↗

Přestože se podmínky od zhroucení Rana Plaza zlepšily, situace přesto zůstává tristní. Částečně může pomoci evropská směrnice, která má zajistit uznání právní odpovědnosti firem za porušování lidských a pracovních práv v jejich dodavatelských řetězcích. 24. dubna, v den výročí pádu Rana Plaza, o ní hlasuje Evropský parlament. Foto Munir Uz Zaman, AFP

Před jedenácti lety se na předměstí bangladéšské metropole Dháka zřítila budova Rana Plaza. Zemřelo 1 134 lidí a další tisíce byly zraněny. Za tragédii nesou ve velké míře odpovědnost módní značky, které ignorují podmínky v textilních továrnách, kde pro ně mizerně placené dělnice a dělníci šijí oblečení na export. Oděvní firmy udržují dělníky a dělnice v chudobě a zároveň kladou překážky pro jejich kolektivní organizování. Přestože se podmínky od zhroucení Rana Plaza zlepšily, situace přesto zůstává tristní.

24. duben 2013

Když se Akhtar probrala z mdlob, zjistila, že je zaklíněná mezi dvěma mrtvými těly. „Ležela jsem tam celých pět hodin neschopná pohybu. Bylo to jako noční můra, ze které jsem se nemohla probudit. Bylo tam tolik prachu a tolik mrtvých těl,“ vzpomíná na 24. duben 2013, kdy se zhroutila budova Rana Plaza.

Akhtar našli záchranáři a převezli do nemocnice. Tam se dozvěděla, že rozsah jejích zranění jí už neumožní pracovat. To ovšem nebyla největší rána. Tělo jejího manžela Sufyana se našlo o týden později. „Vzpomínám si, jak jsem hleděla na jeho rozdrcené tělo a musela myslet na to, jak jsme my pracující v oděvním průmyslu jenom na jedno použití.“

Zatímco záchranáři vyprošťovali mrtvé a zraněné, vyjasňovaly se tristní okolnosti tragédie. Ukázalo se, že trhliny se v budově objevily již dva dny před jejím pádem a lidé do některých provozů už nenastoupili. Vyšlo najevo, že se v komplexu vyrábělo zboží pro módní značky, které všichni známe.

A ozvali se přeživší, že v den zhroucení budovy do ní nechtěli vejít, ovšem pod pohrůžkou ztráty výdělku nebo práce nakonec do ustoupili. 1 138 lidí nemuselo zemřít a tisíce lidí by se nezranily, kdyby vlastníci, manažeři a státní úředníci dělníkům a dělnicím naslouchali.

Zřícení Rana Plaza otřáslo světem oděvního průmyslu a přimělo k reakci oděvní značky i vlády, které celou dekádu před neštěstím odporovaly volání odborů a pracujících po zvýšení bezpečnosti na pracovištích.