Stejně jako Zuzana Vlasatá, která ve si svém sloupku utahuje ze symboliky značky Converse, považuji oblečení a jeho výběr za způsob komunikace s okolím a vyjádření hodnot. Je to vizuální zkratka, kterou informuji o svém psychologickém profilu a říkám, co ode mě může mé okolí očekávat, co mu mohu nabídnout a jakou mu věnuji pozornost. Tento princip platí beze vší pochybnosti mezikulturně a nadčasově, ostatně dlouhodobě poskytuje výživný materiál antropologům.

A že se jedná o téma, které překračuje prostor přehlídkových mol a domácích šatníků, dokládá i sotva odeznělá aféra se zákazem jistých pokrývek hlavy. Když tedy autorka kritizuje jednu z ikon západního konzumerismu, míří, myslím, na velmi důležitý cíl. O povrchnosti tu sotva může být řeč. 

Rebelie vocáď pocáď

Zuzana Vlasatá ve svém sloupku kontroverze spojené s teniskami Converse, respektive s jejich produkcí, jenom naznačuje. Jenomže ono je o čem dlouze vyprávět. Značku Converse od roku 2003 vlastní nadnárodní korporace Nike, Inc., která ihned po odkoupení zbankrotované a zadlužené firmy investovala několik milionů dolarů do její propagace a v rámci „zefektivnění“ produkce snížila náklady na výrobu i materiály. V roce 2008, sto let poté, co první converska spatřila světlo světa, jsme tak v rámci úspěšné kampaně viděli conversí defilé na nohou světové hudební elity od Sida Viciouse po Kurta Cobaina. A brzy na to se v converskách začaly po zářivé červeni slavného hollywoodského koberce procházet i mladé a žádoucí herečky v hezkých šatech.