Občané třetiny senátních obvodů, konkrétně dvaceti sedmi, učinili vcelku nedávno důležitou změnu. Vlastně jich učinili hned celou kupu. Z horní komory parlamentu, občanstvem často ostouzené pro údajnou neužitečnost, vyřadili například zdiskreditovanou profesorku Evu Sykovou. Nyní už tedy bývalou senátorku, kterou mi kdysi dva její asistenti označili za člověka, jenž ví, že „co je doma, to se počítá…“

Dotyčné nepomohl ani přestup z chřadnoucí sociální demokracie k hnutí ANO, jež je sice nejsilnější ve Sněmovně, ale slovy svého faktického majitele Andreje Babiše „Senát neumí“. ČSSD v něm kdysi předvedla „oranžovou tsunami“, ale to je už zaváto lety jejího postupného, ale zjevně nezadržitelného odchodu z výsluní. Dnes tanci na hraně volitelnosti.

Výsledkem propadu levice v horní komoře (úplně z ní vypadla také KSČM) je symbolický odchod druhého nejvyššího ústavního představitele v barvách Lidového domu. Dluhy a permanentními mocenskými půtkami obtížení sociální demokraté ztratili nejdéle působící hlavu Valdštejnského paláce. Někdejšího odboráře Milana Štěcha nahradil teplický občanský demokrat Jaroslav Kubera. Starý mudrlant a vtipálek, jehož zvolení předcházela pro Senát atypicky zdlouhavá vyjednávání.

Jeho dosazení do vážené funkce předáka nerozpustitelného tělesa a ústavní pojistky v jednom je však krok poněkud kontroverzní, což se potvrdilo takřka okamžitě. Nicméně už jeho minulost přesvědčivě dokládá do očí bijící nevhodnost k výkonu důstojné funkce.

Nemyslím ani tak onu Severočechovu proslulou lidovost nebo základy logiky popírající argumentaci (najmě mluví-li se o zákazech kouření), jako spíše neuvěřitelnou neotesanost. S ní opakovaně proklamoval, jak ignoruje či hodlá ignorovat jemu osobně nepříjemné, oficiálně stanovené normy. Snad jsem útlocitný, ale zákonodárce, který nedodržuje (svobodně) přijaté zákony, si mnoho vážnosti nezaslouží. To věděli už ve staré Číně.

Ano, tyto věci jsou známé, takže v senátním klubu, případně stranickém sekretariátu Kuberovi nejspíše vysvětlili, že nyní legrace končí a musí se začít chovat důstojně. Poslechl. Okamžitě se začal šetřit — ať to stojí, co stojí.

Jeho nápad na desetiprocentní hranici pro vstup do Valdštejskému paláci protilehlé dolní komory je bizarní. Archaický. Notně připomíná nebezpečné ústavní nápady z časů takzvané opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD, jíž zase předcházela éra, kdy Klausovi „modří“ blokovali realizaci ústavně zakotveného Senátu. Tělesa, co sice existuje již od roku 1996, nicméně zůstává když ne na okraji, tak aspoň většinou občanů nepochopeno. Hlavně starší lidé dodnes tápou v jeho základních pravomocích, nota bene způsobu volby jeho členů. Ústavní lidová tvořivost s partajním nádechem mu proto k dobré pověsti stoprocentně neposlouží.