Už dva roky se snažím dosáhnout ideálu veganského strávníka. Viděno přísnýma očima se mi to nikdy nepodařilo, občas se zkrátka dostávám do situací, kdy je úsilí vložené do vynalézání veganské alternativy finančně i časově náročnější než selhat sýrovou variantou. Přesto bych se dnes u příležitosti světového dne veganství rád pokusil o reflexi problémů a nástrah, kterým v současnosti tento alternativní proud čelí.

Důvody, proč nejíst živočišné výrobky, nejlépe popsal v článku pro Guardian George Monbiot. Zvířecí chov je extrémně náročný na vodu a půdu. Kvůli pěstování krmné sóji pro dobytek kácíme pralesy, nahrazení masa v jídelníčku sójou zmenšuje dopad na přírodní vegetaci o šestadevadesát procent.

Navíc živočišný průmysl patří po energetice spolu s dopravou k největším zdrojům metanu a oxidu uhličitého, skleníkových plynů odpovědných za měnící se klima. Přesun k etičtějším formám chování zvířat by ale při současné spotřebě masa a mléčných výrobků vedl paradoxně k ještě větší ekologické devastaci, než když zvířata trápíme ve velkochovech.

Důvodů pro přechod na rostlinnou stravu je mnoho. Mohou být etické, ochranářské, ba dokonce zdravotní. Bez kritického vnímání celospolečenského kontextu se však potenciál veganství na příznivou změnu vyčerpá. Konkrétně v momentu, kdy jej odpolitizujeme a začneme pojímat jako souboj dobra se zlem.

Veganství mezi dobrem a zlem

Je etičtější oběd složený z avokáda, quinoi a rýže, nebo z králíka zastřeleného v lese za domem? Pokud chceme vnímat veganství jako čisté dobro a neveganství jako zlo, odpověď je jasná. Když celou věc zasadíme do širšího kontextu, nastává morální problém.