Už zhruba dva měsíce se stravuji převážně vegetariánsky. „Převážně vegetariánsky“ u mě znamená, že si maso dávám nanejvýš dvakrát do týdne. Proč jsem se k tomu odhodlala?

Důvodů bylo několik. Tím prvním a nejzásadnějším byla — i když je to už asi klišé — starost o zvířata. Nevadí mi konzumace masa, ale protože jsem si zjistila něco o podmínkách, v jakých hospodářská zvířata ve velkochovech žijí, rozhodla jsem se masitou stravu zredukovat. Jeden člověk sám nic nezmění, ale kdyby byla nižší poptávka po mase, nebylo by potřeba masového chovu a zvířata chovaná na maso by měla větší prostor k životu.

Dalším důvodem byla nenáročnost přípravy vegetariánských jídel. Když jsem žila ve Španělsku a měla jsem v bytě celou kuchyni pro sebe, zkoušela jsem vařit nejrůznější pokrmy. Nejvíce se mi osvědčily ty bezmasé. Nezabraly tolik času, nedalo se na nich toho moc pokazit, dokonce to bylo i levnější.

Ze začátku jsem přemýšlela, jestli to bez masa vydržím, zda nebudu muset jíst každý den suché vločky, protože nic jiného jedlého neseženu (byla jsem v Olomouci krátce a nevěděla jsem, kde se dá co za kolik peněz pořídit). Mé obavy se naštěstí nepotvrdily.

Krom masa existuje řada dalších výživných surovin, které jsou v dostupné i v českých zemích a po kterých nemusí člověk hladovět. Že existují mrkev, mléko a další věci, všichni víme. Kupodivu však není každý ochotný je zařadit do svého jídelníčku. A to navzdory tomu, že Světová zdravotnická organizace v minulém roce sdělila veřejnosti, přílišná konzumace masa škodí zdraví.