V prosinci roku 2018 zvýšila bangladéšská vláda minimální mzdu. Stalo se tak poprvé po pěti letech na základě dodatku k pracovnímu zákonu z roku 2013, který stanovuje, že minimální mzda musí být revidována alespoň jednou za pět let.

Pro dělníky a dělnice pracující v textilním průmyslu ale znamenalo zvýšení mezd, za které demonstrovali už v roce 2016 a které dlouho očekávali, zklamání. Zvýšení bylo poloviční oproti tomu, které požadovali. Proto vyšli do ulic znovu. Poprvé hned v prosinci, protesty ale dále pokračovaly i v první polovině ledna. Když se však 14. ledna vrátili dělníci a dělnice do práce, začalo první propouštění a další na sebe nenechalo dlouho čekat.

Existují názory, které práci v textilních továrnách vyzdvihují jako to nejlepší řešení pro místní. Alternativy, které lidé mají, jsou prý většinou mnohem horší: hůře placená a náročnější práce v zemědělství, sbírání odpadků nebo nezaměstnanost. V článcích a studiích čteme negativní výpovědi dělníků a dělnic, na druhou stranu nezaměstnaní by byli často za místo v textilní továrně vděční. Fakt, že špatně placená práce v mnohdy nebezpečných podmínkách je to nejlepší, co místní lidé mohou dělat, by nás ale měl spíše znepokojovat.