Přístup k výrobě oblečení, který se soustředí na rychlou a levnou produkci — obvykle na úkor kvality — způsobuje rozsáhlé znečištění vody, půdy i ovzduší a významně přispívá k prohlubování klimatické krize. Textilní průmysl je dnes odpovědný za přibližně deset procent světových emisí skleníkových plynů, což je více než letecká a lodní doprava dohromady. Emise vznikají při pěstování bavlny, výrobě textilií, dopravě i distribuci i likvidaci textilních produktů po celém světě.

Výroba textilií má také na svědomí až pětinu znečištění vody a je tak jeho druhou největší příčinou hned po zemědělství. Na výrobu jednoho bavlněného trička potřebuje průmysl až necelé tři tisíce litrů vody. Barvení a chemické ošetření látek navíc uvolňuje do vodních zdrojů toxické látky, včetně těžkých kovů, jako je rtuť a olovo. Tyto látky pak kontaminují řeky, půdu, a nakonec i mořské ekosystémy. Výzkumy z posledních let navíc ukazují, že textilní průmysl není pouze zdrojem masivního znečištění životního protředí, ale zároveň přináší závažné zdravotní hrozby kvůli přítomnosti toxických látek v samotném oblečení.

Analýza, kterou jsme v Arnice dělali společně s dTestem, například odhalila alarmující množství toxických látek ve spodním prádle, zejména určeném pro ženy. Bisfenoly, ftaláty a další nebezpečné látky, které se díky přítomnosti syntetických vláken v textilu běžně nacházejí, přitom mohou narušovat hormonální systém, ovlivňovat reprodukční zdraví a zvyšovat riziko vzniku vážných onemocnění. Tyto látky se mohou uvolňovat během nošení nebo praní, což znamená, že jejich vliv na lidské zdraví a životní prostředí pokračuje dlouho po opuštění výrobní linky.

Arnika s dTestem a organizacemi z Rakouska, Maďarska, Slovenska a Slovinska proto vyzvaly orgány Evropské unie, aby do roku 2029 zakázaly bisfenoly a jejich deriváty v celé Evropě a ve všech produktech. Chceme také, aby zavedly digitální pas výrobku, který by poskytl detailní informace o chemickém složení textilu a dalšího spotřebního zboží.

Braňme se a nekupujme, co nepotřebujeme

Nákup oblečení, které není vyrobeno za účelem dlouhodobého nošení, ale spíše pro jednorázovou spotřebu, je tak jedním z nejškodlivějších kroků, které můžeme z hlediska ochrany životního prostředí udělat. Každý rok módní průmysl vyprodukuje miliardy kusů oblečení, z nichž velká část vůbec není potřeba.

Značná část oblečení se vůbec neprodá a končí na skládkách nebo ve spalovnách, a to často zcela nová a nepoužitá. Statistiky uvádějí, že až 85 procent vyrobeného textilu se každý rok vyhodí. Výroba oblečení je často záměrně „sezónní“, což znamená, že tričko, které si dnes koupíte, bude za pár měsíců prohlášeno za „módně zastaralé“.

Výroba oblečení v rámci mentality „koupím, použiju, zahodím“, kterou podporuje současný trend „rychlé módy“ (fast fashion) v módním průmyslu, je tak jedním z nejzavrženíhodnějších způsobů, jimiž nezodpovědný byznys dnes zatěžuje naši planetu. Co víc, nejenže zvyšuje množství odpadu a vytváří tlak na přírodní zdroje, ale znamená také zvýšené zdravotní riziko pro spotřebitele.

Účinně se bránit iracionalitě nesmyslné nadvýroby není v dnešním ekonomickém systému snadné. Začít můžeme ale každý tím, že ji přestaneme podporovat jako spotřebitelé — a místo do pobočky mezinárodního módního řetězce zamíříme pro dárky třeba do second-handu nebo na sousedskou výměnu přebytků. Na planetě ostatně máme podle odhadů již dnes dost oblečení na několik generací dopředu.