Bangladéšská tragédie přinutila korporace k dříve nemyslitelným ústupkům

Aliance občanských iniciativ, spotřebitelských organizací a odborů přiměla korporace vyrábějící oděvy v Bangladéši k dosud nemyslitelným ústupkům. Je to důvod k jásotu?

Peta_mares

Petr Mareš

22.05.2013 15:29

A1

Rozsah tragédie a související zájem médií dokázaly nevídané. Argumenty zastánců důstojné práce uznaly vlády i obchodní společnosti. Foto archiv Scanvine.com

Tragédie v továrním komplexu Rana Plaza v bangladéšském Savaru pravděpodobně s konečnou platností připravila řadu z nás o iluze spojené s rychlou módou a takzvanou odpovědností mezinárodních oděvních značek. Konsekvence samotné nehody a následný překotný vývoj událostí ale paradoxně přinášejí potenciál k zásadním změnám v oblasti zcela nevyhovujících pracovních podmínek zaměstnanců v zemích globálního Jihu.

Zároveň je více než zřejmé, že mezinárodní solidarita, spolupráce a aktivita spotřebitelů mohou stále ještě významně otřást sebevědomím akcionářů, kteří pak nechají vykročit vrcholný management korporací k dříve nemyslitelným cílům. Cena takového posunu ale zůstane bohužel navždy nevyčíslitelná.

Bangladéšská armáda v pondělí 13. května téměř po třech týdnech oficiálně ukončila záchranářské práce na místě zřícené budovy v Savaru. Počet obětí a zraněných dosáhl nebývalých rozměrů. Zemřelo 1127 pracujících, převážně žen.

Kapacita nemocnic i dalších zdravotnických zařízení v okolí je nedostatečná. Většině postižených proto nelze poskytnout adekvátní péči. Více než šest set těžce zraněných již bylo propuštěno, aby uvolnili místo lidem, kteří se nachází v ještě bídnějším stavu.

Většina těch, kteří odcházejí předčasně do svých domovů bez výhledu na následnou léčbu, rehabilitaci, bez potřebných léků, bez peněz na nájem či potraviny, zůstanou stejně tak jako jejich rodiny odkázáni na plánované kompenzace, popřípadě pomoc svých blízkých. Přes čtyři sta bývalých zaměstnanců továren je stále hospitalizováno v kritickém stavu. Situace na místě zůstává nepřehledná.

Přestože zatím nelze přesně vymezit konečný rozsah záporných dopadů jedné z nejtragičtějších nehod v oboru produkce oděvů, lze již nyní po necelém měsíci od zřícení budovy Rana Plaza v některých ohledech paradoxně uvažovat též o kladném vývoji. A to nejen v souvislosti s pracovními podmínkami v továrnách, které v Bangladéši doposud patřily k těm nejhorším na světě.

Skutečnost, že nejdříve musí zbytečně zemřít stovky lidí, aby představitelé oděvního byznysu zasedli ke stolu a začali konečně jednat o smysluplných opatřeních, které by řešily nepříznivou situaci pracujících, je ale zcela absurdní.

Vynucené změny
Bezprostředně po tragédii rozpoutala řada občanských organizací ve spolupráci s mezinárodními odborovými svazy (Clean Clothes Campaign, IndustriALL Global Union, UNI Global Union, International Labor Rights Forum, United Students Against Sweatshops, Maquila Solidarity Network, War on Want, People and Planet, SumOfUs.org, Change.org, Credo Action, Avaaz a Causes) masivní kampaň na podporu práv pracujících a také dostatečné finanční kompenzace pro ty, kteří tragédii přežili, jejich rodiny a pozůstalé.

Svými aktivitami a požadavky se získali slušný mediální zájem, přičemž se znovu začalo hojně diskutovat o závazné dohodě o bezpečnosti, kterou po loňských požárech v továrnách podepsaly pouze dvě společnosti (PHV corp. a Tchibo).

Po prvních společných jednáních v Německu několik dní po nehodě značky pod stupňujícím se tlakem sdělily, že se definitivně vyjádří k podpisu dokumentu Accord on Fire and Building Safety in Bangladesh do 15. května. V pondělí 13. května ohlásily dvě největší evropské oděvní společnosti H&M a Inditex (např. značka Zara), že dohodu podepíší.

Ředitelka sekce udržitelnosti v H&M Helena Helmersson pro média rozhodnutí shrnula následovně: „Takový závazek pro nás znamená možnost ovlivnit řadu dalších záležitostí, které souvisí s tímto případem. Věříme, že se podpisem dohody vytvoří silná koalice, která je potřebná pro efektivní změny.“

Svým výrokem v podstatě vyzvala další významné společnosti, aby jejich krok následovaly. To potvrdil svými slovy i výkonný ředitel organizace Workers Rights Consortium Scott Nova, když sdělil: „Rozhodnutí H&M je naprosto klíčové. Jde o největšího odběratele oděvů z Bangladéše. Teď by věci měly nabrat rychlý spád.“

Po několika málo hodinách se k dohodě přihlásily Primark (jeho vedení se již také oficiálně zavázalo ke kompenzacím), C&A a Tesco. Čtvrtek 14. května přinesl doslova lavinu ochotných dohodu podepsat. Mezi nimi například Marks & Spencer, Beneton, Carrefour, Mango a mnozí další. Dohodu doposud podepsalo jednatřicet oděvních značek operujících na světových trzích.

Vláda Bangladéše, kterou ostře kritizovali v souvislosti s tragédií představitelé Evropské unie, musela také čelit narůstajícímu tlaku. Zřejmě i pod hrozbou sankcí ze strany EU proto oznámila, že zásadně navýší minimální mzdu a zjednoduší možnost zaměstnanců sdružovat se v odborech. Její členové připravují i další podstatné změny zákoníku práce.

Poradce bangladéšské premiérky Gowher Rizvi médiím sdělil, že připravované zákony jsou v souladu s mezinárodními pracovními standardy a očekává se od nich výrazné zlepšení podmínek pro pracující. Zároveň také připustil, že tragédie v Savaru přesunula zájem o pracovní podmínky jaksi do popředí.

Skutečné zlepšení?
Řada zástupců nevládních organizací, odborů i dalších expertů považuje podpis dohody a současný vývoj situace za významný mezník. Dara O'Rourke, profesor environmetální a pracovní politiky na Kalifornské univerzitě v Berkely k záležitosti dodává: „Tohle je první vážný krok, který bangladéšská vláda učinila za posledních deset let. Nejpodstatnější je ale postoj samotných značek a obchodních řetězců, které vyjádřily ochotu zaplatit skutečnou cenu za výrobu oděvů a zajištění bezpečí pro pracující.“

Někteří skeptikové vyjádřili v souvislosti s dohodou a oznámením vlády Bangladéše pochybnosti a vyzývají všechny relevantní aktéry, aby vyčkali s kladným hodnocením až na implementaci nástrojů obsažených v dohodě a jejich reálné dopady. Obavy jsou samozřejmě na místě, protože požáry a další nehody v továrnách usmrtily v Bangladéši jen za poslední dekádu tisíce lidí.

Také občanské organizace i aktivisté již řadu let usilují víceméně neúspěšně o zlepšení pracovních podmínek. Zatímco Bangladéš se za tu dobu stala po Číně druhým největším producentem oděvů, pracovní podmínky se bohužel v podstatě vůbec nezměnily.

Nabízí se tedy otázka, co je tak převratného na samotné dohodě a pozadí jejího prosazení. Dále pak, zda může dohoda přispět ke zlepšení pracovních podmínek obecně i v dalších zemích a stát se tak skutečným zlomem v historii.

Předně je třeba zmínit se o skutečnosti, že dohoda Accord on Fire and Building Safety in Bangladesh zahrnující v současnosti minimálně tisíc továren, je právně závazná smlouva se všemi vyplývajícími důsledky. Případné porušení závazků bude právně vymahatelné nejen v zemi produkce, ale i v zemích, kde sídlí oděvní společnosti.

Na finalizaci se podíleli zástupci odborových svazů, občanských organizací a oděvních společností, což splňuje požadavky vícestranných iniciativ a zároveň nabízí potřebnou nezávislost, transparentnost a nestrannost v souvislosti s implementací i následnými kontrolami.

Nelze ji tedy lehkovážně zaměňovat s dobrovolnými závazky korporací, které jsou předkládány veřejnosti v rámci CSR politiky a které nejsou v žádném případě nijak vymahatelné, pokud dojde k jakýmkoliv pochybením.

Přelomový je taktéž fakt, že se jedná o závazek víceletý (společnosti svým podpisem stvrdily pětiletou spolupráci), který může zajistit dlouhodobější perspektivu a udržitelnost zavedených změn. V minulosti se zatím nepodařilo přimět představitele byznysu k ničemu podobnému.

Z dohody vyplývají i finanční závazky oděvních společností, které budou konkrétně vymezeny na základě množství produkce v zemi. Tyto zdroje budou následně využity na renovace a úpravy továren, aby již nepředstavovaly riziko pro pracující. Přirovnatelná finanční participace v kontextu jakékoliv výroby v zemích globálního Jihu zatím také nemá obdobu.

V neposlední řadě je nutné poukázat na posílení pozice odborů, či přesněji řečeno přímo pracujících. Všichni aktéři, kteří smlouvu podepsali, mají nyní pětačtyřicet dní na ustavení výkonné rady, která bude odpovědná za vytvoření plánu implementace dohody a její reálné uvedení do praxe.

Rada bude složena ze tří zástupců pracujících, tří představitelů oděvních společností a předsedajícího, kterého vybere Mezinárodní organizace práce. Rada bude následně dohlížet na bezpečnostní inspekce v továrnách (počítá se s pěti tisíci inspekcí továren v průběhu prvních dvou let) a případné spory mezi odboráři a představiteli oděvních společností, přičemž zpráva o výsledcích inspekcí i další činnosti rady bude volně přístupná veřejnosti.

Dohodu lze považovat za první z mnoha kroků v dlouhodobém procesu. To ostatně dokazuje i smutná skutečnost, že většina oděvních společností sídlících v USA smlouvu odmítla podepsat (GAP, Walmart a další). Některé občanské organizace, které se věnují nevyhovující situaci pracujících, také v souvislosti s dohodou hovoří spíše o vykročení správným směrem, ale zároveň už poukazují na další zásadní problém spojený s výrobou, jímž jsou nedůstojné mzdy.

Úspěšné spojenectví
Kromě obsahu dohody, způsobu jejího zavedení do praxe i následných kontrol továren je ale důležitý ještě minimálně jeden nezanedbatelný aspekt celé situace. Na prosazení dohody se významnou měrou společně podílely občanské organizace a mezinárodní odborové svazy, které dohodu po listopadových požárech aktivně nijak významně nepodpořily.

Nyní se tak oproti minulosti podařilo vytvořit dostatečně rozsáhlou a silnou mezinárodní koalici různorodých aktérů prosazujících zcela jasné společné cíle. Široce pojatá solidarita s pracujícími a spolupráce, která se bohužel ustavila až v důsledku tak tragické události, poukazuje na značný potenciál i možnou podporu části veřejnosti.

Skutečnost, že korporace přistoupily na doposud nemyslitelné požadavky, je toho důkazem a zároveň signálem, který do jisté míry zavdává důvod k optimismu. Pokud se podaří zmíněnou spolupráci i nadále posilovat a zároveň rozšířit pozornost i na další země a závažné problémy, existuje naděje, že se postupně podaří nastavit požadovanou úroveň pracovních standardů. To by významně přispělo k důstojnějšímu životu všech lidí, kteří pro nás každý den vyrábějí zboží.

Rychlé jednání je více než žádoucí s ohledem na nemilosrdné zprávy z regionu. Jen několik hodin po podpisu bangladéšské dohody se v kambodžské továrně na obuv zřítily stropy, které opět zabíjely nevinné zaměstnance.


Další informace:
The New York Times Global Retailers Join Safety Plan for Bangladesh
CleanClothers.org We made it! - Global Breakthrough as Retail Brands sign up to Bangladesh Factory Safety Deal
The Wall Street Journal Promises in Bangladesh
The Daily Star Rescue operation over
CNN News Bangladesh risks losing EU market access
The Guardian Eight top fashion retailers fail to sign Bangladesh safety accord
The Guardian Bangladesh eases trade union laws after factory building collapse
IGLHR Factory Collapse in Bangladesh
Huffington Post H&M CEO On Bangladesh Wages: 'We're Definitely Willing To Pay More'
Reuters Bangladesh urges no harsh EU measures over factory deaths


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.