Tragické dopady „rychlé módy“ mohou pomoci řešit i spotřebitelé
Tereza KovalčíkováTextilní znečištění je v podstatě neviditelné, dopady tohoto „tichého zabijáka“ na životní prostředí jsou však zcela reálné. Stejně jako každodenní tlak na to, abychom oblečení kupovali levněji a častěji.
Množství textilního odpadu v České republice na první pohled nevypadá znepokojivě. Tvoří totiž jen tři až šest procent směsného komunálního odpadu. Když si však uvědomíme, že to znamená 120 tisíc až 200 tisíc tun ročně, realita nabude mnohem temnějších obrysů. Je to takové množství, jako by každý z nás týdně vyhodil jedny džíny.
Moderní posedlost módou má globální důsledky. Na celém světě ročně vyhodíme asi 92 milionů tun textilu. Pokud potřebujete zase trochu pomoct s obrazotvorností, uvedený neuvěřitelný objem odpovídá jednomu kamionu, plně naloženému oblečením, který končí na skládce nebo v peci každou vteřinu.
Neměli bychom si asi myslet, že v rozvojových zemích většina lidí látá staré ponožky, pročež spontánně objevují anglický výraz „dead white man’s clothes“. Vzpomněl jsem si na starý zážitek, ale jistě po roce 1990, jak z tehdy luxusního německého auta vystoupili dva muži, přezuli se a boty, co měli do té chvíle v autě na nohou, narazili na "kopyta" a uložili někde v zavazadlovém prostoru. Našinci jen zírali. Již v téhle době ovšem podle různých sdělení sypali mnozí Afričané do praček přemíru detergentů a praní oděvů s odpáranými knoflíky o kameny začalo v indických řekách ustupovat.
Na své nejstarší dosud funkční košili (z Řecka z roku 1986) jsem letos objevil poškození. Teď jde o to, abych pro novou nezaletěl znovu do Atén. Ano, cestování a pendlování auty po dálnicích a letadly vzduchem je větší problém než s rychlou módou. Se stavebnictvím, jehož produkce často slouží (vedle zmíněným vehiklům) k perspektivnějšímu ukládání větších peněz než v bance, je tomu právě tak.