Znovuzdivočení pozornosti. Jak se osvobodit od závislosti na nekonečné zábavě

Chris Sakellaridis

Růst globálního zábavního průmyslu poškodil jak blahobyt jednotlivců, tak zdraví planety. Je závislost na okamžitém uspokojení z online zábavy nevyhnutelná, nebo můžeme upřednostnit hlubší prožívání přirozeného času a tělesných zkušeností?

Očekáváme a toužíme po stále větší porci zábavy, stejně jako po cestování a turistice. Vytváření umělých spotřebitelských tužeb je všudypřítomným společenským rysem a odvětví související se zábavou a pobavením v něm hrají významnou kulturní roli. Foto Don Hainzl, Pexels

Herní a hračkářský průmysl od pandemie setrvale roste. První v tomto roce očekává tržby ve výši 416,2 miliardy eur, druhý 118 miliard eur, což představuje roční nárůst o osm procent, respektive 2,5 procenta.

Nejsou to jediná odvětví, která zaznamenala výrazný růst: celosvětový průmysl kasin, sportovních sázek a hazardních her dosáhl v roce 2023 hodnoty 472 miliard eur, a to zejména v důsledku rostoucí obliby online hazardních her. Také příjmy globálního zábavního a mediálního průmyslu, který zahrnuje všechny typy televizního a rozhlasového vysílání a vydavatelskou činnost, i přes nedávné zpomalení nadále dosahují bilionů dolarů. Růst příjmů je obecným trendem, který lze pozorovat na všech kontinentech.

Částečně k tomuto trendu vedla — jak u dospělých, tak u dětí — potřeba rozptýlení a aktivity během lockdownů. Online a digitální hry, stejně jako různé formy médií nebo sázení, nahradily přímější a tělesnější formy socializace.

Důsledky této změny jsou dvojího druhu: na jedné straně umožňuje online a digitální transformace globalizovanější způsob vytváření společenství a podporuje kulturní výměnu. Na druhé straně sebou nese zvýšené riziko izolace, nadměrného trávení času u obrazovky a trvalých kognitivních změn — zejména u mladých lidí.

Třetím aspektem je dopad takovéto digitální transformace na životní prostředí — vyžaduje totiž velké množství přírodních zdrojů. Četné jsou i potenciální politické a sociální důsledky celospolečenské závislosti na obrazovkách a neustálém rozptýlení.

Nebezpečná zábava

Ekologické náklady a vykořisťovatelské praktiky hračkářského průmyslu jsou dnes všeobecně známé. Investigace v čínských továrnách na hračky odhalily realitu nízkých mezd, přepracování a sexuálního obtěžování. Ve městě I-wu, kde se vyrábí více než polovina všech vánočních ozdob a doplňků na světě, jsou dělníci běžně vystaveni toxickým chemikáliím včetně olovnatých barev.

Portréty dělníků, které v čínských továrnách na hračky pořídil v roce 2004 německý fotograf Michael Wolf, jsou znepokojivou vizuální ilustrací tamějšího každodenního života. Mnozí z dělníků byli přistěhovalci z venkova, kteří trávili celé dny tím, že na panenkách kroutili nohy, ruce a hlavy s jemnými tvářičkami, mrkajícími řasami a dětskými poloúsměvy.

Součástí projektu nazvaného „Skutečný příběh hraček“ byla také celosvětová série výstav, na nichž se vystavovaly plastiky slepené Wolfem a jeho kolegy z tisíců plastových hraček zakoupených v USA spolu se snímky z továren. Podle organizace China Labor Watch se mnozí z dělníků v hračkářském průmyslu s otřesnými pracovními podmínkami potýkají dodnes.

Světoví výrobci hraček, jako je americký výrobce panenek Barbie Mattel a německý Ravensburger, začali uvedené problémy zohledňovat, k čemuž přispěly i protesty veřejnosti, které investigace vyvolaly. Výrobci se snaží snížit svou závislost na Číně tím, že přesouvají výrobu do zemí, jako jsou Indie, Mexiko, Vietnam a Malajsie.

Přesuny se však podle všeho zakládají spíše na ekonomických než morálních ohledech: v Číně prudce roste cena pracovní síly. A samozřejmě neexistuje žádná záruka, že pracovní podmínky v jiných zemích jsou lepší.

Evropská unie mezitím podnikla kroky k větší bezpečnosti hraček. Zakázala používání škodlivých chemických látek v hračkách prodávaných v rámci celé Unie. Podobná regulace existuje také ve Velké Británii a dalších zemích mimo Evropskou unii, včetně USA a Kanady. Předpisy se však ne vždy dodržují a evropský trh tak stále zaplavují nekvalitní hračky vyrobené za hranicemi Evropu.

V roce 2023 úřady různých členských zemí, zapojené do projektu pod společným vedením Evropské agentury pro chemické látky, zjistily, že ze zhruba 2400 analyzovaných spotřebitelských výrobků jsou hračky z hlediska nesouladu s právními předpisy Evropské unie hned na druhém místě. Horší je jen elektronika.

×
Diskuse
JP
July 14, 2024 v 12.56

Ano, autor článku má v zásadě pravdu, především co se týče diagnózy patologického stavu. Ale co se týče řešení problému, tady opět nepředkládá nic více nežli jakýsi "soubor opatření". (Pro připomenutí: takovýmto "souborem opatření" se reálsocialistický režim svého času pokusil především v ekonomické oblasti odstranit deformace, které ovšem neustále znovu produkoval celý špatně nastavený systém centrálně plánované ekonomiky.)

A naprosto stejný rozpor existuje i zde. Sám autor článku konstatuje že současná společnost je individualistická, kde každý člověk je principiálně utažen jenom sám do sebe, do svého vlastního světa. Tento svět hypertrofovaného individualismu je ale sám o sobě prázdný, právě proto že je vytržen z celého komplexu společenského, kulturního, duchovního bytí a žití, které by mohly společnost stmelovat, dodávat jí nějaký společně sdílený obsah a smysl.

Tento prázdný svět vlastního já se tedy zaplňuje - povětšině plytkými - zábavičkami všeho druhu; ale tento stav nebude možno odstranit, dokud se nezmění celé společenské paradigma onoho extrémního individualismu. A ono se nezmění samo od sebe, ani na základě pouhých morálních apelů. Nezmění se, nemůže se změnit už proto, že vyplývá ze samotné podstaty vládnoucího společensko-ekonomického zřízení, totiž kapitalismu. Kapitalismus je ze své nejvlastnější podstaty individualistický, neustále produkuje individualistickou mentalitu, neboť je založen na soukromém vlastnictví. Soukromém, privátním - tedy vylučujícím všechny ostatní z mé výsostné sféry.

Pokud by se tedy měl skutečně odstranit vylíčený syndrom, pak by se muselo změnit celé společenské paradigma - a podmínkou respektive předpokladem změny společenského paradigmatu by musely být zásadní změny v oblasti "materiální základny" společnosti, tedy samotného kapitalismu.