Světoznámé oděvní značky H&M, C&A a Primark přesouvají kvůli snížení nákladů část své výroby do Barmy. Dělníci a dělnice v tamních továrnách dostávají velmi nízké mzdy a trápí je i nucené přesčasy, extrémně dlouhá pracovní doba či nebezpečné pracovní prostředí. Běžná je i dětská práce. Dle výzkumu nizozemské organizace SOMO, který zveřejnila organizace NaZemi, patří mezi firmy využívající nízkých nákladů v Barmě i česká firma Hudy.

Evropské firmy zboží odebírají od čínských a korejských majitelů továren. V nich nejčastěji pracují chudí obyvatelé venkova, kteří přišli do města za výdělkem. Často však končí v chudinských čtvrtích, kde žijí bez elektřiny a tekoucí vody.

Lepší bydlení si nemohou dovolit, protože státem stanovená minimální mzda je v Myanmaru pouze 3600 kyatů (přibližně 66 korun) na den a v továrnách nedostanou více. Jsou nuceni pracovat jedenáct hodin denně šest dní v týdnu.

V továrně, z níž odebírá zboží i česká firma Hudy, dělníci a dělnice dokonce uváděli, že pracují osmašedesát hodin týdně a k přesčasům jsou nuceni pod pohrůžkou srážek z platu či propuštění. Ve čtyřech z dvanácti sledovaných továren se jednalo o přesčasy neplacené.

„Riziko porušování lidských i pracovních práv je v Myanmaru velmi vysoké. Firmy, které zde vyrábějí, by o tom měly vědět a společně s dodavateli zvažovat, jak rizika odstraňovat, popřípadě jim předcházet. To se v současnosti bohužel spíše neděje, a proto je možné řadu firem označit za velmi neodpovědné,“ komentoval výsledky výzkumu Petr Mareš z organizace NaZemi, jež se u nás věnuje propagaci fairtradového, to jest poctivě vyráběného, zboží.

Výzkumníci zjistili, že v sedmi továrnách pracují děti mladší patnácti let. Dětská práce v Myanmaru je běžná. Tamní zákony povolují dětskou práci od třinácti let. Do patnácti let mohou děti pracovat čtyři hodiny denně, starší i déle. Počet „povolených“ hodin a leckde i hranice třinácti let se však ve sledovaných továrnách nedodržovaly.

Dělníci a dělnice z továrny v Bago Industrial Zone, kde se vyrábí zboží pro českou firmu Hudy, si stěžují také na nedostatek pitné vody. „V továrně je příliš horko, ventilace nefunguje. Nemáme dostatek čisté pitné vody a často máme velkou žízeň. Láhev vody nám vedení dá jen v případě, že v továrně jsou zákazníci.“

Titíž lidé hovořili o tlaku, který vedení podniku vytváří, aby se co nejméně používala toaleta: „Zaznamenávají si, jak často a jak dlouho jsme na WC. Řekli nám, že nám strhnou část platu, pokud budeme chodit často.“

Pracující mají jen velmi málo možností situaci změnit, neboť v Barmě v podstatě neexistují odbory. Nepříznivě rovněž působí tamější politická a socioekonomická situace. „Zákony se v Barmě nedodržují. Armáda si udržuje stále velký vliv. Představitelé občanské společnosti a odborů dostali více prostoru k vlastní činnosti teprve v roce 2012,“ uvedla výzkumnice z organizace SOMO Pauline Overeemová.

Deník Referendum kontaktoval s žádostí o vyjádření firmu Hudy. Ta však zatím pracovním podmínky v továrnách, odkud pochází i její zboží, nijak nekomentovala.