Kdysi - je tomu opravdu už mnoho a mnoho let - se do jedné seminární hodiny na politologické fakultě mnichovské univerzity dostavil jakýsi muž ve středních letech. (Nevtrhl tam ovšem samovolně, pozval ho tam - mladý a progresivní - vedoucí semináře.) A tento muž na nás začal apelovat, že politikové pro záchranu životního prostředí nečiní - a neučiní - nic; a že je nutno je k tomu donutit, a to i cestou stávek.

My studenti jsme ho tehdy vyslechli sice se zájmem, ale s hodně velkou skepsí. A sám vedoucí semináře (který na univerzitu přešel z výrobní praxe) mu řekl: "Zkuste přijít třeba do takového BMW a přemlouvat tam dělníky aby začali stávkovat za životní prostředí - a uvidíte jak asi dopadnete!"

Tím chtěl tomuto muži sdělit toto: nejen politikové nic nedělají pro životní prostředí; nýbrž je to obecný lid sám, který vždy upřednostní svůj vlastní blahobyt před jakýmsi neurčitým a neuchopitelným "životním prostředím".

O tom muži jsme už nikdy nic dalšího neslyšeli; a nebylo slyšet ani nic o tom, že by ve městě Mnichově proběhly jakékoli stávky za životní prostředí.

Nicméně - roky přeběhly, a čas nakonec přece jenom "oponou trhnul". A nejenom politikové, ale i lid obecný začali nakonec přece jenom chápat, že něco se děje. Že takhle to dál donekonečna nepůjde. Že je nutno proti tomu něco dělat. No, a nakonec se zrodil i fenomén Greta Thunberg. Která začala uskutečňovat přesně to, co žádal onen muž - stávkovat za životní prostředí.

Právě na jejím případu se zcela zřetelně ukazuje, jak úzce příchod dějinných osobností souvisí s objektivními společenskými podmínkami. Kdyby Greta Thunberg začala se svým stávkováním v oné době jako onen muž - téměř s jistotou by o ní dnes nikdo nic nevěděl. Nejspíše by skončila v nějakém zařízení pro obtížně vychovatelnou mládež. Zatímco dnes (i když se jí napřed ovšem také vysmívali) je jednou s nejpůsobivějších osobností současného světa, své ideje smí přednášet před Valným shromážděním Spojených národů, a přitom bez jakýchkoli okolků postavit na pranýř i ty nejprominentnější světové politiky.

Zdá se tedy skutečně, že "časy se mění"; a tyto nové časy si samy přivolávají své aktéry.

Zdá se tedy, že přece jenom snad není ještě všechno zcela ztraceno.