Často lze slýchat nepříznivé názory a komentáře o Gretě Thunbergové, která o víkendu oslavila osmnáct let. Buď je „moc dramatická“ a „neví, o čem mluví, protože je to přece jen malá holka“, nebo „je nemocná“, anebo to „jenom hraje“. Pro mne osobně byl však její příklad důležitý, díky ní jsem se před časem zapojila do hnutí Fridays for Future.

I proto jsem ráda, že Česká televize vysílala dokument s názvem Greta Thunbergová — Hlas budoucnosti, který přibližuje její příběh a ukazuje její způsob myšlení. Dokument natočil britský režisér Jordan Hill.

Kromě vyprávění o Gretě obsahuje i vzdělávací pasáže o klimatické krizi. Přiblíží také základní důvody, proč je nutné být aktivní, a vysvětluje, co je to občanská neposlušnost a jak může pomoct vyřešit klimatickou krizi. Dobře se mu daří vystihnout naše generační pocity, které i sama často zažívám, jako je strach, úzkost a bezmoc.

Divákům jednoduše vysvětluje, proč nechodíme do školy a hulákáme na náměstích rozhořčeně hesla s transparenty nad hlavou a proč raději nesázíme stromy a neuklízíme odpadky. Tyto otázky jsme všichni slyšeli snad stokrát a právě proto jsem ráda, že je film pomohl vyjasnit a snad více lidí začne naší snaze rozumět.

Osobně obdivuju Grétiny řečnické schopnosti a odvahu. Ona udělala první krok, vystoupila z řady a překvapila celou společnost. Zrodila hnutí Fridays for Future, které mi změnilo život a posouvá mě neustále dál, lidsky i ve způsobu, jakým přemýšlím o světě.

Díky němu jsem poznala hromadu úžasných a inspirativních lidí a dalo mi toho víc, než jsem si mohla představit, když jsem do hnutí vstupovala jako třináctiletá holčička, která chtěla zachránit lední medvědy. Klimatické hnutí doslova utvořilo mou osobnost.

Když přemýšlím nad svým vlastním příběhem, tak si o to víc vážím Gretiny práce a energie, kterou hnutí obětovala. Vzdala se dětství, aby se ho pokusila zachránit ostatním. Snad alespoň malou hrstku lidí její příběh zobrazený v dokumentu povzbudil a zažehl v nich jiskru pro aktivismus.

Líbí se mi a je správné, že je mířen na lidi, kteří nejsou v naší bublině. Potřebujeme totiž oslovit širší společnost, kterou klima zatím tolik netrápí, a ještě si plně neuvědomuje důsledky hrozby, před kterou stojíme. Jak bylo ve filmu řečeno, uvědomění lidí je pro řešení klimatické krize klíčové.

Pokud se více lidí bude zajímat a bude jim záležet na důsledném a spravedlivém řešení, budou vyvíjet tlak na lidi u moci, kteří budou muset jednat. Čím víc nás bude, tím rychleji vyhrajeme.

Vzdělávání o klimatu není nikdy dost, protože lidí, kteří mají klima „na háku“, je bohužel pořád většina. Film si zaslouží ocenění i za vysvětlení struktury Mezivládního panelu pro klimatické změny — IPCC a přiblížení Zvláštní zprávy o změnách klimatu, na kterou se často odkazujeme. Věřím, že to potvrdilo oporu našeho snažení ve věděckém poznání a rozprášilo to všechny pochyby o legitimitě našich akcí.

Greta Thunbergová se snaží o klimatickou spravedlnost. Sama říká, ať lidé neposlouchají ji, ale vědce a vědkyně. Nesnaží se ovládnout svět, ale sjednotit ho. Prostředkem k dosažení našeho společného cíle je aktivismus. Potřebujeme probudit veřejnost a podnítit lidi u moci k jednání.

Snad si pár lidí řeklo: „...hele, to je skvělý, co ty lidi dělají, já to chci zkusit taky.“ Pak přijdou na stávku nebo kteroukoliv jinou akci a klima hnutí se o kousek rozroste. Postupem času se možná bude přidávat víc a víc lidí, až nakonec dosáhneme spravedlnosti a skutečných změn.