Zákazníci Zary našli v oblečení přišité stížnosti od dělníků

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Desítky vzkazů s nápisy typu „Vyrobil jsem tento kus oblečení pro tebe, ale nedostal jsem za něj zaplaceno“ našli nakupující v minulém týdnu v istanbulské pobočce obchodního řetězce Zara. Jejich pisatelé — tovární šičky a krejčí — tak chtěli upozornit na situaci, do níž se dostali po uzavření istanbulského výrobního podniku Bravo Tekstil, který do obchodů Zary dodával oblečení. Firma dluží více než sto padesáti dělníkům tříměsíční plat a odstupné.

Informaci přinesla jako první tisková agentura Associated Press s odkazem na petici s dvaceti tisíci podpisy, kterou zaměstnanci v reakci na uzavření továrny sepsali. Španělská společnost Inditex, která vlastní Zaru, ohlásila v oficiální reakci na celou událost zřízení podpůrného fondu na vyplacení dělníků.

„Podpůrný fond bude sloužit k zaplacení neuhrazených mezd dělníků, nevyužitých dovolených a odstupného všem, kteří byli postihnutí náhlým uzavřením továrny. Snažíme se najít rychlé řešení výhodné pro všechny strany,“ uvedla Inditex v tiskové zprávě.

Podle pracovníků však firma nabídla finanční vypořádání jen půlce z nich. Mnoho z původních šiček a krejčích má navíc v současnosti problém sehnat práci, jelikož jsou členy odborů a na špatné podmínky v oděvním průmyslu upozorňují dlouhodobě.

Lidskoprávní organizace v minulosti žalovaly právě v koordinaci s textilními odbory Inditex za využívání dětské práce a vykořisťování syrských uprchlíků, z nichž většina měla pouhých patnáct let.

Agenturní komentátoři připomínají i jiné případy, kdy se pracovní podmínky v oděvním průmyslu dostaly na hlavní stránky novin. Nejčastěji je zmiňováno zřícení tovární budovy v bangladéšském Rana Plaza z roku 2013, při kterém zemřelo více než tisíc dělníků.

Sexismus a životní prostředí

Komentátorka Guardianu Daisy Buchananová upozorňuje ve svém článku o tématu, že špatné pracovní podmínky v oděvním průmyslu dopadají více na ženy. Podle statistik totiž tvoří osmdesát procent pracujících v textilních fabrikách právě ženy.

„Upřímně se domnívám, že jedním z důvodů, proč selháváme při řešení sociálních i ekologických dopadů módního průmyslu, je fakt, že na všech úrovních zasahuje více ženy než muže,“ napsala ve svém článku Buchananová.

Oděvní firmy jsou navíc dlouhodobě kritizované za dopady jejich působení na životní prostředí. Kvůli takzvané rychlé módě, kdy nakupující často střídají své oblečení, vzniká podle komentátorů velké množství těžko odbouratelného odpadu.

Jenom za letošní jaro vyhodili například Britové až 235 milionů kusů oblečení na skládku. Plýtvání je pak problémem i u samotných firem. Investigativním novinářům z Dánska se podařilo přímo natočit, jak řetězec H&M spaluje neprodané kusy oblečení ve spalovně Roskilde.

Firma se brání, že oblečení při přepravě poškodila vlhkost, případně obsahovalo velké množství nebezpečných chemikálií. Podle autorů pořadu však podobným způsobem společnost spálí až dvanáct tun oblečení ročně.