Odpovědná móda, greenwashing a firma H&M
Petr MarešNadnárodní oděvní korporace H&M se snaží prezentovat jako odpovědná ke svým zaměstnancům. Bohužel důkladnější pohled prozradí, že zůstává jen u slov.
Organizace Clean Clothes Campaing (CCC) 25. března zahájila celoevropskou kampaň zpochybňující odpovědnost společnosti H&M, kterou se v posledních měsících prezentuje veřejnosti. CCC po H&M mimo jiné požaduje, aby společnost zabezpečila vyplácení tzv. „living wage“ ( důstojné mzdy), ve svém dodavatelském řetězci.
Reakce úspěšné oděvní značky na sebe nenechala příliš dlouho čekat. Představitelé H&M v tiskové zprávě tvrdí, že jejich společnost podporuje vyplácení důstojné mzdy a považují kampaň CCC za neoprávněnou. Jak to tedy je?
Společnost H&M se dlouhodobě profiluje jako ta „odpovědnější“ firma. Samozřejmě že ji nelze upřít některé pozitivní kroky v kontextu ekologických i sociálních dopadů výroby v zemích globálního Jihu, kde sídlí většina jejích dodavatelských továren. Jsou však tyto kroky dostačující a opravňují H&M k masivní marketingové kampani, jejímž mottem je odpovědná móda?
Zamyslíme-li se nad odpovědností H&M v kontextu výdělku pracujících v dodavatelských továrnách, odpovědná móda z H&M bude přinejmenším diskutabilní. Samotný výkonný ředitel společnosti H&M Karl-Johan Persson v souvislosti se zmíněnou marketingovou kampaní veřejně prohlásil: „Naši zákazníci by si měli být jistí, že všechno zboží, které si v H&M koupí, je vyrobeno s odpovědností a ohledem k lidem a životnímu prostředí.”
V reakci na aktivity CCC pak poukazuje H&M na vlastní etický kodex, kde je uvedeno, že všichni pracující musí dosáhnout na zákonnou minimální mzdu v dané zemi, která zároveň musí pokrýt náklady na život jejich rodin. Podobná deklarace v rámci firemního kodexu je jistě chvályhodná, nicméně samotným pracujícím nezaručuje vůbec žádnou jistotu.
Jistotu důstojné mzdy bohužel nezaručuje ani skutečnost, že se v září loňského roku výkonný ředitel Persson osobně pokusil vyjednat s bangladéšskou premiérkou Sheikh Hasinovou navýšení minimální mzdy. Představitelé H&M musí vědět, že minimální mzda (na rozdíl od důstojné mzdy) v Bangladéši nezajistí pracujícím dostatečné prostředky na obživu a že navíc k žádnému navýšení v podstatě nedošlo.