Jak se šije férově

Markéta Nešporová

Nedávné zborcení továrny v Dháce zviditelnilo podmínky, v nichž vzniká šatstvo i pro náš trh. Ne všechny výrobny v Bangladéši ale fungují stejně. Šije se také v tzv. komunitních dílnách. Markéta Nešporová strávila delší čas v jedné z nich.

Nížiny, povodně, oděvní průmysl — to jsou nejspíše první asociace, které se vybaví člověku při vyslovení jména Bangladéš. A skutečně: tato jihoasijská země patří mezi hlavní producenty textilu dostupného na českém trhu. Nedávno zřícená továrna v Dháce přitom připomněla, v jakých podmínkách se tamní produkce na export vyrábí.

Všechny oděvy v Bangladéši ale nevznikají pouze v tzv. sweatshopech. Zhusta se šije i v malých krámcích, venku, anebo doma. Stánky s jedním či dvěma šicími stroji lemují ulice, tkalcovský stav je běžnou výbavou domácnosti. Komu nepadne nic z nabídky místních textilek na přeplněných tržnicích, může si do několika dnů nechat ušít kousek na míru.

Bangladéš je vskutku oděvní velmocí. A když člověk zavře oči před tím, jak většina z šatů vzniká, může si být alespoň jist, že podporujete domácí produkci.

I v Bangladéši je ale mnoho těch, kteří zavírat oči prostě nechtějí. Jednou z voleb může být kupovat přímo od krejčího; jinou podpořit malou komunitní dílnu, pro kterou není zisk tím hlavním měřítkem úspěchu.

Život, podmínky a způsob fungování jedné z takovýchto dílen jsem mohla nedávno poznat i osobně.

Nové a tradiční

Řečenou dílnu provozuje komunitní organizace Thanapara Swallows Development Society, která působí ve vesnici Thanapara a jejím okolí — místě, jež leží v severozápadní části Bangladéše poblíž hranice s Indií. Místní lidé vděčí své organizaci za mnohé — základní školu, školku, lidskoprávní osvětu, boj s domácím násilím, rozvoj ekologického zemědělství či systém mikropůjček. Především ale Thanapara Swallows nabízí dvě stě padesát stálých pracovních míst právě při výrobě oděvů.

Program Handicraft je vůbec nejstarší aktivitou organizace, která nepřetržitě funguje už od roku 1974. Za tu dobu se ve výrobě vystřídal nespočet mužů i žen, chudých obyvatel Thanapary a okolních vesnic. Stálý příjem představuje jistotu, kterou jim práce v zemědělství — v podstatě jediné jiné možnosti uplatnění v oblasti —, nabídnout nemůže. Jistota pak místním umožňuje spořit či zaplatit dětem vzdělání. Navíc zvyšuje sebedůvěru, dodává pocit vlastní hodnoty a naději na lepší budoucnost.

×