím prvním a nejsilnějším trendem, který stanovil výsledek podzimních voleb, byl hluboký, rozhodný a takřka všeobecný odpor k vládě Petra Nečase. Výsledky vládních stran ještě nikdy nebyly v absolutních, ani v relativních číslech tak úplnou, propastnou a neoddiskutovatelnou prohrou.

Přitom ale výsledek krajské kandidátky ODS vedené Jiřím Pospíšilem v Plzeňském kraji, nebo senátora Kubery v Teplicích ukazují, že voliči nezlomili zcela hůl nad ODS či dokonce nad pravicí jako takovou. Pokud měli koho volit, šli a volili. Pokud ne, zůstali doma, protože Nečasovo vládnutí už podstatné části z nich za volební účast prostě nestojí.

Voliči sami tak ukazují ODS i celé pravici cestu, jakým směrem se vydat po Nečasově konci, který je dnes již spíše otázkou týdnů nežli měsíců. Podobně dva mandáty pro TOP 09 jsou snad i více nežli mohla strana v současné situaci očekávat. Pravice v úhrnu ve volbách dopadla lépe než před čtyřmi lety.

ČSSD už nic nedostane zadarmo
Trendem druhým, jehož pojmenování jde přímo proti intuici vycházející z letmého pohledu na volební výsledky, bylo vyjádření určité zdrženlivosti voličů vůči ČSSD. Takové tvrzení se skutečně může zdát podivné vzhledem k velice solidním výsledkům dlouhodobě nejsilnější české strany, která zvítězila v devíti z třinácti krajů a získala třináct ze sedmadvaceti senátorů. Stala se tak suverénně nejúspěšnější stranou letošních podzimních voleb.

Jenomže na místě je srovnávat výsledek i se situací před čtyřmi lety. Tehdy tu rovněž vládla krajně nepopulární pravicová vláda, ale přece jen aspoň o krapet kompetentnější nežli v mnoha ohledech neuvěřitelný a z většiny již na součástky rozebraný Nečasův ansámbl. Tehdy přišla oranžova vlna, která přelila všechno kromě Prahy prakticky beze zbytku a jedno komunistické vítězství v obvodě Znojmo se tak dokonce i při pohledu zprava mohlo jevit jako projev sympatické rozmanitosti.

Tak absolutní vítězství bylo ovšem i pro sociální demokraty ošidné, což beze zbytku ukázal další vývoj, přes rozpačité intermezzo úřednické vlády až po apokalypsu v podobě parlamentních voleb roku 2010. I kvůli osobnostním rysům svého tehdejšího předsedy se sociální demokraté cítili nezranitelní, ale hlavně od voličů před čtyřmi lety prostě nedostali žádnou závažnější zpětnou vazbu.

Žádný z tehdy zvolených třiadvaceti senátorů například neví, zda byl zvolen díky svým výtečným schopnostem, anebo jen prostě proto, že je sociálním demokratem, který měl to štěstí, že nekandidoval v Praze, anebo ve Znojmě. Ale všichni se to zřejmě dovědí při obhajobě svých mandátů za dva roky.

I velmi horlivý fanoušek sociální demokracie bude muset uznat, že letos prohrávala převážně tam, kde si to zasloužila. A dokonce se našla místa, kde by si při vyspělejší politické kultuře naší země prohrát zasloužila, ale své postavení uhájila kvůli bídné kvalitě svých protivníků. Klasickým příkladem jsou střední Čechy, kde pravice utrpěla ještě krutější porážku než před čtyřmi lety navzdory tomu, že bývalý hejtman Rath stále sedí ve vazbě.

V každém ze čtyř krajů, v nichž sociální demokracie nezvítězila, nejenom v Ústeckém a Libereckém, kde dokonce prohrála velmi výrazně, lidé odmítli určitý typ reprezentace sociálně-demokratické politiky a krajské organizace i celostátní vedení to budou přehlížet jen ke své škodě. Kandidátka ODS vedená Jiřím Pospíšilem, ani komunisté v Karlovarském kraji nebyli neporazitelnými soupeři.

V Ústeckém kraji prostě lidé odmítli uznat, že by korupčními skandály obklopená hejtmanka Jana Vaňhová mohla reprezentovat ČSSD, v Libereckém kraji ČSSD doplatila na svou účast v komplotu s ODS proti populárnímu primátorovi Janu Korytářovi. V Plzeňském kraji mohl kritická procenta ubrat podraz, jehož se sociální demokraté účastnili proti občanské iniciativě za referendum o novém obchodním centru. V Karlových Varech je zřejmě třeba rovněž hledat důvody v městské politice.

Laboratoř Praha
Podobně je třeba dobře rozvážit zpětnou vazbu od voličů, kterou sociální demokraté dostávají výsledkem senátních voleb. Hotovou laboratoří, jejíž výsledky přinášejí množství poznatků, se letos stala v minulosti svými výsledky nezajímavě monotónní Praha.

Hovoří-li se o jednom chybějícím mandátu k ústavní většině, je třeba připomenout, že ČSSD se o něj zřejmě připravila již svým postupem při nominaci svého kandidáta v senátním obvodu Praha 2. Kdyby jako výraz pomsty Jiřímu Dienstbierovi zdejší šikulové neodmítli kandidaturu Anny Šabatové, Libor Michálek by zde jak známo do Senátu vůbec nekandidoval a vzhledem k celkové atmosféře voleb můžeme vcelku bezpečně usuzovat, že mandát tu mohla mít ČSSD v kapse.

Podobně zajímavé je porovnat výsledky dvou pražských obvodů, v nichž proti sobě po prvním kole stáli kandidáti ODS a ČSSD. Ačkoli proti kandidátce Evě Sykové, která se nakonec stala první v Praze zvolenou levicovou senátorkou, stál na Praze 4 papírově silnější protikandidát, zvítězila na rozdíl od Františka Adámka na Praze 12.

Toho mnozí popisují jako typického představitele pletichářské politické kultury pražské ČSSD, která vedla k uzavření bezprincipiální koalice s ODS na magistrátu či k intrikám proti Dienstbierovi nebo Šabatové. Zato bezpartijní kandidátku Sykovou provází znamenitá pověst. Nelze lépe než těmito dvěma pražskými výsledky ilustrovat fakt, že na kvalitě kandidátů prostě záleží.

A nečekaný propad Martina Potůčka, který byl jako jediný ze sociálně demokratických kandidátů před volbami všeobecně favorizován, ale skončil již v prvním kole, upozorňuje na druhý zásadní faktor. Tím je kvalita kampaně. Na místě jsme nebyli, situaci v terénu jsme nezkoumali, ale rozdíl ve výsledcích Martina Potůčka a Libora Michálka, kvalitních nezávislých kandidátů s podobným politickým zázemím, je do očí bijící a musí mít nějakou příčinu.

Zatímco v Michálkově kampani se sešlo to nejlepší z dravé energie Pirátů a žižkovských zelených, kteří se již protloukli i do vedení tamější radnice, takže o síle a tvořivosti jeho terénní práce není třeba pochybovat, mohli bychom si vsadit, že kampaň Martina Potůčka nebyla po této stránce zvládnutá. Kdyby tomu bylo jinak, pak při vší úctě ke kvalitám Jiřího Dolejše i při vědomí tuhého kořínku pravicových resentimentů pražských voličů, senátorem za Prahu 8 by dnes byl Martin Potůček.

Podobně jako pravici i sociální demokracii tak voliči poskytli svým hlasováním neocenitelnou službu, jde o to, aby si dokázala jejich vzkaz správně přebrat: na kvalitě kandidátů i na kvalitě kampaní záleží; výsledky už jí nebudou padat do klína samy jen kvůli skvělé propagaci opozice, kterou už třetím rokem provádí vláda Petra Nečase.

Poslední tajemství komunistů
Třetím trendem, který se do výsledku voleb promítl, je rozšiřování společenského pole, v němž je KSČM akceptována jako standardní součást politické soutěže v českých zemích. Ani v tomto případě se nejedná o tak zásadní přelom, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Zvýšil se sice počet lidí, kteří komunisty aktivně podporují, a zvýšil se i počet těch, pro něž je přijatelná představa, že se budou představitelé KSČM účastnit běžného politického života u nás, sestavovat koalice, obsazovat funkce hejtmanů, senátorů, ba i funkce ministrů.

Není to ovšem nijak dramatický vývoj a lze jej snadno vyložit jednak zhoršující se sociální situací těch nejzranitelnějších lidí, jednak postupujícím časem. Co se týče na první pohled ohromujícího procentuálního výsledku v krajských volbách a prvním kole voleb senátních, ten byl dán především tím, že voliči pravice, jak už jsme si pověděli, zůstali doma.

O tom, že se nejednalo o žádný radikální průlom, výmluvně vypovídá výsledek druhého kola senátních voleb, v němž komunisté svých dvanáct účastí proměnili v jeden jediný mandát. Je z toho zřejmé sice i to, že s vedením druhých kol senátních kampaní nemají zatím mnoho zkušeností, neměli je ostatně kde načerpat, ale také to, že jejich výsledek v prvním kole senátních voleb byl přece jen klamavý.

Přitom bohužel druhé kolo v případě komunistů nenabízí mnoho dat pro analyzování. Desetkrát stáli proti sociálním demokratům a vyhráli v jednom jediném případě, v Chomutově, kde stávající senátor Homolka porazil kandidáta ČSSD po té, co oba ve druhém kole získali prakticky totožný počet hlasů jako v kole prvním.

V devíti zbývajících případech komunisté se sociálními demokraty prohráli, což je celkem jasné vzhledem k povaze dvoukolové volby, v níž komunisté mezi oběma koly nemají už kde a o koho posilovat, zatímco sociálním demokratům zbývá kompletní zbytek politické krajiny.

Mnohem zajímavější by bylo získat více příležitostí k analýze střetů kandidátů KSČM s protivníky zprava. Takové případy ovšem nastaly pouze dva. V prvním, který stál vcelku stranou pozornosti, si v Teplicích kandidát Dubský vysloužil pochybné privilegium dělat v druhém kole sparingpartnera senátoru Kuberovi. Jelikož po prvním kole ztrácel 22 %, šlo jen o formalitu.

Druhý střet byl za to mimořádně zajímavý. Místopředseda KSČM Jiří Dolejš navzdory tomu, že svých 6568 hlasů po prvním kole dokázal do kola druhého zvýšit na 11 606 hlasů, prohrál se senátorkou ODS Filipiovou, které se zřejmě podařilo stanovit absolutní rekord v nárůstu hlasů mezi prvním a druhým kolem, když svých 6468 hlasů po prvním kole zmnožila na 19 184 hlasů. Jedná se zřejmě o první případ v dějinách voleb do Senátu, kdy v druhém kole volební účast předčila účast v kole prvním.

Člověk žasne, jak se Pražané dokázali takto fenomenálně zmobilizovat, aby proti politikovi, který by se svými názory patřil v řadě západoevropských zemí k umírněnějším sociálním demokratům, podpořili klasickou představitelku všeho špatného v ODS, jejíž působení v Senátu mělo jediný klad: třetinovou účast. Soudě v této perspektivě český antikomunismus sice ochabl, ale zejména v Praze, ve své tradiční baště, je stále ještě s to působit hotové divy a lámat rekordy.

Pražané tak propásli jedinečnou příležitost přispět ke kultivaci obou stran. Počet komunistů v Senátu zůstává nezměněný, zanedbatelný, na cestě k vlastnímu klubu ještě nejsou ani v polovině. Navzdory tomu, že počet senátorů ODS poklesl na čtrnáct, což je historické minimum, stále jich zůstává sedmkrát více než komunistů. Je vyloženě s podivem, že ze všech stran obležený Petr Nečas se při svém často bizarním vykrucování z odpovědnosti za volební výsledek k tomuto argumentu ještě neuchýlil.

Navzdory vzrušeným debatám, jež se minulý týden vedly, například v Lidových novinách mezi Jiřím Peňásem, který vzpomíná na Husákovu éru, a Ondřejem Slačálkem, který se svou argumentací sestupuje do minulosti ještě hlubší, se tak postavení komunistů v české politice nijak podstatně nemění.

Ondřej Slačálek napsal: „Zaplať panbůh za komunisty,“ neboť podle něj v případě, že bychom je neměli, zaujala by jejich místo krajní pravice. To je myslím, navzdory množícím se projevům pravicového populismu, přehnané. Na místě je spíše říci: zaplať panbůh za komunistického hejtmana, pokud ho v Ústeckém kraji získají.

Nejen proto, že bychom asi i v redakci Lidových novin hledali marně osobu, která by tuto evantualitu pokládala za horší úděl pro obyvatele Ústeckého kraje nežli trvání vlády hejtmanky Vaňhové; snad ani v Danielu Kaiserovi nemůže být tolik ideologicky motivované krutosti. I my Severočechům přejeme jen to nejlepší, ale hlavně se nemůžeme dočkat, až tu konečně bude komunista, který ponese, byť prozatím pouze na krajské úrovni, vládní odpovědnost. Teprve pak totiž rozpoznáme poslední věc, která nám na komunistech uniká.

Popis současného komunisty možná nebude tak poutavý, jako když Jiří Peňás líčí jejich kulturní antropologii za Brežněva, nebo když Ondřej Slačálek vybízí pravici, aby s vřelými city vzpomínala na Šmerala s Dubčekem. Ale vyjít z jejich současné podoby bude o něco praktičtější. Zjistí se totiž, že tak jako se čeští komunisté změnili mezi lety 1926 a 1946, tak jako se změnili mezi lety 1948 a 1968, tak jako se změnili mezi lety 1970 a 1990, tak se také změnili mezi lety 1992 a 2012.

Jak se změnili? Především se přizpůsobovali. Již před třinácti lety jsem napsal, že jediná cesta, jak komunisty dnes porazit, je dát jim částečný podíl na moci. Když jsem se pak přesně před deseti lety okrajově účastnil aplikace této teorie v jedné brněnské místní části, kde bylo hlasu komunistického zastupitele zapotřebí k ukončení typické korupčně-klientelistické komunální hrůzovlády ODS, obnažilo se vše v plné nahotě.

V debatách nad pivem pán sice mudroval o určitých pasážích našich dějin způsobem zhruba odpovídajícím Poučení z krizového vývoje, v komunálních záležitostech stojících na křehké většině jednoho hlasu na něj byl ale větší spoleh nežli na místní sociální demokraty. A nakonec ukázal i svou čipernou asimilaci do nových poměrů tím, že se bezelstně pokusil na koaličním jednání přihrát jistou veřejnou zakázku firmě, v níž pracoval, což mu přes starostku a její nezávislé sdružení samozřejmě neprošlo.

Ano, ovšem, s komunisty má smysl mluvit o tom, jaké si ve své minulosti chtějí vybírat vzory, zda Kriegela, Šika či Šabatu, nebo Šmerala a Dubčeka, anebo Adamce či Husáka. Ale hlavně je třeba pozorovat, ba dokonce mluvením s nimi zjišťovat, jací že dnešní komunisté vlastně jsou.

A bude to nejspíše strašné zjištění, které polije hrůzou jak antikomunisty, tak i ty, kdož chovají naděje, že by komunisté mohli něco nějak přímo v české politice zlepšit. Až komunisté převezmou sebemenší díl vládní odpovědnosti, najednou se zjistí i jinde než v oné brněnské městské části, že i mezi komunisty jsou lidé, kteří si hledí toho, jak si přihrát nějakou tu malou domů.

Pak si konečně snad i širší veřejnost povšimne, že tu máme poslankyni, která má plná ústa starostí o dýchací ústrojí pracujících na Ostravsku, ale když pak přijde na věc, hlasuje v zájmu lidí, proti nimž Petr Bezruč psal své verše. Možná se začne psát i o tom, že je to strana, která je schopna na svou kandidátku umístit exekutora.

A to je ono poslední tajemství, které našim současným komunistům ještě zbývá, které nám o sobě ještě neřekli: jsou už úplně stejní jako zbytek současné české politiky. Jsou mezi nimi nadějnější idealisté jako Jiří Dolejš, vypočítaví pragmatici jako Kateřina Konečná a jurodiví, minulostí žijící excentrici jako Marta Semelová, která se v tom, jak je dokonale nezkorumpovatelná, takřka bezvadně odtržená od reality a prosta zájmu o praktické účinky svého veřejného působení, ze všech zbývajících bytostí v české politice snad nejvíce podobá Jaromíru Štětinovi.

Nad komunisty se bude vítězit už zase jedině tím, čemu se za Husáka říkávalo úder zleva: věcným usvědčováním z rozporů mezi slovy a činy. Blížíme se k bodu a možná už v něm jsme, kdy komunisty bude možné porážet pouze jediným způsobem: nikoli připomínáním minulosti, ale popisováním přítomnosti. To je základní posun české politiky k lepšímu.

Odblokovaná politika

Musí být hořkým zjištěním pro média hlavního proudu, že v řadě zásadních politických otázek nejsou brána většinou politické veřejnosti vážně. Většině lidí dnes už nevadí představa, že by komunisté mohli usednout jako menšinový partner s ČSSD v příští vládní koalici. Mohlo by to ostatně být to nejlepší, co by nás mohlo potkat, protože teprve tím se česká politika definitivně odblokuje.

ČSSD bude nucena soupeřit i na levici kvalitou a důsledností. A pravice se už nebude moci spoléhat na to, že si bude po celé volební období dělat, co bude chtít, anebo, jak ukazuje případ senátorky Filipiové, nebude dělat skoro vůbec nic, ale pak před volbami postraší občany papírovým drakem komunismu a shrábne moc. Moc, kterou využije k dalšímu pustošení státu, čímž ovšem nažene nové voliče komunistům, případně ještě dál na okraj.

Reálný podíl na moci bude zásadní změnou i pro komunisty. Najednou už nebudou v pohodlné ostrakizaci sbírat protestní hlasy a s výběrovou nostalgií mudrovat o minulosti, najednou budou nuceni přistupovat k věcem prakticky. Buď obstojí, dokáží se zreformovat a reálně začnou reprezentovat zájmy lidí, kteří v ně dnes vkládají svou důvěru s pocitem, že jim nic lepšího nezbývá, anebo začnou valem ztrácet vliv.

Je to určitý paradox, ale je to tak: čím blíže jsou komunisté vládnímu angažmá, tím blíže jsme k tomu, abychom se jich v jejich současné, do minulosti zahleděné, depolitizované podobě, definitivně zbavili. K čemu to otevře prostor?

I na to naznačily letošní volby odpověď. Podívejme se, jací kandidáti uspěli mimo zavedené strany. V poli nezávislých osobností příjemně zaujmou jména jako Libor Michálek, Jan Veleba, Eliška Wagnerová či Korytářova kandidátka na Liberecku, ale je třeba vidět i to, že neuspěli podobně výteční kandidáti jako Ludvík Hovorka, Jana Lorencová či Martin Potůček. A do Senátu suverénně prošli populisté jako Jiří Čunek či Tomio Okamura.

To naznačuje, že v prostoru dnes planě obsazovaném komunisty lze čekat spor mezi praktickou, užitečnou, důslednou programovou politikou a velikášským populismem. Svár těchto tendencí je zřetelný i v zavedených stranách. A zdá se rovněž, že takový střet bude hlavním tématem nadcházející volby prezidentské.

V každém případě odblokování české politiky vyvedením komunistů z izolace se může stát jejím zásadním posunem vpřed, oním posud marně hledaným pevným bodem, o nějž bude možno zapřít páku k postupnému zlepšování poměrů.


A co si myslíte vy? Diskuse (60 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Vlasta Hábová - Borkovice

Vynikající, přemýšlivý rozbor. Pondělí, 22.Října 2012, 15:46:9

Skoro tak dobrý, jako analýza Císař - Vráblíková. Za pihu na kráse objektivitě považuji zbytečné okatému fandění budoucímu případnému neúspěchu či selhání komunistů. Proč to? I když patřím mezi totáčem dosud postižené (nízkou penzí, neb žádat o rehabilitaci tento režim se mi příčí), vím, že komunisté opravdu mají ze všech partají nejvíce odborníků i zkušeností s praktickým řízením, které by už konečně mohli poskytnout k dobru prosperitě této země. V čem tragicky (doslova) selhávali, mbyla jejich kádrová (dnes personální) politika - snad kvůli nadměrné nesnášenlivosti či nedůvěřivosti vůči "nadstandardu"? Zato ale jsou poučeni negativy svého vládního monopolu, což by soc.dem. asi ještě čekalo, kdybychom komunisty z politické scény vymazali. A vyskytuje se mezi nimi větší kvocient snášenlivosti už dnes? - A protože jsem spíše propagátorka spolupráce než konkurence, napadlo mě, o co by mohl být výsledek senátních voleb pro levici ještě lepší, kfyby se už před volbami levice dokázala dohodnout na "racionálnějším "rozmístění" svých kandidátů. Určitě bychom mezi senátory dnes měli už i L. Hovorku, J. Lorencovou či M. Potůčka. Typla bych si, že by komunisté tyto kandidáty docela rádi podpořili. Jen té ochoty ke spolupráci kdyby bylo na lůevici více, misto neustálého podezřívání, distancování a vymýšlení ptákovin!

Jiri_guth_hlava_sm

Jiří Guth - ekolog, Borovany

Tvrdý agrární lobbista Pondělí, 22.Října 2012, 19:41:7

Jakube, prosím Tě, čím Tě přijemně zaujal Jan Veleba? Tento bojovník za dotované ničení přírody a krajiny v ČR předvádí EU jen jako dojnou krávu na iracionální subvence (čímž po mém soudu vážně škodí myšlence veropské integrace) a usilovně brání jak jakémukoliv "ozelenění" evropské Společné zemědělské politiky, tak ozelenění a zlidštění struktury českého zemědělství.

Martin Pleva - pedagog, Brno

V podstatě má cenu řešit už jen jedinou otázku: Pondělí, 22.Října 2012, 23:51:20

Co nastane, až komunisté "selžou", resp. ukáže se, že nejsou schopni naplnit nerealistická očekávání, která do nich lidé vkládají.
A tady bych vůbec nebyl tak optimistický jako J. Patočka, čtu názory lidu obecného na novinkách.cz, které jsou t.č. velmi prokomunistické, a děsím se toho, až se tito lidé přikloní ke krajní pravici.
Nikoli rudá, ale hnědá hrozba je výhledově vážným nebezpečím.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Úterý, 23.Října 2012, 12:52:1

Snad by bylo vhodnější řešit už teď jen jedinou otázku trochu jinak formulovanou: co dnes činit, aby se v případě, že nastane onen eventuální případ, že komunisté selžou, nenaplnil onen velmi nebezpečný (souhlasím s tímto hodnocením) scénář hnědé hrozby.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

trochu jako děti, když dostanou pastelky ? Úterý, 23.Října 2012, 13:19:48

Skoro to vypadá, jako by pro některé diskutující větší nebezpečí představovala jakási "rudá" či "hnědá" hrozba než trvající modrá realita.

A k čemu mají být dobré ty fotografické tanečky kolem pseudokomunisty Jiřího Dolejše? Kdy budou v DR fotografie Martina Potůčka a Ludvíka Hovorky?

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Úterý, 23.Října 2012, 14:38:46

Přikláním se k názoru autora analýzy , že „Výsledek krajských voleb je bezesporu demonstrací demokratické síly českých občanů.“ Nebezpečí trvající modré reality není již pasivně trpěno a „věčné časy“ jejího vládnutí dříve či později skončí.

Odblokování české politiky vyvedením komunistů z izolace hodnotí v analýze Jan Patočka jako posun vpřed - to lze stěží považovat za popis „rudé“ hrozby. Také rozvážný tón vůči Ondřeji Slačálkovi (jehož názor, že by v případě absence komunistů zaujala jejich místo krajní pravice považuje Jan Patočka za přehnané obavy) je zcela na místě v analýze, která má být objektivní.

Coby účastnice diskuse si ale dovolím být méně objektivní a vidět subjektivisticky v „množících se projevech pravicového populismu“ potenciální nebezpečí věštící neblahou budoucnost pro stále křehkou českou parlamentní demokracii. Prevence vyžaduje podstatně účinnější odhalování metod sociálního populismu, než to, co se nyní v mediích sporadicky vyskytuje.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

debata integrující, ne rozkladná Úterý, 23.Října 2012, 14:53:28

Obecně si myslím, že jakýkoliv populismus jako nástroj sugesce davu, pokud je používán k dezintregraci oslabování sil pro změnu je špatný (jestli přichází z prava či z levy je jedno).
Čeho se nejvíc bojí současná vrchnost až k nepříčetnosti je schopnost opozice poltické i občanské se dohodnout na společném minumu. Inu divide et impera. Jestli tyto volby posílí potenciál konsensu na úkor zbytečných vád, je to jejich hlavní přínos.

P.S. téma co je pravý a co nepravý komunista otevřené panem Kopeckým bude určitě jiná příležitost rozebrat, jen dodám že zde panuje hodně mýtů (počínaje směšováním komunismu a stalinismu)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Jiřímu Dolejšovi Úterý, 23.Října 2012, 15:49:22

1) "Debata integrující, ne rozkladná" - máte na mysli něco jako "konstruktivní kritiku", není-liž pravda?

2) Děkuji Vám za reakci a těším se (bez ironie) na Váš výklad o tom, kdo (nebo "co") je komunista.

3) S Vaší tezí o potřebě společenského a politického konsensu v zásadě souhlasím. V tom, jak k tomu v reálném čase a na konkrétním místě dospět, se pravděpodobně budeme rozcházet resp. dost obtížně scházet. - Výroky jako "zbytečné vády" mě dráždí - a pro mne se to nedá zúžit na otázku rozdílného temperamentu. Tož uvidíme....

4) Zaujalo mne také, že jakožto demokraticky zvolený poslanec mluvíte o "současné vrchnosti". Používáte ten výraz také v Poslanecké sněmovně?

***

(Předběžně připojuji jen malou - doufám, že pro Vás zbytečnou - připomínku:
Pouhým "distancováním se" od něčeho, čemu dáme zjednodušující nálepku "stalinismus" (nebo "trockismus", nebo "protosocialismus") k vymezení "pravého" komunismu nelze dospět. - Za stalinistu býval označován Lukács. A Chruščov stalinista nebyl? Tím chci jen naznačit, že tudy cesta "bourání mýtů" asi nepovede. - Nemluvě o tom, že ze samotného Josefa Stalina zbyla jen karikatura zloducha. Říci o něm cokoli odlišného se dnes rovná téměř svatokrádeži.)

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Úterý, 23.Října 2012, 21:19:44

Stalinismus pokud jde o řízení společnosti zdánlivě vypadal efektivnější než to, co přišlo po něm - ale já myslím, že jde spíš o optický klam daný tím, že operoval v době, která byla z hlediska typu industriálních výrobních sil a charakteru fordistické mašinérní civilizace pro reálný socialismus příznivějším podložím ...

Jistý Pavel Janíčko v Haló novinách zdůrazňuje, že by se KSČM měla k reálnému socialismu především hlásit.

Potíž je v tom, že by se takto komunista asi dostal do rozporu s marxismem - reálný socialismus fungoval lépe na počátku a pak to bylo - po nahrazování industriální společnosti věděckotechnickou revolucí - krok za krokem, rok za rokem horší a horší.

Historicky pokrokovější společenskoekonomická formace by ale přece měla být naopak krok za krokem, rok za rokem spíše úspěšnější a úspěšnější než "zahnívající" historický předchůdce.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Tejklovi Úterý, 23.Října 2012, 21:45:7

Třeba to fungovalo zpočátku lépe právě z toho důvodu, že spousta lidí věřila, že to bude fungovat. Ovšem po čase je to přešlo. Je fakt. že marxismus s něčím takovým asi nepočítá.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

než tápat Úterý, 23.Října 2012, 23:08:9

je možná lepší nejprve se zkusit podívat, co vymysleli ti před námi.
- třeba "Hlavní směry marxismu" --- Leszek Kolakowski - který by mimochodem se právě dnes dožil 85-ti let - tu napsal zatím asi nejsolidnější a nejdůkladnější práci na dané téma.

Jinak pro nenasytné je na stránce SOK-u ke stažení (bezplatně!) "Kritický průvodce po současném marxismu" (Bidet-Kouvelakis):
http://sok.bz/web/media/video/Bidet.pdf

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

krásné duše Středa, 24.Října 2012, 01:00:14

Je až příliš mnoho těch, kdo sní o nevinném (žádnou vinou neobtíženém) novém začátku socialismu - Hegel takovým lidem říká "krásné duše". Jenže připomínat strašlivou historickou bilanci západních buržoasně-liberálních společností nikterak nevylučuje uznání jejich nepopiratelných zásluh o lidskou emancipaci. - A stejně tak je třeba vidět jak zločiny, tak i úspěchy toho, co se nazývalo "reálným socialismem" --- to je přibližně názor, který zastává Domenico Losurdo.

***

Každý, kdo se podle zásad "čistému vše čisté" a "víra tvá tě uzdraví" domnívá, že při usilování o zlepšování stavu lidských věcí je nejdůležitější si neušpinit ruce, a věří, že je něco takového vůbec možné, ten žije mimo tento svět resp. ze skutečného světa utíká. Toto - jistě v mnoha ohledech lákavé - pokušení se ovšem ani zdaleka netýká pouze křesťanů, pravdoláskařů nebo obdivovatelů východní moudrosti. Týká se bez výjimky každého.

Neexistuje žádné "poslední" tajemství komunistů. Komunisté se tváří, že oni nikdy u ničeho nebyli, že jsou upřímnými zastánci čistých idejí - a antikomunisté (mezi nimž je bývlých komunistů požehnaně) se zase ustavičně dusí hněvem nad takovým nehorázným pokrytectvím. A tak svým způsobem koexistují v pěkné symbióze.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 24.Října 2012, 05:57:28

Antikomunisté se dusí hněvem, protože chtějí, aby komunisté pořád dělali to strašidlo, jak se o tom píše v článku pana Schejbala. Jenže oni ho dělat nechtěji, proto se snaží od minulosti se distancovat.
I když svým způsobem je to celé paradox, protože komunisté by měli být minimálně antisystémoví.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad EH Středa, 24.Října 2012, 08:20:22

Ano, i to zřejmě patří k té symbióze. Jen ty dnes tak oblíbené výrazy jako "nestardardní", "nesystémový" ... nevím ... to je možná zbytečná úlitba neonormalizačnímu žargónu. A ten by snad bylo lépe přenechat lidem, kteří mají současný establišment v oblibě.

Směrem, který naznačujete, se možná Jiří Dolejš už pohybuje - vždyť už mluví o vrchnosti ... Jsem ale, jak už naznačeno výše, vůči takovémuto ("minimalistickému"?) distancování skeptický. Proč?

Především: proč pořád "od minulosti"?? Není v tom implicitně vyjádřeno, že smysl minulosti už byl (kdy, kde a kým?!) definitivně kodifikován ("zhodnocen")? "Distancovat" se nelze od něčeho, co jsme ještě nepromysleli a dostatečně nepochopili, ba - co možná ani promýšlet vlastně nejsme ochotni a schopni.

Navíc takové často jen verbální "distancování se od minulosti" může znamenat leccos - od zloděje, který tvrdošíjně zatlouká až po popírání nosu mezi očima. Distancování mnohých připomíná až příliš člověka, který přejde na druhou stranu ulice a tváří se, že nevidí.

Koneckonců se každý od minulosti "distancuje" (vzdaluje) už samotným procesem stárnutí. Jenže komunisté přece bývali "věčným mládím lidstva" nebo tak nějak podobně, že...?
Dnes to někdy spíš vypadá, jako by se zmítali nad bezednou propastí mezi pubertou a senilitou. Na tuto "pozice" jistě nemají monopol.

Popletené články Tomáše Schejbala, který tu začal strašit, bych snad raději ani nepřipomínal.....

Petrasek Milan - penzista

Komunisté dnes a jejich křídla Středa, 24.Října 2012, 10:43:4

dosud doopravdy nabízí vzletné ale ne nosné ideály. Na stránkách DR nabídli svá polotajemství pan Heller - bratrské podnikání v kooperativách, a pan Dolejš - makroekonomické zákonitosti ve službách socialistického liberalismu. Na stránkách KSM to komunistická mládež zastřešuje - nabízí vysoce organizovanou beztřídní společnosti, kde je vláda nad lidmi vystřídána svobodnou správou věcí a řízením výrobních procesů, kde všestranný a svobodný rozvoj každého jednotlivce je základem pro svobodný rozvoj všech.
Zůstává tak pouze dojem - eh vjem exemplární ignorace historických zkušeností ....... pomyslel jsem si.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Lze popsat rozdíl mezi vzletným a nosným ideálem? Středa, 24.Října 2012, 11:16:27

Jsou to, co nazýváme ideály, obecně abstraktní nebo konkrétně definovatelné pojmy? Nebo mají obsahovat (zahrnovat¨) obojí?

Luděk Ševčík - OSVČ

Středa, 24.Října 2012, 12:31:54

Řeší se tu komunisté, ale je i další možný koaliční partner a o tom se bohužel moc nemluví. Dnes jsem četl v Právu odpověď Bělobrádka na Raškův článek. Tento, na všech fotkách "vyceněný", veterinář tam přiřazuje lidovce jasně ke konzervativcům. V textu odmítá dělení na levici a pravici, neboť to dle něj "vyvolává zbytečné nepřátelství, ničí sociální soudržnost a mezigenerační solidaritu". Vida a já jsem si myslel, že tohle je dílem prosazování neoliberální politiky. A ono kdyby toho nebylo, tak by mohla ovečka uléhat se lvem v úplném poklidu. Není mi vcelku jasné, proč ČSSD tolik touží po spojenectví s konzervativní stranou, proč jí poskytuje záda k cestě nahoru, neboť svým spojenectvím s ní vytváří dojem, že lidovci jsou stranou se silnou sociální politikou. Nejsou a od revoluce ani nebyli. Vždy byli jen závažím a to pro levici i pravici. Vždyť prosazování "sociálně tržního hospodářství" je blbost srovnatelná jen s výroky "volby dopadly, jak dopadly, nebo "kdo chce, ten to vidí".

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad ŠŠ Středa, 24.Října 2012, 13:35:16

Což o to, popsat lze...

Abstraktní ideál je např. anděl nebo rasová čistota.

Konkrétní ideál je Sophia Loren (jak recitoval Jan Vodňanský: „Kdybych byl Pontim ruce jí zkroutím posadím do vany, fotím a fotím.“ – tímto citátem, popisujícím konkrétní, byť nerealizovaný skutek, chci čelit případné námitce, že Sophia Loren je pouhý idol. Je to ideál.)

Vzletný ideál se vším všudy máme před sebou v příběhu Ikarově.
(Karel Čapek se na věc dívá jinak: „Skříň má být především skříní, ale chce–li mít nějaký vzletný ideál, tedy ať je raději krásným dřevem než krásnou architekturou.“)

Nosný ideál je evropanství. Ten, komu to připadá jako ideál utopický, nechť si poctivě odpoví na otázku, kde tedy vlastně – kromě svého kutlochu – chce být doma.

Etický ideál je rovnost. Stane-li se ideálem politickým, nejspíš mu budeme říkat demokracie. Jsou ovšem i tací, kdo hlásájí demokracii, ale rovnost jim nevoní. Na ty pozor!

Ve všech uvedených i neuvedených případech platí, že – „jak pro koho“. Neexistuje žádný ideál sdílený bez výjimky všemi lidmi. Ani dobro. Ani nesmrtelnost.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

k debatě Středa, 24.Října 2012, 13:38:34

J. Kopecký - je-li třeba vůbec vysvětlit co je destruktivní debata, tak určitě útoky ad hominem, negace bez nabízených řešení a metyfyzická as ebestředná představa že mám monopol na pravdu.Takové debaty nemohou vést k nějakým pozitivním koncům.
Polemika s "konstruktivní kritkou" je něco jako polemika s korektností - nikdo nepochybuje o tom, že nestačí bourat a že bychom měli být slušní. A přesto se ty polemiky neustále objevují. Mně představa že polemika by měla tvořit neodpuzuje.
Nemylsím že pojem stalinismu je tak vyprázdněný jak říkáte. Jen někteří nechtějí jeho yvmezení přijmout s odkazem na povrchnost kritiku kultur osobnosti. A některým to orpavdu splývá s komunisme.m to jak na pravo od komunistů tak i na levo od nich. Jako pojmu bych se toho ale nezříkal.

Martin Profant - Praha 7

Otázky Jiřímu Dolejšovi Středa, 24.Října 2012, 13:55:45

Jestliže za komunistické považuji politické hnutí, které vzniklo rozštěpením socialistické levice na konci 1.světové války -- tedy nemluvím o komunismu jakožto regulativní ideje beztřídní společnosti, protože tu se stranami, které si říkají komunistické, sdílejí i jiní -- jak mám rozumět nevyprázdněnému pojmu stalinismu?
Konkrétně má stalinismus něco společného s vývojem režimu v Sovětském svazu po roce 1929 a Stalinovou politikou despotické modernizace? Potažmo s ideologií, která tento postup legitimovala? Obešel by se sovětský svaz bez této modernizace jaké pro ni byly v rámci komunistického hnutí reálné alternativy?
Anebo taková historická reminiscence nemá s "nevyprázdněným pojmem" stalinismu co dělat?
V čem se tedy komunismus a stalinismus ve Vašem podání od sebe liší (mluvíte o stalinismu jako o pojmu, takže ho zřejmě umíte definovat, a proto tato otázka není nefér)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

stalinismus je pojem? Středa, 24.Října 2012, 14:20:48

Martin Profant mne předešel a tak se jen připojuji k jeho otázkám.

(Jinak musím odmítnout, co mi podsouváte: 1) nepolemizuji s „konstruktivní kritikou“ či se slušností; 2) neříkám takovou pitomost, že je „pojem stalinismu vyprázdněný“. Klasik nás poučil, že „názory bez pojmů jsou slepé, pojmy bez názorů prázdné.“)

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

důležitost rozlišování Středa, 24.Října 2012, 16:51:44

jenže právě rozštěpení hnutí v roce 1921 a podmínky Kominterny a leniských bolševiků není to co dnes definuje komunismus. Takže takhle by debata uhnula jinam.
Nechci teď vést bitvu o přesné definice, ale já operuji s pojmem stalinismu jako s něčím, co má objektivní sociální povahu (žádný důsledek patické osobnosti vůdce) a je charakterizováno mocenskou svévolí a autoritářským zastrašováním což způsobilo ochabování aktivity a iniciativy širokých vrstev lidí a postupnou stagnaci.
Tento politicko-mocenský systém byl spojen s falešnou ideologií zdogmatizovaného marxismu nazvanou marxismem-leninismem.
Stalinismus je v tomto smyslu komplexem praktických i ideologických deformací historického pokusu o socialismus před rokem 1989 a je tedy malformací komunismu nikoliv jeho varietou. Oddělit je třeba také ten fakt, že stalinismus fungoval i jako určitá historická politická strategie konkrétní velmoci. Modernizační ale despotická - tedy nekomunistická
Z tohoto pohledu je stanovisko zaměňující komunismus a stalinismus opravdu velmi ošidné. Pojem stalinismu byl kriticky používán samotnou marxistickou levicí a to dokonce dávno před rokem 1989.
Např. ve Stručném filosofickém slovníku (Svoboda, Praha 1965) lze nalézt lexikální vymezení: „V stalinismu vrcholí dogmatická revize marxismu. Je v něm skryt celý systém deformací teorie i praxe socialistické výstavby.“ Ještě v Slovníku spisovného jazyka českého (Academia, Praha, 1971) můžeme nalézt tyto definice: „Stalinismus je souhrn negativních jevů v teorii a praxi komunistického hnutí spjatých s obdobím kultu osobnosti J.V. Stalina“ a „Stalinista či stalinovec je dogmatický zastánce překonaných metod, stoupenec stalinismu“.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Dolejšovi Středa, 24.Října 2012, 17:58:11

Jde o to, co dnes komunismus definuje. Dobře zřekl jste celé "reálného socialismu" od dob Sovětského Ruska do roku 1989 jako nekomunistické -- protože ta rovnice "despoticka, tedy nekomunistická" platí s výjimkou velmi malých časových úseku pro celé toto období, nejen pro léta 1929-1953.
Co tedy mám rozumět pod slovem komunismus, jestliže ho vysloví představitel komunistické strany? V čem se liší od socialismu sociální demokracie?

A ke stalinismu: Ano, jistěže stalinismus kritizovala marxistická levice. Ovšem ta ho kritizovala jako legitimační ideologii despotického režimu, kritizovala záměnu socialistického společného vlastnictví za etatizaci výrobních prostředků, kritizovala už zmíněnou despotickou modernizaci či slovy dobových kritiků "despotickou prvotní socialistickou akumulaci". Kritizovala to,že umožnil vznik vykořisťovatelské byrokratické třídy. V tomto smyslu je ovšem dnes stalinismus opravdu už odbytý fenomén.
Takže pokud se chcete držet marxismu, nejde o ty ideologické deformace, ale o jejich kritiku, která je uchopí v historické totalitě -- co si mám tedy dnes představit pod termínem stalinismus -- kromě nálepky, kterou zřejmě ve Vaší straně používáte k diskreditaci oponenta.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

(Zwischenbilanz) Čtvrtek, 25.Října 2012, 11:31:45

1) O definice že se vedou bitvy?! To vypadá jako nenápadný poukaz na původ slova debata od francouzského "débattre" (k žánru debaty patří moment destruktivity).

2) Debata by "neuhnula", spíš by dostala šanci stát se otevřenou diskusí, a případně dospět na úroveň kritiky, tedy pojmu.

3) Způsob odmítnutí minulého - ať už teorie marxismu-leninismu nebo praxe reálného socialismu - se, alespoň prozatím, zdá potvrzovat mou nahoře ("ad EH") vyjádřenou skepsi vůči strategii "distancování se".

Martin Profant - Praha 7

Janu Kopeckému -- uhýbavá debata Čtvrtek, 25.Října 2012, 14:02:53

Máte pravdu. Shoda dnešních antikomunistů a komunistů na tom, že bychom valnou část dějin dvacátého století měli odečíst jako politováníhodnou deformaci a řešit ji distancováním se, je pozoruhodná.

Petrasek Milan - penzista

pane Dolejši, jako občan volič Pátek, 26.Října 2012, 10:16:19

napjatě a stále očekávám - v rámci důležitosti rozlišování - pár plausibilních rozlišení k dotazu pana Profanta:
Co tedy mám rozumět pod slovem komaunismus, jestliže ho vysloví představitel komunistické strany? V čem se liší od socialismu sociální demokracie?

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 26.Října 2012, 14:49:24


... na to Vám asi nikdo z nich neodpoví, pane Petrásek ...

...zhruba do 60. let minulého století měli předchůdci dnešních komunistů jakousi představu o komunismu, která byla v době normalizace čím dál víc rozplizlá - ale stále měla jakési kontury ...

Kam se to dostalo dnes, se pokouším popsat v příspěvku z Britských listů 18. 10. 2011, který se jmenuje "Co odhalil jeden článek" :

"Ve 40. čísle týdeníku Ekonom z týdne 6. - 12. 10. 2011 byl uveřejněn v rubrice Téma článek „Léčba Marxem“. Článek ale přináší spíše zajímavé informace ani ne tak o tématu samotném (obsahuje jinými slovy většinou to, co jsme v médiích už beztak mockrát slyšeli), ale spíš o těch, které autor článku, Josef Pravec, zpovídal.

Tak třeba zajímavou informaci přináší článek o excelentním marxistovi dnešní doby Miloslavu Ransdorfovi.

Ransdorf nejdřív sdělí v krátkém rozhovoru autorovi, že kapitalismus má ještě budoucnost a celkem logicky zdůvodní proč.

Ale na závěr na otázku, kdy už tedy kapitalismus tu budoucnost mít přece jen nebude, odpoví reportérovi Ekonomu nejprve uhýbavě takto:

„Překročit kapitalismus, to je otázka dlouhodobá, nelze to řešit nějakými dekrety. Lidé musejí sami pochopit, že ten současný systém se utápí ve slepém konzumismu a že jim nenabízí hlubší smysl života.“

To jistě.

Marxista by v souladu s učením, které sdílí, měl asi vycházet z toho, že systémová změna nemůže být na dekretech založena. Dekrety nemohou být umělým zásahem - musí maximálně až v jisté etapě rozvoje civilizace umožňovat, aby bylo v nových, systémově odlišných mechanismech reprodukováno něco jiného než předtím - se stejnou přirozeností jako před 300 lety kapitalistické vztahy …

Ale že by nástup systémové změny byl podmíněn tím, že si lidé uvědomí, jak málo přináší bezbřehý konzumismus uspokojení?

Tady už zcela tápu.

U většiny mých známých v mém regionu (středně bohatém či naopak středně chudém) zatím místo bezbřehého konzumismu vidím, že si toho mohou dovolit rok od roku méně a nemyslím si, že nějaký „bezbřehý konzumismus“ je typickou vlastností či situací u většiny obyvatel této planety, kteří nevědí, jestli se pořádně najedí – ale v poslední době jistě ani společenské většiny ve Starém vyspělém světě.

Puncovaný marxista a renesanční učenec, i když nikoli ekonom, Miloslav Ransdorf, si stýská na konzumismus a vyprázdněný smysl života ve chvíli, kdy ve stejném článku starý osmašedesátnický ekonom a sociální demokrat Miloš Pick říká „po staromarxisticku“:

„Vůbec si nemyslím, že se (Marx) tolik zmýlil. Psal například o zbídačování dělníků kapitálem. To dodnes nezmizelo a přerostlo v genocidu. V rozvojovém světě, kam se z vyspělých zemí do značné míry přenesla Marxem zmiňovaná armáda levné pracovní síly, každoročně umírají miliony lidí hladem …“

Tož tak ...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 26.Října 2012, 17:13:12

Ten rozhovor s Ransdorfem jsem loni také četla. Je na http://ekonom.ihned.cz/c1-53114980-kapitalismus-ma-jeste-budoucnost
Možná, že konzumismus znamená nejen si konzumu užívat, ale už pouhá touha po něm. Tedy když přesáhne určité meze. Vím, že je to divné, ale asi to tak myslel.
Já bych se zase tak moc nedivila, že komunisté se nechovají tak, jak to lidé momentálně od nich čekají. To víte, otřáslo to s nimi. Aspoň tedy soudím podle sebe.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Pátek, 26.Října 2012, 18:05:3

Mám rád v politice lidi, kteří se nechovají očekávatelně. A nechci komunistům vnucovat, že jsou to či ono. Nicméně by bylo fajn, kdyby byl místopředseda komunistické strany schopný říct, co a kdo podle názoru komunisté jsou.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Sobota, 27.Října 2012, 10:51:16


no jo no - je to sice pro komunisty poněkud potupné, ale pokud si máte nějak představit komunismus, tak místo dnešních ransdorfovských úvah o zprostředkování, si vytáhněte někde z hlubin městské či vlastní knihovny "K mrakům Magellánových" od autorů sci-fi Stanislava Lema nebo něco od Jefremova -

Po r. 1970 se Vám totiž ten obraz, tvar, gestalt ... rozsype jako v kaleidoskopu a neuvidíte asi už nic ...


Sláb jen ten, kdo ztratil v sebe víru,

sděluje nám Svatopluk Čech, kterému s ohledem na shora uvedené můžeme odpovědět dokonce rýmem

„…a ten, kdo ztratil vlastních cílů…“.

Jistý pan profesor filologie a taky prezident, který se - jak uzákonil jeden středoevropský parlament – zasloužil o ten svůj stát, přitom moudře přikyvuje svou profesorskou hlavou nad naší odpovědí a říká:

„Tož tak je to, holenkové, tak.

Ten Váš CÍL MUSÍ BÝT URČITÝ.

Jak bude určitý, PAK i skutečně SILNÝ CIT a tedy i elán a chuť do boje PŮJDOU ZA NÍM. JEN CITEM A INSTINKTEM SE NEDOSTANETE, holenkové, nikam.
Nikam….“

(velká písmena jsou skutečná slova prvního československého prezidenta – zbytek moje účelová fabulace) ...


Ještě k tomu scifi:

Je to sice trochu potupné ... ale autoři sci-fi nejsou vždy jen fantastové - jen si vezměte Clarkův multiplikátor, který měl vrátit roli trhu do předkapitalistických poměrů ...

... trojrozměrné fotografování už přece existuje a prý se čile rozvíjí - kdovíkde to skončí ...

citace k replikátoru z A.C.Clarka a Kagarlického:

„…Nová civilizace měla stroje a zdroje, o jakých se lidstvu dříve ani nesnilo, ale v mnohém byla venkovská a opustila ocelové a betonové zdi, které po staletí lidem vládly. Zachovala se města, která byla středisky vědy, administrativy nebo zábavy, ostatní byla opuštěna, protože bořit je bylo příliš složité. Deset či patnáct největších hlavních měst a stará univerzitní centra se vcelku nezměnila a mohla zůstat stát ještě nejednu stovku let. Ale města, jejichž život byl založen na páře, železe a pozemní dopravě, zmizela spolu s průmyslovými odvětvími, která je živila.“

(A.C.Clark, Záchranná výprava - citováno z :
Julij Kagarlickij, Fantastika, utopie, antiutopie, Panoráma, Praha 1982, str. 394-5).

Kagarlickij, autor knihy, ze které je z Clarkovy povídky citováno, dále komentuje:

„ To vše vyplývá neobyčejně logicky z Clarkovy často opakované myšlenky, že přiblížíme-li k člověku zdroje životních statků, učiníme-li již nikoli věci samé, nýbrž miniaturní zdroje jejich výroby osobním vlastnictvím, budou velká nakupení lidí zbytečná…“

(Kagarlickij, cit.dílo, tamtéž).

A Kagarlickij potom v odkazu dále vysvětluje:

„Stroje tohoto druhu pak A. Clark nazývá „replikátory“. Podobně jako fotoaparát, ale při zachování všech vlastností reprodukovaného předmětu, mají kterýkoli předmět „opakovat“. „Až vznikne replikátor“, píše Clark, „odumře celá struktura průmyslu a obchodu ve své současné podobě. Každá rodina bude na místě vyrábět, všechno, co potřebuje, jako se to v podstatě dělalo po většinu lidských dějin. Nynější éra masové výroby pak bude považována za krátké období mezi dvěma epochami naturálního hospodářství a jedinými cennými předměty směny budou matrice nebo záznamy, které bude třeba vložit do replikátoru k řízení jeho tvořivé činnosti.“

(Kagarlickij, cit. dílo, str. 429-430)

Petrasek Milan - penzista

Pane Tejkle, jsem občan volič, a nedočkavý k tomu. Sobota, 27.Října 2012, 11:39:11

Proto navrhuji napomoci ideologům KSČM nestydět se holého dnešku, a tak úvah, jak cílit na stále hyperaktivní šelmy zvlčilého neoliberalismu.
Někdo se přeci musí na té levé scéně slitovat nad zažranými demokraty .......sakra pomyslel jsem si.

Martin Profant - Praha 7

Miroslavu Tejklovi Sobota, 27.Října 2012, 12:06:14

Ono je to tak -- umím si představit komunismus. Přesněji řečeno, umím si představit kosmopolitní společnost, která ve které je minimalizovaná nerovnost a prakticky odstraněné panství člověka nad člověkem ve prospěch účasti na rozhodování o věcech společných. A jsem přesvědčen, že podmínkou takové společnosti je odstranění soukromého vlastnictví (a zase, abych byl přesný, odstranění vlastnictví výrobních prostředků tam, kde to vyžaduje zprostředkování vztahu práce a kapitálu).
Jak bude ta společnost vypadat ve smyslu "vesnický x městský styl života" anebo zda budou mít lidé doma kuchyň, to bych nechal budoucnosti,ona s tím poradí (s výjimkou toho, že by se mi nelíbila společnost, ve které bych nesměl být podivínem a mít doma kuchyň, přestože veřejné stolování používá devadesát devět a kus procenta populace,je zdravější a pravděpodobně i pestřejší a lépe provedené)
Jestliže takovou společnost chci, neříkám si proto komunista, protože jsem o ní poprvé četl u lidí, kteří si tak neříkali, a protože si tehdy, když jsem o ní četl, říkali u nás komunisté lidi, kteří o takovou společnost evidentně neusilovali. Také jsem se od těch,co si komunisté říkali, lišil přesvědčením, že pro současnost je taková společnost regulativní idea, nikoliv cíl, který čeká za rohem a proto můžeme hodit za hlavu, jak budeme fungovat těch pár let či pokolení, než k němu dojdeme a odbýt aktuální politické i sociální nespravedlnosti výhledem ke komunistickému eschatonu,ve kterém se ty křivdy smíří.
Ale co si neumím představit -- a proto se opakovaně ptám,co to dnes znamená být komunistou jakožto členem politické strany? Jaké cíle si ta partaj vlastně klade,co nabízí, k čemu je?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 27.Října 2012, 13:44:52

Možná by kvůli vysvětlení pojmu "komunista" bylo nejlepší vrátit se úplně na počátek vzniku komunistické strany. Podívat se na to, čím se definovala (a tedy i její členové) tenkrát, co ji odlišovalo od tehdejší sociální demokracie, od které se odštěpila. Mimochodem ještě těsně před rokem 1929 prý razili sociální demokraté heslo: "komunisté z vandru domů!" Rozdíly patrně v té době nebyly tak velké, asi díky hospodářské konjunktuře. Potom by se dal srovnávat tento stav s dobou pozdější, případně až dnešní. Zjistily by se podstatné rozdíly.
Jenže úplně totéž platí i pro sociální demokracii! Sociální demokracie na počátku vzniku se také lišila od sociální demokracie před 1. světovou válkou a od ještě pozdější strany. Možná z toho plyne poučení, že čas od času je prostě třeba založit novou stranu... Ačkoliv dnes už si člověk není jistý ani tím...
K M. Profantovi: "nelíbila by se mi společnost, ve které bych nesměl být podivínem". To vám věřím, mně taky ne, v tom se docela shodneme. Na rozdíl od vás však netrvám na vlastní kuchyni.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Sobota, 27.Října 2012, 15:04:14

Jenže právě to historické vysvětlení Jiří Dolejš odmítl.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 28.Října 2012, 07:05:12

Komunisté jsou dnes v nemožném postavení - část lidí v nich vidí bůhvíjaké nebezpečí pro demokracii a část lidí od nich naopak očekává novou revoluci. Oboje je patrně nesmysl. O českém národě to však ledacos vypovídá. Až se Češi konečně odhodlají podívat na své dějiny "sine ira et studio", pak komunisté přestanou nedobrovolně dělat strašidlo a možná se i zamyslí nad tím, k čemu dnes vlastně jsou.

Petrasek Milan - penzista

Velmi výstižně sesumírováno paní Hájková, Neděle, 28.Října 2012, 09:51:42

Totéž platí o všech dogmy jištěných mocenských seskupeních. Perestrojka - ve smyslu opuštění dogmat které systém kotví - by měla příkladně pro Vatikán stejné následky jako pro SSSR.
O KSČM nemluvě........pomyslel jsem si.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 28.Října 2012, 10:37:15

Každá perestrojka přivodí smršť, hurikán nebo tornádo s nejistým koncem. Je tedy skoro stejně nebezpečná, jako revoluce. Otázka zní, zda je možné se něčemu takovému úplně vyhnout, zvláště když dogmatům či ideologiím lidé přestávají věřit a bez nich se dost těžko vládne. (Vždycky přece musíme nějak zdůvodnit, proč vládneme právě my.) Kdysi staří léčitelé, například Vincenc Priessnitz, měli za to, že chronické nemoci nelze léčit jiným způsobem, než přes vyvolání akutní fáze, prudkého zhoršení, tedy krize. Ta krize léčila víc, než samotné procedury. Kdo to přežil, většinou se uzdravil. Jesenický Priessnitz léčil úplně všechno studenou vodou (zevně i zevnitř) a hojným jídlem, zatímco jeho protějšek z Lipové - Johann Schrott léčil suchem, pitím svařeného vína a hladovkou. Tedy úplný protiklad. Oba měli výsledky. Jenže oba si pacienty sami vybírali. Zřejmě pouze takové, kteří tu léčbu krizí přežijí.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

dnes spíše směřování než hotová kategorie Pondělí, 29.Října 2012, 13:22:2

M. Profant - myslím že tu poměrně otevřeně říkám jak to s KSČM vypadá. A opravdu odmítám charaterizovat komunisty požadavky kominterny z roku 1921 - problém je jak on jistě ví složitější. I ten Marx zakládal socdem ale napsal komunistický manifest. A onen poéjem se prostě vyvíjí.
KSČM má za strategický cíl poučený socialismus. A pojem komunismu rozebírá jen na jednom místě (v dokumentu sjezdu KSČM z roku 1995).
Samotní členové se pak přiřazují jak jakémusi demokratickému (autentickému) komunismu, tak někteří ještě k ideologii starého režimu zažité jako M-L. A někteří se cítí býti spíše socialisty a obecně pak hlavně radikálnější a důslednější levicí než socdem.
V mezinárodním srovnání by to bylo ještě složitější - jiné je to ve Francii, jiné u nás, jiné v Rusku a hjiné v Číně. Prostě je po roce 1989 třeba ještě mnohé tříbení....

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Dolejšovi Pondělí, 29.Října 2012, 14:35:27

Ale to, abyste charakterizoval komunisty požadavky Kominterny od Vás opravdu nikdo nechtěl.
Jde o to, že na konci války (nikoliv až v roce 1921) došlo k evidentnímu rozštěpení socialistického anebo chcete-li komunistického hnutí.
Každá z odštěpených větví se vyvíjela jinak.
a) Sociální demokracie se integrovala jako součást buržoasního politického spektra a největší úspěch dosáhla jako strana garantující společenský kompromis označovaný jako sociální stát. Od přelomu 70. a 80. let dvacátého století prochází její program vleklou krizí, protože nedokázala nalézt politicky uskutečnitelnou vizi inovace sociálního státu a není schopna důsledně bránit jeho omezování.
b) Komunisté -- odmítli kompromis s buržoasním státem, vytvořili socialistický blok a postupně ztratili významnou pozici ve vyspělých moderních demokratických státech.
Záměna společenského vlastnictví za státní vlastnictví spravované byrokratickou třídou v socialistickém bloku nicméně vedla k tomu, že se socialistická demokracie nahradila více či méně blahovolnou despocií bez schopnosti nemobilizačních,soustavných inovací. Přes pozoruhodné pokusy o zmírnění tohoto problému se komunistické panství v 80. letech dvacátého století zhroutilo,aniž by dokázalo zajistit přetrvání alespoň některých politických úspěchů z minulosti.

Máte pravdu, tyto historické cesty ztrácejí po roce 1989 mnoho ze svého určujícího významu. Ale co jste nabídli jiného.
Nezlobte se, ale výraz "poučený socialismus" je bezobsažný žvást, pokud se neřekne čím poučený -- tím, že to,co tu bylo před rokem 1989 žádný socialismus nebyl, nebo tím, že jste se poučili, jak příště zajistit trvalost "reálného socialismu"?
V čem se cítíte být radikálnější a důslednější levicí než socdem.? Ve svém antievropanství, v občasných šovinistických výrocích svých poslanců,v popírání zločinů stalinismu? Ve Vašem postoji k trestání obětí drogové závislosti či v toleranci k menšinovým životním stylům -- proč pak představovala při hlasování o těchto věcech Zuzka Rujbrová tak výraznou výjimku (výjimku, za kterou ji vždycky budu vděčný)?
Je sice hezké, že se ve Vaší straně hledáte a vedete diskusi, ale abych Vás třeba mohl volit, to potřebuji alespoň základní šanci vědět, jestli ta zvolená strana bude podle Dolejše anebo podle té dámy, co ví, že nebyly žádné oběti stalinismu ( omlouvám se, ale jméno paní poslankyně jsem vytěsnil, to ten Freud).

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ještě M. Profantovi Pondělí, 29.Října 2012, 16:23:26

poněkud zevšeobecňujete a stravíte se do role soudce - kolegyně Rujbrová určitě není sama. Stejně jako já byla ve funkci místopředsedkyně strany a krajského lídra v parlamentních volbcá ? To je málo reprezentativní pro KSČM ?
Všechny ty úlety o kterých píšete jdou za rámec programu (v čem má být socialismus poučený jsem i na těchto stránkách rozebíral mnohokrát a struktura oné distance je také všeobecně známá) - troufnu si říci že programový úlet se dá najít v naprosto každé straně. Co je podstatné, že se nestávají pro stranu směrnicí.

Martin Profant - Praha 7

Ale jistě Pondělí, 29.Října 2012, 17:29:49

Ovšemže se stavím do role soudce. Protože jako volič musím ty strany volit. A nejde o to, jakou funkcí Vás nebo ZR ozdobí, ale jak pak poslanci hlasují.

Petrasek Milan - penzista

Volit KSČM z chladného rozumu by mohlo vycházet Pondělí, 29.Října 2012, 19:13:49

z možnosti opřít se o nabídku perspektivy - která chápe komunistickou utopii nikoliv jako historicky konečný řád/stav po porážce kapitalismu, ale jako korektiv tržního hospodářství.
Ale to politicky zastřešit je i pro pana Dolejše setsakra svízelný úkol, protože tahle parketa jej již obsazena.
Pan Heller a jeho romantické řešení nešvarů kapitalismu družstevničením je na tom o fous lépe.
Volit KSČM z romantického rozumu je tedy možné ............... ..... pomyslel jsem si.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

svízelné, ne nemožné Úterý, 30.Října 2012, 07:27:56

nevím na které hlasování narážíte, ale např. u antidiskriminační legislativy či u registrovaného patnerství se sice hlasování jednotlivých poslanců lišilo, ale ti co byli pro určitě nebyli nějakým ornamentem.
Jinak samozřejmě že u zrodu KS (nejenom hnutí, to je starší) nestál jen bolševická revoluce v Rusku, ale také akcent na onen romantický mesianismus - strategii konečného cíle ospraveldňující vše.
Absudně pak docházelo k tomu, že se vítalo zhoršování sociálně ekonomického stavu společnosti jako signály naplnění předpovědí. a potvrzení role vyvolené avandgardy což vyvrcholilo monopolem státo strsny..
Na rozdíl od socdem, která měla opačný problém - politika všedního dne uvizla ve snaze reformovat podstatu systému - monopolizančí tendenci kapitálového vztahu (ta je samozřejmě takto obtížně korigovatelná.)
Takže posun musí být zejm. v tom, že sociální stát není vítězství nad kapitálem, ale nezbytný krok a demokratickou kombinaci evoluce a revoluce řešit sociální spravedlnost s pomocí emancipace v sociálně ekonomických práv, včetně socializace vlastnictví.
Takle nějak zhruba a vezkratce lze vnímat posun myšlení komunistů a to ve vztahu k tradičního myšlení sociálních demokratů.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Největší zločin komunistů Úterý, 30.Října 2012, 20:58:25

Mizerně přednášeli marxismus. Proto ho dneska musíme studovat v praxi.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

pro H.M. Úterý, 30.Října 2012, 21:12:12

http://www.marxists.org/cestina/marx-engels/index.htm
http://www.marxists.org/deutsch/index.htm

Máte recht. Ačkoli na FFUK (a asi i jinde) bývali v 60. letech skoro stejně dobří znalci marxismu jako mezi jesuity.
(Ale ti už neučili Dolejše.)

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

autentický či tvořivý marxismus ? Středa, 31.Října 2012, 16:50:25

pane Kopecký, netvrdím že nejste kovanější marxista, ale zluste to alespoň zargumentovat. Ona je ta množína dnešních marxistů docela slušně rozbíhavá...

PS. neřkuli postmarxismus, ale nechci to komplikovat moc

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Jiřímu Dolejšovi Středa, 31.Října 2012, 19:32:34

KOVANÝ

Netušil jsem, že se dneska výraz "kovaný" ještě používá.
Nevím, nejspíš ale fakt nebudu to, čemu se obvykle říkávalo kovaný marxista. Při zpětném ohlédnutí bych namísto o „kovaných marxistech“ mluvil spíš o marxistech měšťáckých, o „marxistickém“ biedermeieru, „marxismu“ partajní nomenklatury. Znáte to – takové to „všechno pěkně na svém místě“; jak to hezky napsal Karl Kraus:
Měšťák nestrpí v domácnosti nic nesrozumitelného. ("Der Bürger duldet nichts Unverständliches im Haus.")

AUTENTICKÝ

1) Pokud slovem autentický míníte zhruba ortodoxní, pak se něco takového sice i dnes hojně vyskytuje, ale spíš marginálně a rozptýleně (např. v Německu je mnoho takových kroužků).
2) Pokud tím myslíte historicky doložený (tj. „co opravdu řekli“ Marx, Engels, Lenin a další), tak to je spíš záležitostí akademickou. – A tady se Honza Macháček se, nevím zda záměrně nebo bezděčně, dotkl svým výrokem, že marxismus „dneska musíme studovat v praxi“ něčeho naprosto zásadního.

Chtěl jsem vlastně tím svým „už neučili“ vyjádřit dojem, který mám, a sice, že se v KSČM marxistické myšlení jaksi nepěstuje. Což je mi divné, protože KSČM nepřijala žádný Godesbergský program jako kdysi SPD. – Pakliže jsem tento pocit vyjádřil v podobě „osobního výpadu“ vůči Vám, neznamená to, že by mi šlo o to, tlačit Vás mocímermo někam do kouta. – Nicméně otázky Martina Profanta zůstávají zatím nezodpovězeny! … A bylo by škoda, kdyby to tak zůstalo.

Nepěstuje. – Ransdorfa nepočítám, ten má v EP plnou hlavu těch Pakistánů a Kazachstánů ... takže na to asi nemá moc času. – a Josef Heller, který tu diskutoval, je zase – alespoň pro můj vkus – a) příliš rozvláčný, a zároveň b) příliš defensivní, a tudíž málo "tvořivý", jak tomu správně říkáte.

ZARGUMENTOVAT

Nerozumím možná docela tomu, co myslíte tím, že mám "zargumentovat". Ale budu o tom přemýšlet a snad to zkusím.

***

-- Ta „rozbíhavost“ – to se určitě shodneme – k otevřenému myšlení prostě patří.
-- Proč se KSČM nepostará o větší publicitu např. lidí jako Jan Keller, který nota bene často vystupuje na „její půdě“ (v Horní Suché)?
-- Kam se poděli všichni ti školitelé – když to všechny otravovalo, školili, a teď, kdy o to lidi (nejen Honza Macháček) mají zájem, neškolí.
-- Což mi připomnělo bizarní historku s tím, jak nedávno předhazovali jednomu z ředitelů ÚSTR-u, že navštěvoval VUML! Jako by nepochopili, že to pro ředitele takového panoptika je ta optimální a zcela dostačující kvalifikace!

Zdravím
JK

Martin Profant - Praha 7

Ad autentický marxismus Středa, 31.Října 2012, 20:27:22

Autentický marxismus býval rubovou stranou vynucené ortodoxie.
Na přelomu dvacátých a třicátých let objevili Lukács a Rjasanov mladého Marxe, tedy Marxe ekonomicko-filosofických rukopisů. "Autentického Marxe" prot zvěcnělému ideologickému Marxovy Druhé internacionály -- shodou jistě nezaviněných náhod se ten zvěcnělý ideologický Marx podobal spíše stalinistickému Marxovi marxismu-leninismu, ale kdo by o tom tehdy v SSSR mluvil. Později Rjasanov "objevil" také Marxe 18.Brumairu a Tajné diplomacie 18.století,dokonce i oorientální despocii psal,ale to už neprošlo a milého Rjasanova poslali v silku a později zastřelili (po řádném, čtvrthodinovém soudu).
Ale nápad se ujal a autentický marxismus se objevoval stále znova. U nás k nejznámějším plodům patří ovšem Dialektika konkrétního a Marxismus a duchovní skutečnost, ale takový Člověk a praxe v německé filosofii rozhodně také stojí za čtení.
Po pádu komunistických režimů pozbyl výraz "autentický marxismus" na pikantnosti a přitažlivosti, protože už se nemusí předstírat, že když si přečtu autora z devatenáctého století inspirovaně, tak jsem odhalil autentickou výpověď neomylné autority.

A opravdu jsem nepochopil, co se Jiřího Dolejše dotklo na tom, že ho asi neučili znalci marxismu, kteří působili v šedesátých letech na FFUK -- to by ani nebylo dost dobře možné.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Čtvrtek, 1.Listopadu 2012, 11:21:1


vida ...
... na marxists.org. cestina už jsou všechny díloy Kapitálu nejen ten první - už chybí jen text Teorií o nadhodnotě (4. díl Kapitálu vydaný v sovětské nekautskiánské verzi) a Grundrisse (ten je ale myslím na vesajtu Strany demokratického socialismu, ale jen jeden díl) ...

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Čtvrtek, 1.Listopadu 2012, 11:31:17


... ďábel je skryt v detailu, se říká ...

Proto bych se p. Profanta zeptal, co je podle něho ono od státního "byrokratického" odlišné společenské vlastnictví?

Snad ne samosprávné - to je prostě specifická forma soukromého vlastnictví (například nevlastník, ale člen bytového družstva a nájemce přiděleného bytu má také nájemní vztah a smlouvu s pronajímatelem - ale sám je dílčí součástí sdruženého pronajímatele složeného z družstevních nájemců ...)

Společenské vlastnictví je fantóm - všechna vlastnictví jsou společenská ... pochopitelně existují vlastnické formy, kde je vlastníkem veřejnoprávní korporace.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

potíže s marxismem Čtvrtek, 1.Listopadu 2012, 11:51:15

také bych autentický (hodnověrný) chápal jako opozitum vůči ortodoxní (pravověrný). Pravověří vede k dogmatizaci, hodnověrné musí být otevřené novým zkušenostem..
Je tam ovšem i význam slova autentický jako původní, (marxismus otců zakladatelů), na rozdíl od jeho dalších vývojových forem.
To že i sám Marx se vyvíjel je přirozené - dobrá zábava marxologů je stavět mladého a starého Marxe proti sobě, hledat i rozpory mezi I. a III. dílem kapitálu atp.
Já osobně jsem pro tvořívý přístup - jak popsal M.P. když čtu knihu měl bych pochopil argumentaci a logiku a je na mně s čím se stotožním a kde jdu dál. Proto mi nečiní problém čerpat z klasika ale i jít za něj.
Ano. K otevřenému myšlení patří rozbíhavost, to jistě - ale jak poznání zraje tak lze poznatky i syntetizovat. Takže kromě divergence je tu i skládání nového obrazu. A to v jakém jsme stadiu má vliv i na podobu celého hnutí - viz debaty co je to vlastně ten komunista 21. století ?
Někteří chápají jen tu povrchní rpaktickou stranu věci - viz např.:
http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/komunisty-nepoji-komunismus
Jde o to zda vzniká syntéza nějaké inovované strategické vize. A pokud se zbavíme mesiášských komplexů (někteří myslí že mají patent na pravdu i na Marxe), tak možná uvidíme, že prostě ještě jsme více ve stadiu divergence než syntézy. Prostě úkol do budoucna
P.S. pro pana Tejkla - o to nejde, jen nemám tak intenzivní potřebu mít nějakého guru, raději mám samostané myšlení a a v tom mi nebrání fakt že něhem nomalizace moc marxismus nevzkvétal. Ono stačí umět číst a přemýšlet

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

iprava Čtvrtek, 1.Listopadu 2012, 11:55:53

jejda - to post scriptum bylo také pro Martina P. - přehlédnutí. Opravdu nejde o to být dotčen ale chtěl jsme od pana Kpeckého to zargumetovat pokud je vliv kantorů tak zásadní. Já měl tendeci spíš kantorům motat hlavu.

Petrasek Milan - penzista

Potíže s hodnověrným komunismem Pátek, 2.Listopadu 2012, 14:57:9

nejsou následky rozbíhavého, ale postmoderního myšlení. KSČM nabízí prostor k seberalizaci jak bezmezeně intolerantním kozervativním, tak bezmezně otevřeným inovativním povahám, a tím i takovou rozbředlost ideologických pozic, která znemožňuje stanovení polohy KSČM v přízemním letu českou demokracií.
Takže úvahy o KSČM jako mazaném politickém spolku, který tyje z politického šlamaslu jsou plausibilní.
Lákavé zadání pana Dolejše .....demokratickou kombinací evoluce a revoluce řešit sociální spravedlnost s pomocí emancipace sociálně ekonomických práv, včetně socializace vlastnictví.......by byla fajnová nabídka, kdyby za tím důvěryhodně stála kompaktní partaj .......pomyslel jsem si.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

...a na tom kompaktu postavíš hrad ? Pátek, 2.Listopadu 2012, 15:26:50

pane Petrasek, k tomu prvnímu - v podstatě souhlas, vedle oddogmatizovaného diskursu (konečně) tu nepochybně působí i postmoderní tradice. Jen dodám že za příchod postomoderny si může ustrnulá moderna sama a že nevnímám postmodernu jen jako relativizující agnosticismus ale také jako kladoucí potřebné nové otázky.
K tomu druhému - že je to s hodnověrným ukotvením "nového komunismu" těžké. No samozřejmě - ovšem bez toho hledání a ověřování to asi nejde. Jinak skončíme v guláši fanatického mesianismu a populistického konjunkturalismu. Nehledejme pevnou skálu, tu musíme teprve vytvořit ale snad nemáme úplně prázdné ruce.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Tejklovi Pátek, 2.Listopadu 2012, 16:13:24

To jste mě překvapil, s tím vlastnictvím. To mě nenapadlo. Pokud je samosprávné vlastnictví pouze určitou formou soukromého vlastnictví, jak tvrdíte, a pokud i každé soukromé vlastnictví je vlastnictvím společenským, pak by musel být stát oprávněn rozhodovat i o tom soukromém vlastnictví, tedy musel by mít právo ho vlastníkovi kdykoliv odebrat.
Potom tedy celý problém netkví ve formě vlastnictví, ale v odlišném postavení vlastníků, zaměstnavatelů, manažerů a zaměstnanců ve firmách. Dokud bude ve společnosti možné mít nějaké příjmy pouze z vlastnictví (a ne z konkrétní práce) a dokud budou o firemním zisku, případně i o jiných záležitostech, rozhodovat pouze vlastníci či manažeři (a zaměstnanci ne), patrně to nebude lepší.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 2.Listopadu 2012, 18:04:59

A potom je ještě jeden problém: komu vlastně stát slouží?

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Evě Hájkové Pátek, 2.Listopadu 2012, 18:51:10

Komu vlastně stát slouží?

V Leninově „Státu a revoluci“( http://www.marxists.org/cestina/lenin/1917/statar/ch1.htm) se lze dočíst, že:
„Stát je produktem a výrazem nesmiřitelnosti třídních rozporů. Stát vzniká tam, tehdy a potud, kde, kdy a pokud nemohou být třídní rozpory objektivně smířeny. A naopak: existence státu dokazuje, že třídní rozpory jsou nesmiřitelné.“
(U mnoha lidí takový citát může vyvolat bouřlivé psychosomatické reakce, ale s tím se nejspíš nedá nic dělat.)

Další tipy:
1) Jan KADUBEC „Právo a spravedlnost – co to vůbec je?“ (http://www.outsidermedia.cz/Article.aspx?id=8778).
Článek je zajímavý právě tím, že NENÍ právnickým nebo filosofickým rozborem.
2) Zdeněk MLYNÁŘ, Stát a revoluce (1964) - Jak to viděl znalec práva i filosofie v době, kdy so tomu ještě nezačalo říkat reálný socialismus.
3) František ŠAMALÍK, Ústava sevřená v protikladech restaurace (2009) - V tuto chvíli asi vůbec nejlepší čtení , protože analyzuje dnešní stav. -- (K dostání v Masarykově akademii, nebo za pouhých 61,- Kč zde: http://knihy.abz.cz/prodej/ustava-sevrena-v-protikladech-restaurace)

Martin Profant - Praha 7

Miroslavu Tejklovi -- o vlastnictví Pátek, 2.Listopadu 2012, 20:12:13

Vlastně už za mě odpověděla Eva Hájková, ale abych Vám nezůstal dlužen odpověď:

Aby mohlo být vlastnictví, musí být společnost, která toto vlastnictví uznává a garantuje -- ostatně bez společnosti a dělby práce by ani vlastnictví nemělo význam.
To ovšem neznamená, že soukromé vlastnictví je zespolečenštělé čili společenské. Vyspělá buržoasní společnost naopak zajišťuje plné vyjádření nespolečenskosti tohoto vlastnictví.
Zespolečenštění vlastnictví předpokládá
a) rozvinutou demokracii na všech úrovních jako zkušenost, která kvalifikuje lidi, aby se podíleli na samosprávném řízení určité jednotky,ve které působí -- kdysi byla modelová továrna, dnes by asi dominovaly kooperující sítě -- už dnes máme spoustu konkrétních zkušenosti, ovšem převažují zatím sítě vytvářené kvalifikovanou prací. Otevřené vývojářské kolektivy v software, společnosti architektů či právníků atd. Také vysoké školy, které poukazují na fakt, že v řadě oblastí by mělo jít o samosprávné společenství producentů a konzumentů.
V režimu, ve kterém se považuje za dominantní soukromé vlastnictví nefungují ovšem tyto kooperativní jednotky vždy dobře, to proto, že
b) potřebujeme, aby samosprávy řečených jednotek byly těmi, kdo užití vlastnictví v daných jednotkách spravují, nikoliv vlastní ve smyslu římského práva -- tedy zákonné omezení a kontrola vlastnických funkcí jako je zcizení majetku či jeho zničení z úrovně demokraticky volené reprezentace (obecní, krajské, státní podle vhodnosti);
c) odstranění tržních funkcí u obecního a komunálního majetku tam, kde to nenarušuje funkce trhu -- např. sítě MHD, kde prodej lístků nijak neoptimalizuje počet cestujících, nelze podle něj ani optimalizovat tratě opod.,jen vytváří korupční příležitost;
d) minimalizace mimoekonomických požitků plynoucích z funkce v ekonomickém rozhodování -- např. v reálném přístupu ke kvalitní lékařské péči či ke vzdělání dětí.

Samozřejmě, ten výčet by mohl být hodně a hodně dlouhý, jde mi jen o příklady, které ukazují,že zespolečenštění vlastnictví není zase tak nepředstavitelné. A ovšem jsem si jist, že k němu bude docházet úplně jinak. A snad je z toho zřejmé, že i to bytové družstvo je specifickou formou společnosti podílníků na soukromém majetku jen tehdy, pokud je vtlačeno do rámce ostře preferovaných soukromě-vlastnických vztahů.

Petrasek Milan - penzista

Pane Dolejši, Neděle, 4.Listopadu 2012, 22:04:5

já považuji třeba domněnku,........ marxismus nicméně stále prokazuje svou analytickou a praktickou hodnotu pro ty, kdož usilují o společenskou přeměnu. O to zastávat se participační demokracie a uskutečňování politiky „inovačního státu“ , tedy i o strategii umožňující vítězství socialismu 21. století............
nepovažuji jen za úkaz petrifikace mysli a komponent guláše.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

zdroje a komponenty přeměny Pondělí, 5.Listopadu 2012, 07:51:5

aby bylo správně rozumněno : moje gulášová výhrada směřovala k mesianismu či k populismu - to že se v knihách klasika dá pořád najít spousta rozumného snad tady nikdo nerozporoval.
Ovšem ukotvení onoho nového posunu oproti zkušenosti XX. století opravdu potřebuje novou synstézu nových inspirací (ekonomická demokracie či k inovacím motivující a ne jen pečovatelský stát mezi ty zdroje jistě patří)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.