Na Hostině pro tisíc chybí druhý chod, antikonzumerismus

Petr Pávek

Plýtvání jídlem je ožehavé téma, kterého se úterní Hostina pro tisíc dotýká. Nakolik však nabízí skutečné řešení problému?

Jak již Deník Referendum informoval, v úterý 10. září se na Václavském náměstí uskuteční akce iniciativy Zachraň jídlo s názvem Hostina pro tisíc. Cílem akce je upozornit na množství zbytečně vyhozeného jídla a případně i přispět ke změně legislativy směrem k tomu, aby řetězce prodejen mohly rozdávat potraviny, které jsou na hraně trvanlivosti, potřebným.

Organizátoři spolupracují s Českou federací potravinových bank a jídlo na přípravu obědů darují potravinové řetězce Makro a Tesco.

Freeganství

Jako freegani se označují lidé, kteří minimalizují svoji spotřebu zdrojů. Podobně jako vegani nejedí žádné živočišné produkty, aby předešli utrpení zvířat, tuto filosofii freegani rozšiřují. Freegani se rozhodli omezit spotřebu všech produktů (nejen živočišných), protože jakákoliv spotřeba v konzumní společnosti zneužívá zvířata, lidi i planetu Zemi.

V případě potravin se freegani živí jídlem, které již bylo vyhozeno. Nejčastěji freegani vybírají kontejnery v blízkosti supermarketů a hypermarketů, protože tam končí většina jídla s blížícím se datem spotřeby.

Food Not Bombs

Food Not Bombs je anarchistická iniciativa, která rozdává bezplatně jídlo v městských parcích a na veřejných prostranstvích. Cílem je upozornit na zvrácený hodnotový žebříček společnosti, která vynakládá obrovské množství peněz na zbrojení, zatímco nechává lidi hladovět.

Iniciativa vaří vegetariánská jídla rovněž z potravin s blížícím se datem spotřeby. Děje se tak v mnoha českých městech, konkrétně v Praze se rozdává jídlo dvakrát týdně.

Co na Hostině pro tisíc chybí?

Přestože jsou si iniciativy Zachraň jídlo a Food Not Bombs velmi podobné, ze stránek Zachraň jídlo i tiskových zpráv k Hostině pro tisíc se o Food Not Bombs vůbec nedozvíme.

Zatímco Food not Bombs předkládá problém zbytečného vyhazování jídla jako systémový problém konzumní společnosti a důsledek kapitalismu, iniciativa Zachraň jídlo klade důraz na individuální zodpovědnost. Nabízí recepty z unavených potravin a pojímá celou událost jako charitativní sbírku.

Přitom kritikou plýtvání zákonitě kritizujeme i ekonomický systém, který je založen na zvyšování spotřeby. V době hojnosti nebude bez plýtvání ani růstu. Právě v tomto bodě postrádám další potenciální krok iniciativy Zachraň jídlo, který považuji za přirozený, a tím je tlak na snížení spotřeby — antikonzumerismus.

Rovněž výběr partnerů akce, jako jsou Telefónica, Makro nebo Tesco, je mírně zarážející. Budování obrazu těchto firem jako společensky odpovědných jistě zapadá do jejich firemní strategie, avšak o jeho oprávněnosti nejsem úplně přesvědčen. To, co hypermarkety darují, by nemělo být odpustkem za to, co prodávají.

Jak nám bude chutnat jediný chod — apolitičnost?

V úterý uvidíme, jak moc bude strategie iniciativy Zachraň jídlo úspěšná. Zdá se, že se díky dobré propagační kampani daří upoutat pozornost médií a nalákat návštěvníky na zeleninové kari, které bude servírováno.

Je však hlavním chodem skutečně jídlo nebo spíše apolitičnost akce? Není to první krok k tomu, aby z akce byla pouze agitka firem, které darují? A je to vhodná strategie pro boj proti plýtvání jídlem?

    Diskuse
    September 11, 2013 v 14.35
    poděkování
    Díky za tento článek!

    Já sám jsem několik let participoval na činnosti iniciativy Food not bombs a Hostinu pro tisíc nevnímám jinak než jako PR Tesca a Makra ukázat, jak jsou nature-friendly. Protože právě nadnárodní potravinové řetězce jsou často těmi, kdo před aktivisty či bezdomovci zamyká jídlo do odpadních kontejnerů na řetěz a často ještě platí ochranku, aby dohlídla, že jídlo bude skutečně spáleno, nikoli zkonzumováno.

    Politično, které zmiňujete, je zjevné. Food not bombs poukazuje na strukturální příčiny - neschopnost volného trhu efektivně distribuovat potraviny tam, kde je jich nedostatek a zároveň neschopnost zpracovat je tam,kde je jich nadbytek. V materiálech iniciativy Zachraň jídlo jsem žádnou systémovou kritiku nepostřehl. Maximem radikalismu byla výzva ke "změně legislativy" - což je v kontextu těch stovek tun jídla, které se ročně vyhodí - dost malá ambice.