Ani vztek, ani odpor. Protože Petra Fialu trochu znám a vím, že není ani šíbr, ani lhář od přírody, budí ve mně v posledních dnech hlavně lítost. Stranu chroptící z posledních sil pokropil tento upřímný konzervativec evropského střihu živou vodou. Ona vstala, nadechla se a začíná — asi i k jeho údivu — předvádět stejnou aroganci jako v éře její největší slávy. Holt návrat ke kořenům.

Před volbami dostal Fiala od Lidových novin otázku, zda bude vedení strany zasahovat do dohod lokálních občanských demokratů s Okamurovou SPD. Odpověděl: „S SPD se nedohodnou, to je naprosto vyloučeno. Na to ani nepotřebujeme usnesení, to je naprosto vyloučeno.“

Narážka na usnesení se týká KSČM: ji občanští demokraté odvrhli oficiálně. S použítím Fialovy logiky proto, že bez unsesení by někdo mohl cítit pokušení do toho s komunisty praštit. Zato k SPD usnesení netřeba, protože do jejího rukávu nevsouká ruku určitě nikdo.

Chyba lávky. Prvním příkladem je Kladno. Vybírat si mezi tamními mohykány Volfem a Jiránkem je jako dilema, zda strčit hlavu do chřtánu lvovi, nebo medvědovi. Široká kladenská koalice je důkazem, že účel světí prostředky — a sebehezčí řečičky to nijak nevylepší.