O klimatické krizi, způsobené spalováním fosilních paliv, jsme zvyklí uvažovat jenom jako o tragédii, která do našich životů přináší nejistotu a ohrožení. Při zpětném pohledu na rok 2020 se není čemu divit. Letošní rok bude druhý nebo třetí nejteplejší v zaznamenané historii, zažili jsme rekordní sezónu požárů v Kalifornii či Austrálii, abnormální vlnu veder na Sibiři, záplavy po celé Asii či mohutné tropické cyklóny v oblasti Atlantického i Indického oceánu.

V srpnu naměřili v kalifornském Údolí smrti teplotu 54,4 stupně Celsia, což je celosvětový rekord od začátku měření před osmdesáti lety. Spolu s tím se zhoršují dopady méně viditelných celoplanetárních procesů, jako je vysychání půdy na mnoha místech planety či tání ledovců proměňující podobu Arktidy.

I přesto bychom ale v letošním roce našli šest nadějných posunů, které nás řešení klimatické krize přibližují. Žádný z nich není dostatečný a již dnes jisté, že v příštích letech budeme potřebovat mnohem hlubší celospolečenské změny. Přesto může každý z nich být pro takovou transformaci zárodkem.

Do výčtu záměrně neřadíme meziroční snížení emisí o sedm procent, které bylo způsobeno pandemií nemoci covid-19. Jedná se o vynucené snížení, které navíc podle některých vědců v příštích letech možná doženeme. Navíc se podle Světové meteorologické stanice neprojevilo na koncentracích CO2 v atmosféře, kde se naopak rekordním způsobem hromadí metan.

1. Elektřina ze slunce a větru je nejlevnější v historii

V říjnu letošního roku potvrdila Mezinárodní agentura pro energii, že elektřina ze slunce se stala nejlevnějším zdrojem v historii. K podobnému zjištění došla i banka Lazard, podle níž cena solární elektřiny klesla o bezmála devadesát procent během posledních deseti let.

Naproti tomu studie Bloombergu a Mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii zmiňují, že o něco málo levnější je elektřina z větru. Všechny studie se však shodují, že cena elektřiny z obnovitelných zdrojů klesá a je levnější než u plynu, uhlí i jádra.

2. Finanční instituce dávají ruce pryč od fosilních paliv

Spolu s tlakem občanské společnosti na řešení klimatické krize a klesající cenou obnovitelných zdrojů přicházejí i významné společenské změny. Čím dál více finančních institucí odmítá mít cokoliv společného s uhlím, plynem či ropou a stahují svá aktiva z fosilního byznysu.

Jedna z největších investičních společností světa, americká BlacRock patřící historicky k největším podporovatelům fosilních paliv, na začátku roku oznámila ukončení investic do uhelných projektů. Podobný krok udělala i Rockefellerova nadace. V obou případech se ale ekologové obávají greenwashingu, tedy lakování vlastního špinavého byznysu na zeleno.

Největší pojišťovny přestávají poskytovat pojištění uhelným projektům, ačkoliv plyn a ropu stále pojišťují. K celosvětovému trendu se přidávají i penzijní fondy či velké banky. Za změnou strategií finančních institucí však není jejich prozíravost, ale velký tlak občanské společnosti, která stažení fosilních investic čím dál hlasitěji vyžaduje.

3. Cena emisních povolenek v Evropské unii trhá rekordy

Čtrnáctého prosince vystoupala cena emisní povolenky v Evropské unii na rekordních 31,47 euro za tunu oxidu uhličitého. Příčinou bylo, že lídři členských států se shodli na zpřísnění cíle snižování emisí pro rok 2030 ze čtyřiceti na pětapadesát procent. Za poslední tři roky cena emisních povolenek vystoupala o pětadvacet eur. Právě díky vyšším cenám povolenek se uhelný průmysl po celé Evropě dostává do červených čísel a energetické firmy končí s uhelnými elektrárnami dříve, než původně chtěly.

Nad třiceti eury byla emisní povolenka naposledy v létě roku 2008, avšak v důsledku tehdejší ekonomické krize rychle propadla o polovinu a až do roku 2016 nadále klesala. Dobrou zprávou tak také je, že při nastupující ekonomické krizi způsobené dopady pandemie cena emisních povolenek dále stabilně stoupá.

4. Covid-19 klimatické hnutí nezastavil

S příchodem pandemie nemoci covid-19 se změnilo mnohé. Do útlumu se dostalo také klimatické hnutí, které v roce 2019 zažívalo velký rozmach zejména díky pátečním stávkám hnutí Fridays for Future. I přes ztížené podmínky však ekologičtí aktivisté a aktivistky dokázali nadále tlačit otázku klimatické krize mezi politické priority.

Velká část protestů se přesunula do online prostoru, nicméně i v ulicích bylo rušno. I v České republice jsme zažili další ročník Klimakempu a několik protestů proti vládním plánům podpořit ničení životního prostředí. Výčet nejvýznamnějších klimatických protestů z celého světa ukazuje, že hnutí zvládlo i ztížené podmínky a do příštího roku jde neoslabené.

Nejde však pouze o protestní aktivity. Klimatické hnutí se významným způsobem podílí také na definování sociálně ekologické politiky, která získává stále větší přízeň. Ve Spojených státech podporuje požadavky Green New Dealu většina veřejnosti. Hnutí Sunrise Movement propagující tuto politiku navíc dokázalo významným způsobem ovlivnit klimatický program nového amerického prezidenta Joea Bidena. Étos sociálně ekologické politiky inspiruje lidi po celém světě, podobné plány vznikají například v Německu, Velké Británii, Francii, ale i v České republice.

5. Státy zpřísňují své závazky

Tlak klimatického hnutí napomáhá tomu, že státy v reakci na ně začínají zpřísňovat své klimatické závazky. Evropská unie si stanovila cíl dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2050 a svůj cíl pro rok 2030 zvýšila ze čtyřiceti na pětapadesát procent. Do poloviny století chce být uhlíkově neutrální i Japonsko, Jižní Korea, Velká Británie, Švýcarsko, Jižní Afrika a pod novým prezidentem Bidenem i Spojené státy.

O stejném cíli se diskutuje v Kanadě či Chile. Důležitým krokem byl také závazek Číny, v současnosti největšího emitenta oxidu uhličitého, která chce uhlíkové neutrality dosáhnout v roce 2060. Většina těchto závazků je však zatím pouze na papíře a do jednotlivých politik států se nepromítla. Před důležitým klimatickým summitem v Glasgow, jenž byl z letoška přeložený na rok 2021, tak státy začínají zvyšovat tlak na ambicióznější politické kroky.

Faktem však je, že i pět let po podpisu Pařížské dohody emise i spotřeba fosilních paliv rostou. Navíc ani nové závazky států, pakli je dodrží, nebudou stačit k udržení oteplení planety pod relativně bezpečnou hranicí 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální době. Čeká nás tak ještě spousta práce zajistit, aby závazky byly ještě ambicióznější a nezůstaly jen na papíře.

6. Města přebrala iniciativu

Nejambiciózněji se k otázkám klimatické krize stavějí velká města. Mnohá z nich se rozhodla využít pandemie k přebudování svého provozu tak, aby byl příznivější pro život a nepřispíval k vypouštění emisí skleníkových plynů. Během roku 2020 vzniklo či narostlo hned několik koordinovaných iniciativ, skrze něž se města při řešení klimatické krize navzájem podporují. Ikonickým příkladem se stal italský Milán, který plánuje v rámci revitalizačního programu nazvaného Otevřené ulice zbavit pětatřicet kilometrů ulic automobilů a motorových vozidel.

Podobná opatření však plánují další desítky měst, jako třeba kolumbijská Bogota, kanadský Montreal, španělská Barcelona nebo jihoafrické Kapské město. Právě iniciativy velkých měst ve Spojených státech byly účinné v boji vůči pro-fosilní politice Donalda Trumpa. Města v České republice tyto trendy bohužel nenásledují.