Potrpím si na povrchní věci, ale...
Zuzana VlasatáPrvní sloupek nové redaktorky Deníku Referendum Zuzany Vlasaté: „Ráno se dokážu převléct i třikrát — dobře, i čtyřikrát.“ I móda má svou politiku.
Pro začátek bych asi měla vysvětlit, že se snažím obstát ve dvou věcech — tedy možná ve vícero, ale dráha horolezecké star mě už spíš nečeká, takže tu pro tuto chvíli přeskočíme. První věc souvisí s potřebou hájit spravedlnost, přírodu, slabší a zranitelné, nebát se umazat třebas od hlíny na blokádě ilegálního kácení lesů a tak dále. Ta druhá je — říkejte tomu klidně povrchnost — umět se dobře obléknout a dokázat se taky někdy chovat jako dáma.
Oblékání mě baví a připadá mi důležité. Ráno se dokážu převléct i třikrát — dobře, i čtyřikrát — a někdy o něm přemýšlím už od předešlého večera. Oblékání je pro mě způsob komunikace s okolím i vyjádření hodnot, které zastávám. Mohla bych pokračovat výčtem kauz o přijatelných pracovních podmínkách dělnic a dělníků oděvního průmyslu, ale to nechám na jindy.
Už déle má pocit, že úroveň DR jde dolů a začíná to být takový do sebe zahleděný od světa odtržený projekt, tak jsem rušila předplatné.
Teď mám dojem, že ztrácí smysl i nakouknout.
A přemýšlení o nich bych si nejraději zkrátil s dědečkem..
http://www.pisnicky-akordy.cz/jiri-dedecek/dres-a-tretry
kdyby to sem napsal někdo jinej, asi bych ani nereagoval...
Takže: my píšeme o všem, co se děje u nás a ve světě a myslíme si pořád neskromně, že vesměs líp než naše konkurence. Zcela konkrétně: v poslední době si myslím, že nikdo v českých médiích neorinetuje líp o dění na Ukrajině, ve Skotsku, doma třeba o tom, co je ANO, nebo o služebním zákoně.
I když to děláme za míň peněz, než kolik stojí šéfredaktor v mainstreamu, musíme najít životaschopný model našeho média. Tím nechci říct, že tento text je nějakou cestou k nějakému vynucenému kompromisu. Naopak.
Rozhodli jsme se vědomě a promyšleně dělat i "politiku životního stylu" a vybrali jsme si na to člověka (to je Zuzka Vlasatá), o němž jsem přesvědčen, že pro to má nejlepší vlohy. Tento text vynalézavě, a elegantně hájí veřejný zájem -- čímž současně odpovídám panu Nesibovi.
Kdyby to tak nebylo, nemohl by u nás vyjít. Sleduj chvíli Guardian, jak píše a zachází s veřejným zájmem a tématy: http://www.theguardian.com/uk/commentisfree
Mrkni na tu stránku, a jestli tam nenajdeš pravidelně dvě témata lehčí než tohle naše. máš u mě lahev vína -- a na tu Tě zvu stejně.
Čili: Ano, DR píše o botách, ale ne „jen o botách pro boty“. Snad je teď s pomocí reakce Veroniky Jelínkové ještě jasnější.
Jistě, ve světě se děje mnoho strašných věcí, o kterých by měl DR psát – a také psát chce a snad to bude brzy znát.
Nějak se obléká a obouvá každý, takže čistě kvantitativně je to významější část kultury než divadlo nebo výstavnictví.
Zdá se mi, že planetárně nejrozšířenějším úborem jsou džíny, tričko a něco na způsob tenisek.
Oblečení, které vzniklo z funkčního úboru pracovního, vojenského či sportovního (džíny, kalhoty amerických dělníků, možná původně janovských námořníků, tričko - t-shirt, spodní prádlo americké armády, textilní sportovní boty, původně navržené pro tenis či basketbal).
Tričko a džíny zpopularizoval Hollywood jako symbol "rebelů bez příčiny" v padesátých letech minulého století. Nosit tenisky jako standardní obuv se rovněž zavedlo v USA v padesátých letech, myslím, že u beatniků.
Tyto tři části oblečení jsou protestem proti konvenci obleku s kravatou. Proti tomu lze protestovat i například oblekem bez kravaty, jako v Iránu. Nebo také etnickým oblečením, které ovšem protestuje i proti tričkům a džínám.
Zdá se, že na Západě i Východě, Jihu i Severu skoro možná většina lidí nosí oblečení, které proti nějaké konvenci rebeluje.
Zakolísala jsem již se zvyšující se koncentrací komentářů paní Hájkové.
Neuměla bych to líp a sama psát nedokážu, nebudu kritizovat.
DR ale umí, jenže ředí, ředí, ředí.
...........jenže, rozšiřování tiskovin s náročnými texty v době pomateného konzumismu je i pro DR občas nad jeho síly............bych jako navyklý i řídkého podotkl.
Apropó text autorky nacházím jako výzvu k zamýšlení nad projevy odívání za doby postmoderní kultury, která dokáže jakýkoliv projev rebelantství otupit jeho okamžitým ztržněním.
Nicméně je normální, že každá změna v produkci vyvolává reakční odpověď publika, navyklého na starý řád... Težko ji však brát, jako rebelii..
..hejskovsky bych hodil patkou, mít na to věk.