Psal jsem o povaze a nadějích ODS před jejím kongresem, teď cítím povinnost alespoň nastínit, k čemu, podle mého, na jejím kongresu v Olomouci došlo.

Předsedou se podle předpokladů stal bývalý ministr školství, politolog a vysokoškolský pedagog Petr Fiala. Vzdělanec, který si nemusel klestit cestu ke stranické moci ideologickými frázemi ani taktikami „kdy a proč s kým proti komu“. Není spjat s žádnými stranickými skandály ani svázán s vlivnými kmotry.

Ve straně patrně nemá žádné přátele a kamarády, s nimiž by ho pojila společná soudružská (v dobrém slova smyslu) historie strany a prožitky dobrého i zlého, z nichž pramení důvěra. Upřímně řečeno, Petr Fiala v té straně kromě idey liberálního konzervativizmu (a to kdoví jestli) nemá co pohledávat.

Avšak podlehl výzvě (tomu rozumím), zlákal ho nelehký úkol a odpovědnost, jejíž dosah si člověk jeho založení dobře uvědomuje, není žádný dobrodruh. Jako by se ocitl na palubě lodi, z níž v obavách ze ztroskotání unikl kapitán, a on se odvážně ujal kormidla, protože ví, kam by měla loď plout, ale neví jak ji ovládat. Ví, že se musí chovat jako kapitán, musí velet.

Asi proto se Petr Fiala stává víc vůdcem než předsedou pod dojmem, že to se od něj očekává — aby navázal na mistra Klause. Ve svém projevu několikrát opakuje spojení „ODS jakou vám nabízím“ vyzývající sílu, protože těmi slovy potřebuje zejména sám sebe ujistit či ošálit, že to nebude takový debakl.

Jedině tak si vysvětluji jeho prohlášení jako střižená podle vzoru starých stranických funkcionářů: „Nebudeme stranou minulosti, budeme odpovídat na nové výzvy a budeme zárukou prosperity naší země“ — v pevném spojenectví se Sovětským svazem, chtělo by se dodat. „ODS bude jednou z nejvýznamnějších politických sil v zemi“ — spolu s rolníky a pracující inteligencí. A už je soudnému člověku Petra Fialy líto.

Zvláště když jeho prvním místopředsedou se stal Jan Zahradil, jenž 294 hlasy proti 193 hlasům porazil Jiřího Pospíšila, kterého veřejnost považuje za důvěryhodnou, ba progresivní osobnost.

Z toho je jasné, kam sama ODS, nehledě na vůli nového předsedy, chce směřovat: Jan Zahradil, protřelý koryfej euroskepticismu, nyní čerstvě pověřený stranou, aby Fialu dozoroval, k čemuž se diplomaticky zaokrouhlenými slovy dokonce sám hlásí. (Pamatuje si někdo, kdy Jan Zahradil naposledy řekl něco zajímavého?) 

Být Fialou, byl by člověk zděšen, proč ODS vymazala ze svého vedení Miroslavu Němcovou, jedinou ženu, která patrně doplatila na svou odpovědnost a odvahu stoupnout si před kameru i ve chvílích, kdy jiní chlapáci ODS před novináři raději prchali. Získala si náš respekt a uznání — a žádná silná slova.

ODS ji tedy neomylně odstranila jak po „poučení z krizového vývoje“ KSČ Josefa Smrkovského. A nebo ODS už takto „odpovídá na nové výzvy“ — že totálně pomíjí ženy? Ty snad nejsou „zárukou prosperity naší země“? (Ostatně pro mě „prosperita“ je po letech čímsi značně podezřelým — to sou ty velký černý bouráky, nebo co? — Děkujeme, nechceme.)

Člověku by se chtělo říci — chudák Petr Fiala, ale třebas dobře mu tak, vždyť jsme možná smutnými svědky proměny intelektuála, jenž pod záminkou spásy a pomoci zubožené straně se samolibě dere k moci. Jako prapor cáry hadrů. Pak dopadne jak jiný Topolánek, a člověk ještě dodatečně lidsky ocení Petra Nečase, který nezoufal a svou lásku vzal za ruku a byla mu víc než ta moc. (Kéž jsou spolu šťastni.)

Petr Fiala se zřejmě rozhodl, že ODS nebude zachraňovat, to by více kladl otázky a hledal odpovědi a navrhoval konkrétní řešení, ale bude v ní hrát roli vůdce, jenž si docela vystačí s hesly a militarizujícími tezemi pro zakomplexované souvěrce. Čím silnější slova, tím větší potlesk. Kéž bych se mýlil.

ODS nezatracuji, přestože mě nyní na naší místní úrovni pokládá za „nezávislé“ zlo, které se na její kandidátce hřálo jako had na prsou důvěřivé strany. Přičemž podle mého pracuji neustále pro její dobro a na místní úrovni uskutečňuji politiku, kterou by tato strana měla dělat — občanskou a demokratickou, vycházející z potřeb a problémů společnosti, pastva je to ale pro psa, uznávám.

ODS sama se svou pseudokonzervativní dikcí, komickým posttotalitním vzýváním síly, se vytěsňuje na okraj společnosti a působí jako jakýsi jakešovsko-thatcherovský revival, folklórní sdružení politických vůdců a hudců. Tímhle způsobem se ovšem současná politika dělat nedá, ale na to si ODS musí přijít sama. V tom by jí Petr Fiala snad přec jen mohl pomoci.