Nemusíte mít zrovna nomen omen Vlasatá, a tudíž často dostávat či kupovat šampony a další přípravky na vlasy, abyste z okraje své vany znali mantru: aqua, sodium laureth sulphate, cocamidoprophyl betaine… Kosmetické přípravky nás se svými zaklínadly na lahvičkách a krabičkách provázejí každým dnem (až na občasné, například mejdanové výpadky) od prvního čištění zubů po sprchu na dobrou noc. Co to znamená pro naše zdraví? A pro přírodu?

Podle agentury pro výzkum trhu a veřejného mínění Incoma našinci nakupovali v roce 2010 kosmetické a hygienické produkty nejčastěji v 680 pobočkách drogerie Teta, jejíž pokladny tak přiživili více než pěti a půl miliardami korun. V závěsu za Tetou následovaly DM, Rossmann a Schlecker. Průzkum společnosti Median zase v témž roce doložil, že make-up si alespoň jedenkrát týdně na pleť nanáší téměř třetina českých žen a dívek, polovina sáhne denně po rtěnce a jen o něco méně z nich si také lakuje nehty.

Vedle toho se však léto co léto — s obdobnou logikou, jako když v zimě slýcháme, že silničáři zase zaspali — vždy probudí téma hromadné dopravy a ne/používání deodorantů.

Co to znamená? Češi sice nejsou Italové, kteří nevyrazí bez županu a pětikilové toaletní tašky ani na nedělní oběd k babičce, ale přece jen všech těch zubních past, mýdel, šamponů, deodorantů, holicích pěn, krémů a make-upů společně spotřebujeme tuny. Přesněji: hodně tisíc tun.

A od teď bez testů

Sdílejte na Facebooku fotku králíčka a dav si ukliká ruce na tlačítku To se mi líbí. Testujte na králíčkovi nový kosmetický výrobek a dav přimhouří oko, protože je to ve jménu zdraví (tedy toho lidského). Tohle byla v Evropě pravda do 11. 3. 2013. Už v březnu 2009 ovšem podle sedmého dodatku Směrnice o kosmetice nabyl účinnosti zákaz testování kosmetických výrobků a složek na zvířatech a také zákaz dovozu a prodeje kosmetiky a jejích složek, které byly na zvířatech testovány mimo země Evropské unie.

Druhá část tohoto zákazu ovšem až do letošního března obsahovala výjimky pro tři typy testů, které na zvířatech probíhat mohly. S tím už je také konec. „Ke všem testům kosmetiky prováděných na zvířatech jsou k dispozici alternativní metody, i když některé jsou zatím ještě ve stadiu schvalování,“ říká Barbora Bartušková Večlová z organizace Svoboda zvířat.

Nabízí se tedy otázka: jestliže lze testování na zvířatech zakázat, znamená to, že jsme jej dosud vlastně nepotřebovali? Odpověď nebude jednoduchá ani zcela jednoznačná, nicméně… Už v roce 1983 psal německý časopis Münchner Medizinische Wochenschrift o studii farmaceutické firmy Pfizer, která prokázala, že při výzkumu karcinogenních látek by bylo spolehlivější házet si mincí než spoléhat na výsledky pokusů na zvířatech. Pouze 5—25 % látek zhoubných pro člověka mělo podobně nepříznivý vliv také na pokusná zvířata. I hra „panna, nebo orel“ by tedy přinesla jistější informaci.

Názor, že výsledky pokusů na zvířatech nelze s jistotou aplikovat na člověka, se tedy odbornou veřejností šíří již delší dobu. Časopis Der Internist v roce 2003 otiskl informaci, že jenom v Německu zemřelo na následky vedlejších účinků léků (prověřených právě testy na zvířatech) podle odhadů na 58 000 lidí. Aneb nic není stoprocentní.

Na věc se lze samozřejmě dívat i z druhé strany. Těžko soudit, kolik potenciálně prospěšných léků testy na zvířatech neprošlo. Kdyby na nich závisely, museli bychom se dnes nejspíš obejít bez takových samozřejmostí, jako je aspirin, ibuprofen, inzulin či penicilin. Ale to už jsme od kosmetiky trochu utekli.

Následuj králíčka

Těžko říct, jestli byly ekocertifikáty vynalezeny opravdu proto, aby spotřebitelům usnadnily orientaci na trhu. V současnosti je jich totiž tolik a vyznačují se takovými odchylkami, že vyznat se v nich klade na člověka podobné nároky, jako když se má v první třídě naučit malou násobilku.

Proč jim tedy vůbec věnovat pozornost? Například proto, že — jak poznamenává organizace Svoboda zvířat — v EU sice platí výše uvedený zákaz testování kosmetiky na zvířatech, avšak kontrolní mechanismy chybí. No a upřímně řečeno, kdo ještě věří ve stoprocentní spolehlivost zákonů? Navíc nezapomínejme, že prostředků pro domácnost se tato legislativa vůbec netýká. Správný certifikát tak může v našem hledání ekologičtějších, citlivějších, prostě šetrnějších produktů zcela jistě pomoct.

Paseme-li proto s nákupním vozíkem mezi regály drogerie po kosmetice, která zaručeně neublížila němé tváři, měli bychom na prvním místě hledat logo králíčka s hvězdami. Tento takzvaný Humánní kosmetický standard (HCS, v případě prostředků pro domácnost HHPS) je jediným mezinárodně uznávaným certifikátem zaručujícím, že finální výrobky ani jejich jednotlivé složky skutečně nebyly testovány na našich ochlupených či jiných bližních. Vše pravidelně prověřuje nezávislý audit. Certifikáty HCS a HHPS existují od roku 1996 a vytvořila a uděluje je mezinárodní Koalice za ukončení pokusů na zvířatech (ECEAE).

Existují samozřejmě i jiná loga, jež mají zaručovat netestování na zvířatech (či jiné ekologicky šetrnější vlastnosti kosmetického výrobku). Ovšem za jejich pravdivost ručí povětšinou pouze sám výrobce.