Na ramínkách v regálech se na sebe obscénně tiskly kalhoty, saka, blůzy a kabáty všech možných barev i střihů. Stoly přetékaly chapadly svetříků, triček a dalších kalhot. Na policích nad regály se o sebe jako opilci opíraly unavené boty a kabelky. Zákaznice s rozšířenými zorničkami se nořily do hlubin textilií.

Učinila jsem několik odhodlaných kroků hlouběji do chrámu rychlé módy. Pak mě ale polilo horko, ucítila jsem tlak na prsou a začala lapat po dechu. Obrátil se mi žaludek. Vysmekla jsem se šále, která se mi už ovinula kolem kotníků, a utíkala jsem ven na ulici. Tak tak, že mě automatické dveře nerozpůlily vedví.

Prodejna Zara, Brno, ulice Česká. Vstoupila jsem proto, že urgentně potřebuji kalhoty. Vystoupila proto, že mě přemohl pocit hnusu nad nepřehlednými kopami neprodejného, nepotřebného, nekvalitního a ošklivého oblečení, které prodejci pod příslibem bezkonkurenčních sezónních slev vytahují patrně již několik let za sebou na světlo světa, aby se ho pokusili zbavit.

Zatímco si rozvinuté země takto užívají „povánoční výprodeje“, Bangladéš, světová dvojka v produkci oděvů, se už druhý týden otřásá protesty dělnic a dělníků textilních továren. Tisíce lidí, kteří šijí pro řetězce jako jsou H&M, Walmart, Primark, Tesco, Aldi a další, vyšly do ulic kvůli nízkým mzdám. Odezvou jim jsou policejní zásahy, vodní děla, slzný plyn a gumové projektily. Jeden člověk již zahynul.