Pracovní podmínky jako v Bangladéši? Blíž než si myslíme
Zuzana VlasatáPracovní podmínky v zemích globálního jihu bývají často terčem kritiky rozvojových organizací. Nový výzkum organizace NaZemi se nyní zaměřil na podmínky v českých textilek. Obstály?
Anglické slovo sweatshop označuje podnik s vysokým tempem práce, ale nízkou mzdou, jinak řečeno instituci, která vykořisťuje své zaměstnance. Nejčastěji toto označení používáme pro výrobny textilu či obuvi ve třetím světě. Mnohokrát jsme četli či slyšeli o sweatshopech v Bangladéši, Kambodži, Indii, Číně, Vietnamu, na Taiwanu a podobně: v zemích, jejichž jména známe z visaček svého oblečení. Tušíme něco o tamních prachbídných pracovních podmínkách, mrzké mzdě, nulových zaměstnaneckých právech, dětské práci ba i o sexuálním zneužívání dělnic. A obvykle se na to snažíme nemyslet.
„To pracoviště je hodně hlučné a je tam spousta prachu. Látky se impregnují, a to je na dýchání škodlivé. V létě je tam vedro, hlavně u žehlicích stolů. Máme strach z rakoviny, ty výpary jsou jedovaté, třeba když se nažehlují plastové nápisy. Slyšely jsme o nějakých případech rakoviny, ale to nemáme šanci ovlivnit, tady se chodí k doktorovi na celkovou prohlídku jednou za rok a je to povrchní, tam se nic včas neodhalí.“ Tak by mohl znít typický citát dělnice odněkud z jihovýchodní Asie. Jenomže není odtud. Lidé ve sweatshopech svého druhu pracují i v České republice.
Oblečení se štítkem „Vyrobeno v ČR“ je dnes něco velmi vzácného. Dříve jeden ze základů českého zpracovatelského průmyslu ztratil za posledních pětadvacet let polovinu své produkční kapacity a zhruba sto tisíc pracovních míst. Poslední velká tuzemská textilka — OP Prostějov — zaměstnávala ještě kolem roku 2000 pět tisíc lidí. V roce 2010 zkrachovala, jsouc vytunelována Brněnskou konkurzní mafií, jejíž členové nikdy nebyli potrestáni.
Podle čerstvé zprávy rozvojové organizace NaZemi o stavu pracovních podmínek v českém textilním odvětví u nás bylo v roce 2014 registrováno 383 podniků v textilním, oděvním a kožedělném průmyslu. Jen oděvní průmysl zaměstnává 10 612 lidí. Odhaduje se, že dalších dvacet tisíc lidí pracuje v malých textilních provozech do dvaceti zaměstnanců. Zvláště tyto malé podniky mají být údajně náchylnější k porušování pracovních práv.
Protože vlády zemí EU a USA odmítají přijmout závazná pravidla pro byznys, která by vedla k dodržování lidských práv a základních konvencí Mezinárodní organizace práce.
Bohužel, u nás i mnohé nevládky - hlavně ty velké, také nerady kritizují velké firmy a banky, protože se bojí, že by se odřízly od tučných úplatků zvaných společenská odpovědnost firem.
A tak to zůstává na malých advokačních skupinách a na spotřebitelích - na kom taky jiném...