Greta Thunbergová nám ukázala cestu, po které musíme společně jít
Stela JoudalováAutorka je členkou hnutí Fridays for Future. Ve svém komentáři přibližuje nový dokument o Gretě Thunbergové, která ukázala nové generaci studentů a studentek cestu, jak být slyšet v debatě o klimatické krizi.
Často lze slýchat nepříznivé názory a komentáře o Gretě Thunbergové, která o víkendu oslavila osmnáct let. Buď je „moc dramatická“ a „neví, o čem mluví, protože je to přece jen malá holka“, nebo „je nemocná“, anebo to „jenom hraje“. Pro mne osobně byl však její příklad důležitý, díky ní jsem se před časem zapojila do hnutí Fridays for Future.
I proto jsem ráda, že Česká televize vysílala dokument s názvem Greta Thunbergová — Hlas budoucnosti, který přibližuje její příběh a ukazuje její způsob myšlení. Dokument natočil britský režisér Jordan Hill.
Kromě vyprávění o Gretě obsahuje i vzdělávací pasáže o klimatické krizi. Přiblíží také základní důvody, proč je nutné být aktivní, a vysvětluje, co je to občanská neposlušnost a jak může pomoct vyřešit klimatickou krizi. Dobře se mu daří vystihnout naše generační pocity, které i sama často zažívám, jako je strach, úzkost a bezmoc.
Divákům jednoduše vysvětluje, proč nechodíme do školy a hulákáme na náměstích rozhořčeně hesla s transparenty nad hlavou a proč raději nesázíme stromy a neuklízíme odpadky. Tyto otázky jsme všichni slyšeli snad stokrát a právě proto jsem ráda, že je film pomohl vyjasnit a snad více lidí začne naší snaze rozumět.
Osobně obdivuju Grétiny řečnické schopnosti a odvahu. Ona udělala první krok, vystoupila z řady a překvapila celou společnost. Zrodila hnutí Fridays for Future, které mi změnilo život a posouvá mě neustále dál, lidsky i ve způsobu, jakým přemýšlím o světě.
Díky němu jsem poznala hromadu úžasných a inspirativních lidí a dalo mi toho víc, než jsem si mohla představit, když jsem do hnutí vstupovala jako třináctiletá holčička, která chtěla zachránit lední medvědy. Klimatické hnutí doslova utvořilo mou osobnost.
Kdysi - je tomu opravdu už mnoho a mnoho let - se do jedné seminární hodiny na politologické fakultě mnichovské univerzity dostavil jakýsi muž ve středních letech. (Nevtrhl tam ovšem samovolně, pozval ho tam - mladý a progresivní - vedoucí semináře.) A tento muž na nás začal apelovat, že politikové pro záchranu životního prostředí nečiní - a neučiní - nic; a že je nutno je k tomu donutit, a to i cestou stávek.
My studenti jsme ho tehdy vyslechli sice se zájmem, ale s hodně velkou skepsí. A sám vedoucí semináře (který na univerzitu přešel z výrobní praxe) mu řekl: "Zkuste přijít třeba do takového BMW a přemlouvat tam dělníky aby začali stávkovat za životní prostředí - a uvidíte jak asi dopadnete!"
Tím chtěl tomuto muži sdělit toto: nejen politikové nic nedělají pro životní prostředí; nýbrž je to obecný lid sám, který vždy upřednostní svůj vlastní blahobyt před jakýmsi neurčitým a neuchopitelným "životním prostředím".
O tom muži jsme už nikdy nic dalšího neslyšeli; a nebylo slyšet ani nic o tom, že by ve městě Mnichově proběhly jakékoli stávky za životní prostředí.
Nicméně - roky přeběhly, a čas nakonec přece jenom "oponou trhnul". A nejenom politikové, ale i lid obecný začali nakonec přece jenom chápat, že něco se děje. Že takhle to dál donekonečna nepůjde. Že je nutno proti tomu něco dělat. No, a nakonec se zrodil i fenomén Greta Thunberg. Která začala uskutečňovat přesně to, co žádal onen muž - stávkovat za životní prostředí.
Právě na jejím případu se zcela zřetelně ukazuje, jak úzce příchod dějinných osobností souvisí s objektivními společenskými podmínkami. Kdyby Greta Thunberg začala se svým stávkováním v oné době jako onen muž - téměř s jistotou by o ní dnes nikdo nic nevěděl. Nejspíše by skončila v nějakém zařízení pro obtížně vychovatelnou mládež. Zatímco dnes (i když se jí napřed ovšem také vysmívali) je jednou s nejpůsobivějších osobností současného světa, své ideje smí přednášet před Valným shromážděním Spojených národů, a přitom bez jakýchkoli okolků postavit na pranýř i ty nejprominentnější světové politiky.
Zdá se tedy skutečně, že "časy se mění"; a tyto nové časy si samy přivolávají své aktéry.
Zdá se tedy, že přece jenom snad není ještě všechno zcela ztraceno.