V neděli 24. dubna jsme si připomněli devět let od zřícení komplexu oděvních továren Rana Plaza v Bangladéši, kde zemřelo více než jedenáct set lidí. Událost se tak stala jednou z největších tragédií v dějinách oděvního průmyslu. Co se během dekády od té doby změnilo?

Dílčí reakce vlád i oděvního průmyslu

Pojďme si připomenout nejpalčivější problémy, se kterými se pracující v oděvním průmyslu potýkají. Jak ukazuje i příklad Rana Plaza, továrny často nesplňují požární ani jiné bezpečnostní standardy, dělníci často nemají ani základní ochranné pomůcky. Pracující v oděvním průmyslu se navíc dlouhodobě potýkají s extrémně nízkými mzdami, které nepokrývají ani základní potřeby, natožpak aby postačovali k vedení důstojného života.

Časté je i zavírání továren ze dne na den bez jakéhokoliv odškodnění pro pracující, sotva si módní značky najdou výhodnějšího — tedy především levnějšího — dodavatele. Méně známý je fenomén práce z domu, kdy továrny v zemích výroby zadávají zakázky pracujícím v domácnosti, kteří jsou placeni od vyrobeného kusu, a postrádají tak i základní profesní jistoty, na něž se mohou spolehnout klasičtí dělníci.

Na práci v oděvním průmyslu lze nahlížet také jako na problém výrazně zatížený genderovými aspekty. Přibližně osmdesát procent všech pracujících v oděvním průmyslu tvoří ženy. S tím se pojí v průměru o osmnáct procent nižší mzda. Pracujícím matkám se odpírá vybírání mateřské a rodičovské dovolené.

A těžko představitelných rozměrů dosahuje také sexuální obtěžování a násilí na pracovišti. Podle nového výzkumu z Indie má doslova každá dělnice přímou nebo nepřímou zkušenost s genderově podmíněným násilím.

O těchto problémech víme již dlouhou dobu. Organizace Clean Clothes Campaign, kterou v České republice zastupuje sdružení NaZemi, bojuje za práva dělnic a dělníků v oděvním průmyslu již více než třicet let. Po zřícení komplexu Rana Plaza se o oděvním průmyslu začalo mnohem více mluvit, vzniklo například hnutí Fashion Revolution.

A přišly i reakce na institucionální úrovni. Vznikla takzvaná Bangladéšská dohoda, která se v roce 2021 přetavila do Mezinárodní dohody o bezpečnosti a zdraví. Oproti původní dohodě pokrývá i další země, nejen Bangladéš. Dodnes ji podepsalo 171 módních značek, které se takto zavázaly, že zajistí, aby továrny, ve kterých vyrábí své oděvy, splňovaly požární i další standardy týkající se bezpečnosti a zdraví pracujících.

Na úrovni OSN se také od roku 2014 vytváří právně závazný nástroj o byznysu a lidských právech, který má ambice přimět firmy po celém světě k přijetí právní odpovědnosti za lidská práva ve svých dodavatelských řetězcích. Podobné zákony v různých podobách už v některých státech existují.

Například ve Francii se jedná o Duty of Vigilance Law, v Nizozemí se jedná Child Labour Due Diligence Law týkající se dětské práce. V jiných zemích se na podobných zákonech pracuje. A podobné právní úpravy se připravují i na úrovni Evropské unie.

Na nízké mzdy a „závod ke dnu“ — negativně působící konkurenční prostředí stlačující mzdové i jiné parametry práce k co nejnižšímu standardu — nejen v oděvním průmyslu mezi jednotlivými evropskými státy reaguje plán zavést Evropskou minimální mzdu, která by měla sjednotit minimální výši odměny za práci ve všech zemích EU — a právě v těchto dnech se jedná o její výši.

Iniciativa v rámci sítě Clean Clothes Campaign European floor wage jde ještě dál a lobbuje za evropskou minimální důstojnou mzdu — ta je založena na myšlence, že mzda nemá dělníkům pouze zajišťovat přežití, ale také důstojný život. Letos také ohlásila svůj vznik kampaň Good Clothes, Fair Pay za důstojnou mzdu v oděvním průmyslu, která má za cíl nasbírat milion podpisů občanů Evropské unie v rámci Evropské občanské iniciativy.

A k tomu něco navíc

Na oděvní průmysl dopadla pandemie covid-19 zvlášť těžce. Sotva se na jaře roku 2020 zavřely obchody a poklesla poptávka po oblečení po celém světě, mnoho módních značek ze dne na den zrušilo svým dodavatelům objednávky, případně nezaplatily za objednávky, které již byly hotové a odeslané.

Obojí vedlo k tomu, že miliony lidí nedostaly mzdu, na kterou měly nárok, a mnozí ztratili zaměstnání. Navzdory tlaku mezinárodních kampaní stále mnoho světových značek dělnicím dluží na mzdách, jen za období od března 2020 do března 2021 to činí v úhrnu 11,85 mld. dolarů.

Pracující rovněž nedostali žádné odstupné za náhlou ztrátu zaměstnání. Mezi dlužníky patří například firmy jako Nike, Amazon nebo Next.